ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.458.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 458/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 o dovolání obviněné J. Z., roz. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 9 To 491/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 202/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 T 202/2009, byla obviněná J. Z. uznána vinnou pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák., §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák., §187 odst. 1 tr. zák. dopustila tím, že dne 11. 6. 2009 kolem 7.00 hod. v místě svého bydliště v obci P., okr. M. B., v domě, za pomoci nádob varného skla a chemikálií jako efedrin či pseudoefedrin, jód, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková a organické rozpouštědlo vyráběla metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka, přičemž při manipulaci s těmito látkami došlo k jejich vznícení a vzniku požáru.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněná a její manžel J. Z. odvoláními, která zaměřili proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 9 To 491/2009, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti označenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka trvala na tom, že se jednání, které je jí kladeno za vinu, nedopustila. Závěr o její vině je opřen toliko o výpověď, kterou učinila bezprostředně po požáru, kdy byla značně rozrušena a otřesena celou událostí, a to zvláště v důsledku poranění svého manžela. Měla proto za to, že uvedená výpověď nebyla učiněna v souladu s ustanovením §91 a §92 tr. ř. a nemůže mít proto žádnou důkazní hodnotu. Nesouhlasila se závěrem soudu, že její další výpověď je účelová a nepravdivá, a odmítla i jeho obdobný názor na věrohodnost výpovědi jejího manžela J. Z. s poukazem na to, že již od 11. 6. 2009 nemohli být v kontaktu. Tvrdila, že jeho vylíčení skutkového stavu mělo být podpořeno výpověďmi policistů přítomnými při uhašení požáru, jejichž výslech ale soud nepřipustil, a dokazování v tomto směru nedoplnil. Obviněná byla přesvědčena, že tak byla krácena na svých procesních právech.
Dovolatelka nesouhlasila ani s právním posouzením soudem zjištěného skutku; podle ní se jednalo pouze o přípravu k trestnému činu, která však není trestná. Její jednání nedostoupilo do fáze pokusu trestného činu, nedosahovalo takové intenzity, aby bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že těžiště námitek dovolatelky spočívalo v tvrzení, že se souzeného skutku nedopustila, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, zejména její vlastní výpovědi, a že neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, když nevyslechl zasahující policisty. Takovéto námitky ovšem směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Za důvodnou nepovažoval ani námitku, podle které jednání dovolatelky bylo pouze přípravou, nikoli pokusem trestného činu, neboť ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě vyplývá, že dovolatelka za použití nádob a chemikálií již započala s výrobou metamfetaminu a že uvedená látka nebyla vyrobena pouze proto, že při manipulaci s uvedenými předměty došlo ke vzniku požáru. Obviněná tedy již započala naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., a to ve formě výroby psychotropní látky. Její jednání bezprostředně směřovalo k dokonání uvedeného trestného činu a nic na tom nemění skutečnost, že k „havárii“ patrně došlo na samém počátku procesu výroby metamfetaminu. Šlo tudíž již o pokus trestného činu, nikoli toliko o přípravu, která by u výše uvedeného trestného činu nebyla trestná. Námitky obviněné podle jeho přesvědčení zčásti neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je vskutku zčásti podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., zčásti je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila zejména námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mladé Boleslavi a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Praze. Dovolatelka totiž především tvrdila, že jí trestná činnost nebyla žádným důkazem prokázána. Namítala, že soudy nesprávně vycházely z její výpovědi učiněné ihned po požáru, kdy byla rozrušena, nesprávně hodnotily její další výpovědi i výpověď svědka J. Z., jejího manžela, vytkla, že neprovedly výslech zasahujících policistů.
Prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněná ve skutečnosti brojila proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strana 3 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněné opřely soudy zejména o její výpověď z přípravného řízení, která byla opodstatněně shledána procesně použitelnou, neboť byla učiněna až po zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 tr. ř. a nebyla zjištěna žádná okolnost, která by objektivně závěr použitelnosti tohoto důkazu zpochybnila (obviněná sama prohlásila, že je psychicky a fyzicky zdráva a je schopna výslechu), o ohledání místa činu a zde pořízenou fotodokumentaci a o odborné vyjádření z oboru chemie potvrzující, že na místě činu nalezené chemické látky se používají k výrobě pervitinu. Pominout nelze ani výpověď policisty L. V., který mimo jiné uvedl, že obviněná nejprve trvala na tom, že vyvářela něco octem, ale posléze uvedla, že si zkoušela uvařit nějakou drogu a používané chemikálie od vařiče chytly. Soudy rovněž rozvedly, proč neuvěřily výpovědi manžela obviněné J. Z., který se jí snažil pomoci, ani jejím dalším výpovědím, jimiž původní doznání změnila. Dovolací soud je přesvědčen, že důkazy provedené před soudem prvního stupně umožnily učinit spolehlivý závěr o vině obviněné a nic na tomto závěru nemění ani její představa, že měli být ještě vyslechnuti policisté, kteří byli v domě přítomni při uhašení požáru, či popřípadě provedeny další důkazy, které ani nekonkretizuje.
Z hlediska uplatněného důvodu dovolání ale obviněná relevantně namítla, že její jednání nemělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1, §187 odst. 1 tr. zák., nýbrž toliko jako příprava, která však u tohoto trestného činu není trestná.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. je pokusem trestného činu jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Přípravou k trestnému činu podle §7 odst. 1 tr. zák. se rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.
Podstata jednání obviněné spočívá podle zjištění soudů v tom, že v místě svého bydliště za pomoci nádob varného skla a chemikálií jako efedrin či pseudoefedrin, jód, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková a organické rozpouštědlo realizovala proces směřující k výrobě metafetaminu, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka, přičemž při manipulaci s těmito látkami došlo k jejich vznícení a vzniku požáru.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zjevně naplňují zákonné znaky právě pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr.zák., §187 odst. 1 tr. zák. spočívající v tom, že se dopustila pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby neoprávněně vyrobila psychotropní látku, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, jak vyvodily soudy obou stupňů.
Dovolatelka v podstatě zpochybňuje úsudek soudů, že její jednání bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu. Taková výhrada však v konkrétní situaci nemůže obstát.
V obecné rovině není od věci připomenout, že podle praxe soudů pojem bezprostředního směřování k dokonání trestného činu je nutno chápat tak, že pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (k tomu např. rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. tr.). Jednání směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu i tehdy, jestliže pachatel jen započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Jako pokus však lze dokonce posoudit i jednání, jímž pachatel sice ještě nezačal naplňovat objektivní stránku trestného činu, ale které má přímý význam pro dokonání trestného činu a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který má nastat, a na místě, kde má dojít k následku trestného činu.
Jak vyplývá z výše uvedených skutkových zjištění, obviněná disponovala nádobím a chemikáliemi nezbytnými pro výrobu pervitinu, s jejich pomocí zahájila chemický proces směřující k získání metamfetaminu, avšak k tomuto následku nedošlo, neboť výrobní proces se nezdařilo dovést až do finální fáze v důsledku vznícení užitých chemikálií. Jednání obviněné tak jednoznačně bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, neboť obviněná již započala s výrobou metamfetaminu. I kdyby ke vznícení chemikálií došlo na samém počátku procesu výroby této látky, jednalo by se o jednání bezprostředně směřující k výrobě psychotropní látky a tedy pokus trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., nemohlo by jít pouze o opatřování či přizpůsobování prostředku ke spáchání trestného činu nebo vytváření podmínek pro jeho spáchání a tedy o přípravu, která by u trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. nebyla trestná.
Jednání obviněné bylo opodstatněno posouzeno jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák., §187 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné (jako celek) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jelikož je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková