ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.82.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 82/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 o dovolání obviněného S. S ., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 174/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 123/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 2 T 123/2008, byl obviněný S. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 1 T 40/2009, k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: různobarevného pingpongového míčku – rozpůleného a upraveného jako provizorní váhy, gumového škrtidla šedé barvy, zápisníku červené barvy s ručně psanými poznámkami, listu čtverečkovaného papíru s návodem k výrobě pervitinu, 1 ks papírku tzv. psaníčka. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. B.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný S. S. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že
koupil od obviněného J. B. nejméně v 5 případech metamfetamin hydrochlorid, který je uveden jako psychotropní látka v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a to:
za částku 20.000,- Kč 10 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a to tak, že dne 26. 3. 2007 poukázal prostřednictvím spoluvězně P. D. finanční částku 3.000,- Kč a dne 29. 3. 2007 poukázal prostřednictvím spoluvězně A. H. finanční částku 17.000,- Kč na účet J. B. u GE M. B., a. s., poté dne 3. 4. 2007 v době od 10:00 hod. do 10:15 hod. mu J. B. přehodil balíček s psychotropní látkou přes zeď věznice V., nám. M., poblíž budovy Oddíl A,
za částku 20.000,- Kč 10 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a to tak, že dne 16. 4. 2007 poukázal prostřednicím spoluvězně A. H. finanční částku 20.000,- Kč na účet J. B. u GE M. B., a. s., poté dne 18. 4. 2007 v 15:51 hod. mu J. B. přehodil balíček s psychotropní látkou přes zeď věznice V., poblíž budovy Oddíl A,
za částku 10.000,- Kč 5 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a to tak, že dne 30. 4. 2007 poukázal prostřednictvím spoluvězně A. H. finanční částku 10.000,- Kč na účet J. B. u GE M. B., a. s., poté dne 3. 5. 2007 v době od 10:00 hod. do 10:05 hod. mu J. B. přehodil balíček s psychotropní látkou přes zeď věznice V., poblíž budovy Oddíl A,
za částku 12.000,- Kč 6 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a to tak, že dne 13. 5. 2007 v době od 14:31 hod. do 14:35 hod. přehodil z okna své cely přes zeď částku 9.000,- Kč, poté v době od 14:38 hod. do 14:40 hod. mu J. B. přehodil balíček s psychotropní látkou přes zeď věznice V., poblíž budovy Oddíl A, zbývající část ceny 3.000,- Kč poukázal dne 22. 5. 2007 prostřednictvím spoluvězně A. M., na účet J. B. u GE M. B., a. s,
za částku 20.000,- Kč 10 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a to tak, že dne 22. 5. 2007 poukázal prostřednictvím spoluvězně A. H. finanční částku 20.000,- Kč na účet J. B. u GE M. B., a. s., poté dne 24. 5. 2007 v době od 09:30 hod. do 09:35 hod. mu J. B. přehodil balíček s psychotropní látkou přes zeď věznice V., poblíž budovy Oddíl A,
kdy následně takto získanou psychotropní látku prodával dosud neustanoveným osobám v prostorách Věznice V.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění S. S. a J. B. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi odvoláními. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 174/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ohledně obviněného J. B. v celém rozsahu a ohledně obviněného S. S. ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný S. S. byl při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: různobarevného pingpongového míčku – rozpůleného a upraveného jako provizorní váhy, gumového škrtidla šedé barvy, zápisníku červené barvy s ručně psanými poznámkami, listu čtverečkovaného papíru s návodem k výrobě pervitinu, 1 ks papírku tzv. psaníčka. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 1 T 40/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu bylo podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. B. pro skutek popsaný v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 2 Zt 206/2007, pod bodem 5). Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněného S. S. a státní zástupkyně ohledně obviněného J. B. zamítnuta.
Obviněný S. S. podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Setrval na své dosavadní obhajobě, že se jednání, které mu je kladeno za vinu, nedopustil. Pokud dal soud za pravdu obhajobě, že nebyla zjištěna přítomnost pervitinu na předmětech, které byly nalezeny ve skřínce obviněného, pak lze podle dovolatele z této skutečnosti dovodit, že existence pervitinu, kterým měl disponovat, prokázána nebyla. Z provedených důkazů, tj. nalezeného škrtidla, zařízení k odvažování psychotropní látky, seznamu jednotlivých osob svědčících o reálném průběhu vzájemných plateb, psaníčka listiny s návodem na výrobu pervitinu, nelze dospět k závěru o vině obviněného, držení pervitinu mu nebylo prokázáno a v této souvislosti nebylo možno určit ani množství drogy. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že záznam odposlechů telefonních hovorů mezi ním a obviněným J. B. nebyl procesně použitelný, neboť byl pořízen v rámci jiné věci, z důvodu podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, který s nyní projednávanou věcí nikterak nesouvisí. Odposlechy byly nařízeny dne 15. 2. 2007, avšak jeho trestní stíhání bylo zahájeno až 9. 8. 2007. Tvrdil proto, že použití odposlechů jakožto důkazu v rámci tohoto trestního řízení není přípustné. Poznamenal též, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, kterým by bylo prokázáno, že látka, kterou od obviněného J. B. obdržel, byl metamfetamin a nepotvrdili to ani svědci M. L., J. Š. či R. Š. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 13 To 174/2009, zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že zásah do skutkových zjištění je sice možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však v posuzované věci nestalo. Obviněný podle státního zástupce v rámci své argumentace předložené v dovolání pouze zpochybnil správnost dokazování a správnost skutkových závěrů, učiněných soudy činnými dříve ve věci, což se zcela míjí nejen s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než připouští zákon.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm.
Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mladé Boleslavi a z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Praze. Podstata jeho dovolacích námitek spočívala v tvrzení, že soudy nesprávně hodnotily výsledky prohlídky jeho skřínky a že mu nebylo spolehlivě prokázáno spáchání trestné činnosti.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se nedopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně, strany 8 až 11 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků, postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněného opřely soudy zejména o svědecké výpovědi M. L., Radka K., J. Š. či R. Š., ze kterých vyplynulo jednak to, jak se pervitin do věznice dostával, jak byly realizovány platby a jak docházelo k rozvažování a distribuci psychotropní látky. Výpovědi svědků pak korespondovaly s věcnými i listinnými důkazy (škrtidlo, zařízení k odvažování psychotropní látky, seznam jednotlivých osob svědčící o reálném průběhu vzájemných plateb, psaníčka, listiny s návodem na výrobu pervitinu). Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou procesní použitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zcela správně jej s odkazem na ustanovení §88 odst. 6 věty in fine tr. ř. označil za důkaz použitelný Přiléhavě akcentoval, že v nyní projednávané věci bylo možné odposlech a záznam telekomunikačního provozu užít, třebaže byl proveden v jiné věci spoluobviněného (a spolupachatele) J. B., neboť byla splněna podmínka, že v obou těchto trestních věcech bylo vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný trestný čin (strana 9 rozsudku odvolacího soudu).
Soudy proto nepochybily, uzavřely-li na základě těchto důkazů, že obviněný neoprávněně prodal psychotropní látku a učinil tak ve větším rozsahu, čímž naplnil zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková