ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.847.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 847/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného L. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 14 To 279/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 94/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 2 T 94/2009, byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři roky. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, a to zákaz služby v ozbrojených sborech České republiky na dobu pěti let.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 6. 8. 2008 v době od 9.00 hod. do 10.00 hod. na silnici u obce R., okr. H. B., jako policista provádějící kontrolu rychlosti vozidel projíždějících touto obcí, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, sdělil Bc. O. B., řidiči osobního vozidla Audi A6, že překročil povolenou rychlost, a na místo předepsaného zákonného postihu ho přiměl k tomu, aby mu ze své finanční hotovosti poskytl částku 1.000,- Kč, kterou si bez vydání příslušných pokutových bloků vzal s tím, že Bc. O. B. sdělil, že jeho údajný přestupek nebude dále řešen, a takto získanou finanční částku neodevzdal jako výtěžek z udělených pokut a ponechal si ji pro svou potřebu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 14 To 279/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle dovolatele bylo řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, postiženo závažnými vadami, které ve svém důsledku znamenaly porušení zásad spravedlivého procesu. Rekapituloval, že po podání trestního oznámení byli vyslechnuti poškozený, jeho manželka a manželé B., byly zajištěny listinné důkazy, ale prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti podle něj zřejmě nenasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin, a nebyl dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Z toho důvodu byla jako neodkladný a neopakovatelný úkon provedena rekognice a na základě jejího výsledku došlo k zahájení trestního stíhání. Usuzoval tedy, že výlučným základem jeho trestního stíhání byla tato rekognice. Pokud následně odvolací soud označil rekognici za nezákonnou a procesně nepoužitelnou, nelze podle jeho přesvědčení považovat ani trestní stíhání za zákonné. Upozornil rovněž, že pokud, jak sdělil odvolací soud, byly k jeho odsouzení dostatečné důkazy v podobě výpovědí svědků a listin, jež byly k dispozici už v době prověřování, měly postačovat i pro zahájení trestního stíhání. Tím, že nebylo zahájeno jeho trestní stíhání již v září 2008 na základě tehdy zajištěných důkazů, které se v průběhu řízení nijak nezměnily, a že bylo zahájeno až v březnu 2009 na základě nezákonné rekognice, došlo podle dovolatele k porušení zásady legality. Dovozoval rovněž porušení práva na obhajobu, jelikož až do ledna 2009 neměl tušení o průběhu řízení, což mu znemožnilo prezentovat důkazy svědčící v jeho prospěch a úspěšně se tak bránit proti křivému obvinění. Obviněný dále poukazoval na výsledek kontrolní akce Inspekce Policie České republiky, která za dobu několika měsíců nezjistila žádné pochybení v jeho práci, a vyvozoval, že je proto nepravděpodobné, že by vzal úplatek ve výši 1.000,- Kč. Zjevně nezákonným postupem Inspekce Policie České republiky, resp. státního zastupitelství, který byl aprobován též soudy obou stupňů, došlo podle něj k závažným pochybením, která postavila celé řízení mimo rámec pravidel spravedlivého procesu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích i jemu předcházejí rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání připomenul, že výchozím předpokladem uplatněného dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva soudy, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či v procesním postupu orgánů činných dříve ve věci. Pokud tedy obviněný v rámci své argumentace předložené v dovolání zpochybňoval postup zejména policejního orgánu a státního zástupce stran včasnosti zahájení trestního stíhání, je třeba dovodit, že takové námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dále poznamenal, že soudy, kterým je v trestní věci předložena obžaloba, následně hodnotí veškeré důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což mimo jiné značí, že zásadně nejsou vázány hodnocením důkazů provedeným orgány činnými v přípravném řízení. Pokud tedy v rámci přípravného řízení policejní orgán a státní zástupce shledají určitou skupinu zajištěných důkazů ve vztahu k prokázání viny podezřelého či obviněného nedostatečnou (a zajistí důkaz další), neznamená to, že soud později rozhodující ve věci, který tytéž důkazy sám provede, k nim nutně musí dovodit shodný závěr. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které směřovaly proti procesním postupům policejního orgánu a státního zástupce, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Havlíčkově Brodě a z nichž vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích.
Dovolatel především namítal, že bylo-li trestní stíhání zahájeno na základě rekognice, která nebyla provedena v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a je tedy procesně nepoužitelná, je již samo o sobě nezákonné, čímž došlo k porušení zásady legality, a vyvozoval, že bylo porušeno i jeho právo na obhajobu, protože až do ledna 2009 nevěděl, že je proti němu vedeno trestní řízení, a nemohl tedy s ohledem na časový odstup prezentovat důkazy ve svůj prospěch a hájit se proti křivému obvinění.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti zákonnosti trestního stíhání a správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (nebyly opatřeny důkazy spolehlivě prokazující, že se skutku dopustil; provedená rekognice byla nezákonná, postup orgánů činných v trestním řízení způsobil, že se nemohl účinně hájit křivému obvinění) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 3, 4 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 až 5 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí obviněného, poškozeného, svědků a listinných důkazů (hlídkového listu, knihy provozu služebního vozidla), soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Závěr o vině obviněného byl opřen o výpovědi poškozeného Bc. O. B., jeho manželky J. B., které korespondovaly s výpověďmi manželů J. a B. B. a v kolizi s nimi nebyly ani kniha o provozu služebního vozidla a hlídkový list. Soudy obou stupňů ve svých úvahách nepochybily, pokud těmto svědeckým výpovědím uvěřily; odvolací soud výstižně reagoval na námitku přesvědčivosti usvědčujících důkazů poukazem na zjištění, že svědci se s obviněným neznali, neměli s ním ani v minulosti žádné konflikty a patrně se s ním vzhledem ke vzdálenosti od místa bydliště ani nikdy nesetkali. Nebyl proto shledán důvod, aby zasahujícího policistu křivě obvinili z trestné činnosti a vypovídali v jeho neprospěch. Odvolací soud též vysvětlil, proč nebylo možno vycházet i z provedených rekognic (poznávajícími osobami byli poškozený a jeho manželka), avšak měl za to, že procesní nepoužitelnost těchto důkazů nemohla mít vliv na správnost závěru o vině obviněného, kterého především usvědčovaly jiné, již výše zmíněné důkazy. Nejvyšší soud tento závěr sdílí a dodává, že je věcí policejního orgánu, resp. státního zástupce, vyhodnotit, kdy již lze mít za to, že prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a současně že je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, a tedy kdy mají neprodleně rozhodnout o zahájení trestního stíhání. Hodnocením důkazů policejním orgánem či státním zástupcem však nejsou soudy při svém rozhodování vázány. Jak výstižně poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, pokud tedy v rámci přípravného řízení policejní orgán a státní zástupce shledají určitou skupinu zajištěných důkazů ve vztahu k prokázání viny podezřelého či obviněného nedostatečnou (a zajistí důkaz další), neznamená to, že soud později rozhodující ve věci, který tytéž důkazy sám provede, k nim nutně musí zaujmout shodný názor. Pakliže obviněný s odkazem na závěry odvolacího soudu dovozoval, že postačovaly-li k prokázání jeho viny výpovědi poškozeného a jeho manželky podporované výpověďmi J. B. a B. B. a další listinné důkazy, pak jistě tyto důkazy postačovaly i k zahájení trestního stíhání v září roku 2008, a bylo-li toto zahájeno až v březnu 2009 na podkladě nezákonné rekognice, došlo tím k porušení zásady legality a ve svých důsledcích i jeho práva na obhajobu, nelze jeho výtce přisvědčit. Ve světle rozhodování soudů nedošlo k nepřípustnému zásahu do zásady legality a souhlasit nelze ani s názorem obviněného, že pozdější zahájení trestního stíhání se negativně promítlo či mohlo promítnout do realizace jeho práva na obhajobu. Soudy proto nepochybily, pokud na podkladě provedených důkazů a svých úvah dospěly k závěru o vině obviněného.
Je zjevné, že v dané věci nebyl zjištěn případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Neopodstatňuje je ani dovolatelem tvrzené porušení zásady legality a práva na obhajobu, jelikož nebylo doloženo přesvědčivými a relevantními argumenty.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková