ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.121.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 121/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2011 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle §397 odst. 3 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného O. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 2 To 33/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 219/2010, a rozhodl takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 2 To 33/2011, a jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 Nt 219/2010, se zrušují .
II. Zrušují se též všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §397 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že v y d á n í O. H., Ukrajina, státního občana Ukrajinské republiky, k trestnímu stíhání do Ukrajinské republiky pro trestný čin úmyslné vraždy podle čl. 115 odst. 1 ukrajinského trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 5. 2002 kolem 16.00 hod. poblíž domu č. … v ulici V. v Č. spolu s dalším nezjištěným spolupachatelem vyprovokovali konflikt s O. P. Č., během něhož O. H. v úmyslu způsobit O. P. Č. těžkou újmu na zdraví jmenovaného cíleně udeřil pěstí do hlavy, a to do krajiny levého spánku, a současně mu zasadil silný úder loktem do levé tváře, přičemž napadený upadl na tvrdý asfaltový povrch cesty, načež mu O. H. spolu s další nezjištěnou osobou zasadili ještě několik kopů do oblasti břicha a hrudníku, přičemž napadený utrpěl těžká zranění hlavy, plic a jater, na jejichž následky na místě zemřel, j e p ř í p u s t n é .
Odůvodnění:
Generální prokuratura Ukrajiny požádala Ministerstvo spravedlnosti České republiky dne 23. 3. 2010, sp. zn. 14/3-29250-06, o vydání O. H., Ukrajina, státního občana Ukrajinské republiky, k trestnímu stíhání pro trestný čin úmyslné vraždy podle čl. 115 odst. 1 ukrajinského trestního zákona, kterého se měl dopustit způsobem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 Nt 219/2010, tak že podle §397 odst. 1 tr. ř. je vydání obviněného pro trestný čin úmyslné vraždy podle čl. 115 odst. 1 ukrajinského trestního zákona, a to „pro skutek popsaný v Mezinárodním zatýkacím rozkazu vydaným Generální prokuraturou Ukrajiny dne 23. 3. 2010 pod č. 14/3-29250/06-385/2008-MOT-T/15 přípustné. Stížnost obviněného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 2 To 33/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Ministr spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení §397 odst. 3 tr. ř. předložil dne 31. 5. 2011 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) k přezkoumání správnosti výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci s odůvodněním, že Krajský soud v Brně pochybil, když v rozporu s ustálenou judikaturou ve výroku usnesení o přípustnosti vydání neuvedl popis skutku, pro který je vydání obviněného žádáno, ale pouze odkázal na extradiční žádost Generální prokuratury Ukrajiny, kterou navíc nesprávně označil za mezinárodní zatýkací rozkaz a chybně citoval rovněž její číslo jednací (spojil je s číslem jednacím Ministerstva spravedlnosti České republiky). Toto pochybení nenapravil ani Vrchní soud v Olomouci. K pochybení přitom došlo již při vyhlášení usnesení krajským soudem.
Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 Nt 219/2010, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 2 To 33/2011, zrušil a sám rozhodl tak, jak bylo výrokem tohoto usnesení rozhodnuto.
Nejvyšší soud přezkoumal shora uvedené námitky ministra spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou opodstatněné.
Podle ustálené judikatury (č. 54/1995, č. 48/1995, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 11 Tcu 109/2004) je třeba, aby ve výroku usnesení o přípustnosti vydání do ciziny soud popsal skutek, pro který má být určitá osoba vydána, tak aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Oprávněná je také další výtka ministra spravedlnosti spočívající v nesprávné citaci extradiční žádosti krajským soudem. Nejvyšší soud proto obě napadená rozhodnutí zrušil a z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení ve věci sám rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Tento postup byl v této věci umožněn tím, že Nejvyšší soud mohl převzít jako správné skutkové i právní závěry z napadených rozhodnutí a vlastně jejich výroky jen upřesnil. Na postavení vydávané osoby se jeho rozhodnutím nic nezměnilo. Co se týká důvodů, pro které považoval vydání obviněného k trestnímu stíhání do Ukrajinské republiky za přípustné, ztotožnil se plně s odůvodněními obou napadených rozhodnutí a odkazuje na ně.
Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné překážky bránící povolení vydání, rozhodl Nejvyšší soud tak, že konstatoval přípustnost vydání jmenovaného k trestnímu stíhání do Ukrajinské republiky, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel H a s c h