ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.29.2011.1
sp. zn. 11 Td 29/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného A. F. a spol ., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2011 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2011 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k projednání trestní věci obviněného A. F. a spol. p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, podal dne 17. 3. 2011 ke Krajskému soudu v Brně obžalobu na obviněného A. F. a další spoluobviněné pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že spolu s dalšími spoluobviněnými „po předchozí vzájemné dohodě, se záměrem odebírat v České republice zboží jménem společnosti Alfax, s. r. o., nepravdivě deklarovat jeho vývoz na Slovensko, přičemž zboží nebude vyvezeno, ale prodáno v České republice, v úmyslu zkrátit DPH, postupovali tak, že obviněný A. F. nebo jím pověřená osoba vždy na základě předchozích instrukcí učiněných obviněným F. B. nebo obviněným M. P. odebral jménem společnosti ALFAX, s. r. o., IČ: 356911123, se sídlem Bratislava, Svetlá 1, od společnosti TABÁK PLUS, s. r. o., se sídlem Brno, Nové Sady 40, IČ:63489821, v Brně dobíjecí kupóny do mobilních telefonů (následuje několik stran výčtu faktur v roce 2007, 2008, 2009, 2010) a od společnosti AGORA DMT, a. s., se sídlem Brno, Slatina, Řípská 11c, IČ: 27747255, v Brně dobíjecí kupóny do mobilních telefonů (následuje opět několik stran výčtu faktur v roce 2007, 2008, 2009, 2010) kdy ke každému odebranému zboží deklaroval čestným prohlášením, že zboží vyveze z ČR do jiného státu v rámci Evropské unie a v důsledku toho odebíral výše uvedené zboží za cenu bez DPH, přičemž v rozporu s čestným prohlášením toto odebrané zboží, tak jak bylo vzájemně dohodnuto všemi obviněnými a obviněným F. B. organizováno, nevyvezl, ale obratem s vědomím, že zboží bude prodáno v České republice a nebude přiznáno a zaplaceno DPH, předával buď osobně, případně jím pověřená osoba, ve dnech odběrů nebo v přesně nezjištěných následujících dnech v Brně nebo na jiných neustanovených místech zpočátku samotnému F. B., později obviněnému M. P., který byl F. B. k převzetí zboží pověřen, přičemž obviněný A. F. společnost Alfax, s. r. o., nezaregistroval u příslušného správce daně, nepodal řádně daňové přiznání k DPH a z těchto zdanitelných plnění neodvedl DPH, přitom obviněný F. B. a M. P. věděli, že společnost Alfax, s. r. o., odebírala bez DPH s podmínkou, že bude vyvezeno do jiného státu Evropské unie, obviněný F. B. a obviněný M. P. následně toto zboží již zatížené DPH dodali konečným odběratelům v České republice, a to společnosti ALTA Praha, s. r. o., IČ: 65413270, se sídlem Praha, U Šumavy 287/14, společnosti K+U, s. r. o., IČ: 28170245, se sídlem Praha, Brandlova 1639, společnosti KUK, s. r. o., IČ: 28170245, se sídlem Praha, Brandlova 1639, a společnosti M. Dean Maxx, spol. s r. o., IČ: 27738353, se sídlem Praha, Starochodská 264/34, přičemž toto zdanitelné plnění uskutečnili v sídlech odběratelů v době od 9. 1. 2007 do 12. 3. 2010 jménem nekontaktních společností jednatele obviněného J. K., a to společnosti BOHEMIA PROJEKT PLUS, s. r. o., IČ: 64611949, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Sokolská třída 1263/24, společnosti Saltus, s. r. o., IČ: 28371739, se sídlem Praha, Veleslavín, Křenova 438/7, společnosti TWO Team, s. r. o., IČ: 27550150, se sídlem Hradec Králové, Vocelova 1135, a nekontaktní společnosti obviněného Z. J., a to společnosti VENDLINE, s. r. o., IČ: 27745899, se sídlem Brno, Mlýnská 13, společnosti Spisa&Sirius, s. r. o., IČ: 27590844, se sídlem Praha, Karlín, Sokolovská 27/93, a z těchto zdanitelných plnění neodvedli DPH, k zastření skutečného stavu, že zboží neopustilo území ČR, na základě dohody mezi všemi obviněnými obviněná Ing. G. B. vystavila v přesně nezjištěné době od 9. 1. 2007 na zboží odebrané v Brně ve společnosti TABÁK PLUS, s. r. o., a společnosti AGORA DMT, a. s., jménem společnosti ALFAX, s. r. o., výdajové faktury společnosti ALFAX, s. r. o., na nekontaktní společnosti jednatele obviněného J. K. BOHEMIA PROJEKT PLUS, s. r. o., SALUS, s. r. o., a TWO Team, s. r. o., a dále na nekontaktní společnosti obviněného Z. J. VENDLINE, s. r. o., Spisa&Sirius, s. r. o., kdy současně jménem těchto společností do účetnictví společnosti ALFAX, s. r. o. vystavila čestná prohlášení o vývozu zboží ze Slovenské republiky do jiného státu EU, a to s cílem vzbudit dojem, že společnost ALFAX, s. r. o., předmětné zboží dovezla na Slovensko a vyvezla zpět do ČR, kdy obvinění J. K. a Z. J. věděli, že jsou na jejich společnosti obviněnou Ing. G. B. vystavovány faktury na uskutečněná zdanitelná plnění jménem společnosti ALFAX, s. r. o., a čestná prohlášení o vývozu zboží ze Slovenské republiky do jiného státu Evropské unie a obviněnými F. B. a M. P. jsou jménem jejich společností vystavovány faktury na uskutečněná zdanitelná plnění konečným odběratelům zboží za účelem krácení DPH a tuto činnost umožnili tím, že faktury, čestná prohlášení a další účetní doklady vždy za určité zdanitelné období hromadně stvrzovali svými podpisy a firemními razítky a dostávali za to svůj podíl z prostředků získaných trestnou činností, přičemž ani oni DPH z výše uvedených zdanitelných plnění uskutečněných obviněnými F. B. a M. P. jménem jejich společnosti neodvedli a ani nepodali správci daně přiznání k DPH, tedy tím způsobem společným jednáním odebrali obvinění jménem společnosti ALFAX, s. r. o., se sídlem Světlá 1, Bratislava, zboží v celkové hodnotě 633 046 208,71 Kč bez DPH od společnosti TABÁK PLUS, s. r. o., a v celkové hodnotě 270 792 191,00 Kč bez DPH od společnosti AGORA DMT, a. s., a úmyslně nepravdivým deklarováním, že zboží opustí území ČR, způsobili, že společnost TABÁK PLUS, s. r. o., neodvedla DPH ze zdanitelných plnění ve výši 120 841 791,30 Kč a společnost AGORA DMT, a. s., neodvedla DPH ze zdanitelných plnění ve výši 51 483 272,59 Kč, celkem byla jednáním všech obviněných způsobena České republice zkrácením daně z přidané hodnoty škoda ve výši 172 325 063,89 Kč.“
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 46 T 3/2011, byla podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného A. F. a spol. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle citovaného usnesení, byť to není ve výroku obžaloby ani v usnesení o zahájení trestního stíhání výslovně zmíněno, je dovozováno, že plátce daně porušil ustanovení §64 zákona o dani z přidané hodnoty, když dokladoval čestným prohlášením dodání zboží do jiného členského státu EU, ke kterému však ve skutečnosti nedošlo. Tedy k porušení zákona došlo jednáním společností Tabák Plus a Agora DMT, a to, že společnost Alfax taktéž porušila zákon č. 235/2004 Sb., je v daném případě jevem sekundárním. Místní příslušnost tak byla určena podle sídla příslušného finančního úřadu, u kterého měla být daň odvedena, kterým je v případě obou společností Brno.
Krajský soud v Brně však dospěl k závěru, že tato konstrukce není přesná. Trestná činnost se v daném případě týkala dobíjecích kupónů do mobilních telefonů. Fakticky se jedná o plastovou kartičku, na které je uvedený kód, po jehož odeslání kupující získává možnost využívat služby příslušného mobilního operátora v rozsahu uhrazené částky. Obsahem daného obchodu není zisk z kartičky. Krajský soud v Brně z toho vyvozuje, že není obchodováno zboží, ale jedná se o telekomunikační službu. Tento závěr lze podle něj opřít o legální definici ustanovení §10 odst. 8 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2004. Podle odst. 6 citovaného ustanovení v tehdy platném znění pak při poskytnutí služby zahraniční osobě nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, je místem plnění místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo, místo podnikání, popřípadě místo pobytu či místo, kde se obvykle zdržuje, nebo místo, kde mají tyto osoby provozovnu, je-li služba poskytnuta pro tuto provozovnu. Tím dochází k přesunu místa plnění z tuzemska na Slovensko a toto plnění není zatíženo daní z přidané hodnoty. Ke zdanění tak podle Krajského soudu v Brně mělo dojít v sídle společnosti Alfax, která je registrovaná k dani v jiném členském státě EU. Citované ustanovení §10 odst. 6 má pak dopad i na další prodej společností Alfax dalším subjektům, kdy daňová povinnost nastupuje v okamžiku prodeje dalšímu subjektu v ČR včetně DPH. Zkrácení DPH se tak měly podle Krajského soudu v Brně dopustit společnosti obviněných J. a K.
Další problém podle Krajského soudu v Brně je v tom, že tvrzení obsažené v obžalobě, podle které se popsaného jednání dopustily společnosti obviněného K. Bohemia Projekt Plus, s. r. o., Saltus, s. r. o., Two Team, s. r. o., a dále společnosti obviněného J. Vendline, s. r. o., Spica&Sirius, s. r. o., nemá oporu ve spisovém materiálu, resp. nemá oporu tvrzení, že se na těchto obchodech podílela společnost Vendline. Z ostatních jmenovaných společností však žádná nemá sídlo v Brně. Společnost Vendline byla pouze příjemcem finančních částek, její číslo účtu bylo uvedeno na fakturách jiné společnosti.
Z hlediska místní příslušnosti podle Krajského soudu v Brně přichází v úvahu Vrchní soud v Olomouci, Krajský soud v Ostravě, Krajský soud v Hradci Králové či Městský soud v Praze.
K usnesení Krajského soudu v Brně se vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno. Podle něj je argumentace Krajského soudu v Brně vnitřně nelogická a odporuje jazykovému a systematickému výkladu zákona o dani z přidané hodnoty. Státní zástupce zdůrazňuje, že velkosklady Tabák Plus a Agora DMT ani společnost Alfax, s. r. o., nejsou provozovateli telekomunikačních služeb, neposkytují veřejně dostupnou telefonní službu, jak je definováno v §2 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Nejsou ani držiteli osvědčení Českého telekomunikačního úřadu podle §14 citovaného zákona. Žádná telekomunikační služba podle definice zákona o dani z přidané hodnoty nebyla reálně poskytnuta. Pokud nalézací soud dovozuje, že došlo k prodeji práva užívat kapacitu pro přenos, uvádí státní zástupce, že žádná z předmětných společností nedisponuje sítí elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Ani samotný dobíjecí kupón k mobilnímu telefonu takové právo nezakládá. Toto vzniká výhradně na základě uzavření smlouvy mezi operátorem a spotřebitelem (např. při zakoupení SIM karty).
Poskytnutí telekomunikační služby má podle státního zástupce svůj reálný obsah (např. uskutečnění hovoru) a ten je zpoplatněn podle pravidel konkrétních operátorů. Pokud dobíjecí kupón nese v sobě hodnotu volání např. 500 Kč, je tato hodnota spotřebována tím, že jsou uskutečněny hovory v této ceně. Není možné, aby byla poskytována komunikační služba opakovaným přeprodáváním dobíjecího kupónu za měnící se cenu a zároveň nebyla nijak spotřebována hodnota 500 Kč. Úmysl všech stran zúčastněných na obchodech směřoval také jednoznačně k uzavření kupních smluv, nikoli k poskytování služeb.
Právní povaha dobíjecího kupónu je podle státního zástupce sporná. Blíží se cennému papíru, který v sobě nese nějakou službu, ale je možno s ním obchodovat jako s věcí movitou. Obdobně jako při obchodování se skladištním listem nedochází mezi stranami obchodu ke skladování, nedochází ani obchodováním s dobíjecím kupónem k telefonování. Lze jej považovat za nabídku operátora k prodloužení již existujících a jiným způsobem uzavřených smluv se spotřebiteli, kteří tuto nabídku akceptují tím, že si pomocí kupónu dobijí kredit. Lze jej snad považovat za svého druhu opci na nákup (prodloužení) telekomunikačních služeb, která je vázána na vlastnictví karty vystavené operátorem. Obchod s dobíjecími kupóny proto není poskytováním práva ve smyslu §14 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty.
Krajský soud v Brně při výkladu zákona o dani z příjmu podle státního zástupce systémově vytrhl ustanovení týkající se definice telekomunikační služby. Zabývá se sice místem dodání služby, neřeší ale otázku definice služby a otázku, kdy došlo k uskutečnění zdanitelného plnění. Plnění uskutečněné na základě kupní smlouvy nemůže být podle státního zástupce službou ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty. Správnost závěru, podle kterého je prodej dobíjecích kupónů dodáním zboží, je možné dovozovat i z dlouholeté a do současné doby nezpochybněné praxe správců daně i všech subjektů obchodujících s dobíjecími kupóny. Český telekomunikační úřad také nevydává osvědčení každému trafikantovi, který je prodává. Následně státní zástupce poukázal na skutkově shodnou trestní věc projednávanou i Nejvyšším soudem (usnesení ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 6 Tdo 464/2007). Státní zástupce tak setrvává na závěrech prezentovaných v obžalobě a má za to, že místně příslušným k projednání věci je Krajský soud v Brně.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Krajského soudu v Brně. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je rozhodujícím z hlediska místní příslušnosti sídlo příslušného finančního úřadu. Místní příslušnost Krajského soudu v Brně je v této věci vyvozována z faktu, že společnosti Tabák Plus a Agora DMT mají sídlo v Brně a v tomto městě má sídlo i příslušný finanční úřad jako správce daně. Tento závěr Nejvyšší soud považuje za správný.
K argumentaci Krajského soudu v Brně pak Nejvyšší soud dodává, že právní povahu dobíjecího kupónu sice lze považovat za spornou, avšak, jak správně uvádí ve svém vyjádření státní zástupce, nejedná se v žádném případě o poskytnutí telekomunikační služby mezi jednotlivými subjekty jmenovanými v obžalobě. Žádná telekomunikační služba při popsaném jednání reálně poskytnuta nebyla. Ač je možné dát za pravdu Krajskému soudu v Brně v tom směru, že u dobíjecích kupónů nejde (laicky řečeno) na prvním místě o plastovou kartičku, ale o její „obsah“, je zřejmé, že mobilní operátoři vytvořili a uvedli do oběhu přeplacené tarify a dobíjecí kupóny právě z toho důvodu, aby mohly být distribuovány jako zboží a aby tímto způsobem oslovili širší spektrum zákazníků, kteří nemají zájem o paušální tarify. Tato praxe je respektována finančními úřady a, jak správně uvádí státní zástupce, nikoho dosud nenapadlo ji zpochybňovat. Výklad Krajského soudu v Brně by navíc v praxi vedl k absurdním závěrům, jak uvádí státní zástupce např. trafikant by k prodeji kupónů potřeboval osvědčení Českého telekomunikačního úřadu.
V okamžiku zakoupení dobíjecího kupónu není určeno ani to, jakou konkrétní službu operátora kupující v budoucnu využije a zda tak vůbec učiní. Operátoři v současné době nabízejí několik předplacených tarifů, držitel SIM karty je může kdykoli jednoduše měnit i v průběhu doby, kdy čerpá kredit. Dobíjecí kupón tak není telekomunikační službou stejně jako dárková poukázka není například masáží, poštovní známka není službou spočívající v doručení zásilky apod. Lze jej spíše považovat za určité platidlo (podle slovníku cizích slov kupón = druh cenného papíru), na tomto místě však není prostor zabývat se podrobně jeho právní povahou. Podstatné je, že mobilní operátoři i subjekty s dobíjecími kupóny obchodující s nimi jako se zbožím nakládají a tato praxe je respektována i orgány státní správy. Telekomunikační služby v posuzovaném případě poskytovány nebyly a proto nelze místní příslušnost soudu určovat způsobem popsaným v usnesení Krajského soudu v Brně.
Z těchto důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle §24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch