ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.634.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 634/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněné V. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 51/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 121/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná V. N. podala v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 To 51/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 4 T 121/2009. Tímto rozsudkem byla obviněná uznána vinnou trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle §180 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené M. K. na náhradě škody částku 8.050,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. dopustila tím, že dne 14. 12. 2008 v přesně nezjištěné době v P., N. V., v kuchyni svého bytu v nadzemním podlaží manipulovala s otevřeným ohněm tak, že zapálila hřbitovní svíčku v hnědém plastovém kalíšku, kterou položila na kuchyňskou linku, kde vedle ní nechala ležet krabičku se zápalkami, svíčku před spaním sfoukla a pak šla spát, přičemž dne 15. 12. 2008 kolem 00:00 hod. od této svíčky vypukl požár, který se rozšířil i do přilehlých prostor domu, a vznikla škoda v bytě ve výši 372.000,- Kč a na společných prostorách domu 230.000,- Kč, když navíc se 3 osoby nadýchaly zplodin a musely být ošetřeny a 14 osob bylo evakuováno.
Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Obviněná namítla, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Předmětný skutek nevykazuje podle ní znaky trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Uvedla, že sice připustila zapálení hřbitovní svíčky v hnědém plastovém kalíšku, avšak vyloučila její umístění na kuchyňskou linku vedle krabičky zápalek. Nesouhlasila ani se zjištěním, že svíčku sfoukla v době, kdy šla spát, poněvadž ji zapálila již v poledne a v době, kdy šla spát, již dávno nehořela. Vyjádřila přesvědčení, že ke vzniku požáru nedošlo od svíčky či jejího nedokonale uhašeného knotu. Měla za to, že soudy při posuzování skutku a posuzování příčin požáru nesprávně vycházely z odborného vyjádření a výpovědi svědka M. F., aniž by vzaly v úvahu, že jediným podkladem pro vyhotovení odborného vyjádření bylo její údajné sdělení, které měla učinit v nočních hodinách, a to bezprostředně poté, co byla evakuována a posléze předána k lékařskému ošetření. Tvrdila, že s ohledem na její tehdejší zdravotní stav, situaci, v niž se nacházela, i svůj věk si nepamatuje, že by se k příčinám požáru relevantně vyjadřovala. Upozornila, že i svědek M. F. výslovně připustil, že pokud by nevycházel z její údajné „noční“ výpovědi, skončilo by vyšetřování požáru závěrem, že k němu došlo z nezjištěných příčin. Vytkla, že soudy při posuzování skutku nevzaly v úvahu výpověď svědkyně V. T. a odmítly vypracovat obhajobou navrhovaný znalecký posudek, z něhož by bylo možno zjistit, zda je možné, aby k požáru došlo od hřbitovní svíčky v hnědém plastovém kalíšku či nedokonale uhašeného knotu této svíčky, a to v době, kdy již zapálená svíčka dávno dohořela. V této souvislosti upozornila, že i odborné vyjádření dospělo k závěru, podle něhož příčinou požáru byla „s největší pravděpodobností“ nedbalost uživatelky při používání „otevřeného ohně k osvětlování“. Vytkla, že soudy jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem neprovedly, aniž by vyložily, proč jejímu návrhu nevyhověly. Dovolatelka znovu opakovala, že z ohniska a intenzity požáru lze usuzovat, že požár mohl být spíše (s největší pravděpodobností) způsoben vadností sporáku. Uzavřela, že závěr o její vině je opřen o jediný, navíc nikoliv usvědčující důkaz. Při dodržení zásady in dubio pro reo byly soudy povinny zprostit ji obžaloby. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby sám ve věci rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr.ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 4 a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze.
Dovolatelka především namítala, že soudy nesprávně vycházely z jejího sdělení, které měla učinit krátce po požáru, v nočních hodinách, bezprostředně po evakuaci z důvodu intoxikace zplodinami, a na jehož obsah si ani nepamatuje, neuvědomovala si význam položených otázek. Upozornila, že soudy se opíraly pouze o odborné vyjádření a výpověď svědka M. F., jež vycházely právě a jen z jí zpochybňovaného sdělení. Vytkla, že nebyly provedeny obhajobou navrhované důkazy, zejména znalecký posudek, z něhož by bylo možné zjistit, zda je možné, aby k požáru došlo od hřbitovní svíce v hnědém plastovém kalíšku, nebo od nedokonale uhašeného knotu svíčky. Za zdroj požáru sama označila kombinovaný sporák, u něhož nebylo možno případně vyloučit unikání plynu. Z toho dovozovala, že se trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. nedopustila.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněná ve skutečnosti brojila proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (příčinou požáru bylo něco jiného než to, že zcela neuhasila svíčku) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozovala, že se trestného činu obecného ohrožení nedopustila. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 4 a 5 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků a listinných důkazů, soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Závěr o vině obviněné byl opřen zejména o odborné vyjádření ze dne 27. 12. 2008 k požáru ev. číslo 1108009674 (č. l. 8 – 13), jímž bylo zjištěno kriminalistické a požární ohnisko podle charakteristických stop šíření požáru v zadním rohu kuchyně, kde byla podle zjištění soudů umístěna svíčka bez nehořlavé podložky, navíc v blízkosti krabičky zápalek. V kontextu tohoto zjištění nutno akcentovat i výpověď svědka M. F., který mj. vyloučil, že by požár mohl vzniknout od sporáku, neboť nebylo zjištěno, že by se sporák nacházel v zapnutém stavu. S jeho svědeckou výpovědí korespondovala i sdělení obviněné bezprostředně po vzniku požáru, jimiž připustila manipulaci s ohněm, zapálení svíčky a označila místo, kde měla být svíčka umístěna a kde také bylo zjištěno ohnisko požáru. Jde-li o validitu sdělení obviněné, svědek vysvětlil, že s ní hovořil po lékařském ošetření, přičemž lékaři jej informovali, že je způsobilá komunikace, a obviněná též dobře spolupracovala, snažila se popsat umístění věcí v kuchyni. Odvolací soud se vypořádal též s návrhy obviněné na doplnění dokazování znaleckým posudkem a opodstatněně argumentoval, že dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o její vině a jeho další doplnění proto pokládal za nadbytečné (strana 3 usnesení). Odvolací soud dospěl k závěru, že ani doplnění dokazování o znalecký posudek by nemohlo zvrátit odborným vyjádřením konstatovanou a ostatními důkazy podloženou příčinu vzniku požáru – nedbalost uživatelky bytu při používání otevřeného ohně k osvětlování. Výše škody je představována náklady potřebnými k odstranění poškození bytu obviněné i společných prostor domu. Na základě těchto důkazů soudy správně učinily závěr, že obviněná z nedbalosti způsobila obecné nebezpečí a tímto činem způsobila značnou škodu, čímž se dopustila trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Je zjevné, že v dané věci nešlo o žádný extrémní exces případu důkazů opomenutých a zjištěn nebyl ani případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněné, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu včetně zásady in dubio pro reo a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Dovolací soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Rozhodnuto bylo v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková