ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1560.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1560/2010-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2011 o dovolání obviněného J. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2010, sp. zn. 3 To 293/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 3/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. května 2010, sp. zn. 11 T 3/2009, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) a e) tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. července 2010, sp. zn. 3 To 293/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu za to trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Podkladem pro rozhodnutí soudu se v zásadě stalo zjištění, že:
1) v době před dnem 31. 1. 2008, nejpravděpodobněji však dne 30. 1. 2008 v B. na ulici P. nám., odcizil uzamčené a zajištěné osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda 120 L, modré základní barvy, v hodnotě nejméně 15.000,- Kč, a nepojízdné osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda 120 L, světlomodré barvy, (v době odcizení bez 2 ks registračních značek) v hodnotě nejméně 5.000,- Kč; a to tím způsobem, že vozidla naložil za pomoci hydraulické ruky na nákladní vozidlo tovární značky TATRA 815, obě vozidla poté převezl na ulici C. v B., kde je nechal sešrotovat, čímž poškozenému L. R. způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 15.000,- Kč a poškozenému D. R. způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 5.000,- Kč; celková škoda odcizením tak činí nejméně 20.000,- Kč;
2) v době od 19.00 hodin dne 3. 4. 2008 do 08.00 hodin dne 4. 4. 2008 odcizil nepojízdné osobní vozidlo tovární značky Opel Corsa 1,3, červená metalíza, zaparkované před budovou autoservisu na ulici S. v B., které následně prodal ve sběrně kovového odpadu na ulici K. v B. za částku 1.950,- Kč, čímž svým jednáním způsobil majiteli vozidla R. G. škodu ve výši 2.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. F. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že popis skutku v napadeném rozsudku nevyjadřuje všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ani potřebného stupně společenské škodlivosti. Skutek obviněného nadto neměl být posuzován jako pokračující. Pak by ani u jednoho ze skutků výše škody nedosáhla 5.000,- Kč a nešlo by tak o přečin, ale v obou případech o přestupek. Auta byla nepojízdná a jejich hodnota je rovna toliko hodnotě šrotu z nich získaného. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze námitka, že se nejednalo o pokračující trestný čin, ale o dva skutky, které měly být posuzovány samostatně, a to s ohledem na výši způsobené škody, jako dva přestupky. Nejedná se ale o námitky opodstatněné. Ve všech případech obviněný odcizil starší, na ulici zaparkované, automobily, alespoň částečně označené registračními značkami, z nichž bylo možno zjistit jejich majitele. Způsob provedení krádeží i následné manipulace s vozidly a krátký časový odstup mezi jednotlivými skutky pak svědčí o tom, že posouzení skutku jako jediného pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je zcela přiléhavé. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak není namístě, neboť odvolání obviněného nebylo zamítnuto ani odmítnuto, nýbrž mu bylo vyhověno, byť zřejmě s jiným výsledkem, než obviněný očekával. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako podání zjevně neopodstatněné.
Po zjištění, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nejprve zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že popis skutku ve výroku napadeného rozhodnutí neobsahuje skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr o naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ani o potřebném stupni společenské škodlivosti, a dále námitkou, že jeho jednání nemělo být posuzováno jako jeden pokračující skutek, ale jako dva skutky, oba naplňující toliko skutkovou podstatu přestupku (výše škody ani v jednom případě nedosahuje hranice 5 000,- Kč, když hodnota aut odpovídá pouze hodnotě šrotu z nich získaného). V tomto směru dovolací soud shledal, že se sice jedná o posouzení otázky správnosti hmotněprávního posouzení skutku, avšak dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (srov. č. 43/1994 –I. Sb. rozh. tr., a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002). Pouze obsahuje-li skutková věta výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř., je možno považovat projednání věci před soudem za úplné, tj. v souladu s právem obviněného na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 83/04).
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou /tj. nejméně ve výši 5.000,- Kč - §138 odst. 1 tr. zákoníku/.
V posuzované věci z provedeného dokazování opírajícího se zejména o svědecké výpovědi J. K., Z. N., I. G., A. H., L. R., D. R., R. G. a I. Š., jakož i o výpověď samotného obviněného a dále též o listinné důkazy, vyplynulo, že obviněný jednak před dnem 31. ledna 2008, nejpravděpodobněji dne 30. ledna 2008, na P. nám. v B., odcizil uzamčené a zajištěné osobní motorové vozidlo značky Škoda 120 L, modré základní barvy, poškozeného L. R., v hodnotě nejméně 15.000,- Kč, a nepojízdné osobní motorové vozidlo značky Škoda 120 L, světlomodré barvy, poškozeného D. R., v hodnotě nejméně 5.000,- Kč, a to tak, že je za pomocí hydraulické ruky naložil na nákladní vozidlo TATRA a obě vozidla pak odvezl na ulici C. v B., kde je nechal sešrotovat, čímž jejich majitelům způsobil škodu ve výši celkem nejméně 20.000,- Kč, a jednak v blíže nezjištěné době od 3. dubna 2008 19.00 hod. do 4. dubna 2008 08.00 hod., na ulici S., v B., odcizil nepojízdné osobní motorové vozidlo značky Opel Corsa 1,3, v červené metalíze, poškozeného R. G., a to opět tak, že je naložil na nákladní vozidlo TATRA, a odvezl je do sběrny kovového odpadu na ulici K., B., kde je prodal za částku 1.950,- Kč, a tím jeho majiteli způsobil škodu ve výši 2.000,- Kč. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti soudy také dospěly k závěru, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu ustanovení §4 písm. a) tr. zák.
Tato zjištění soud vyjádřil ve výrokové části svého rozsudku v tzv. skutkové větě slovy „ v době před dnem 31. 1. 2008, nejpravděpodobněji však dne 30. 1. 2008 v B. na ulici P. nám., odcizil uzamčené a zajištěné osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda 120 L,… modré základní barvy, v hodnotě nejméně 15.000,- Kč, a nepojízdné osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda 120 L, … světlomodré barvy (v době odcizení bez 2 ks registračních značek) v hodnotě nejméně 5.000,- Kč; a to tím způsobem, že vozidla naložil za pomoci hydraulické ruky na nákladní vozidlo tovární značky TATRA 815, obě vozidla poté převezl na ulici C. v B., kde je nechal sešrotovat, čímž poškozenému L. R. způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 15.000,- Kč a poškozenému D. R. způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 5.000,- Kč; celková škoda odcizením tak činí nejméně 20.000,- Kč; a v době od 19.00 hodin dne 3. 4. 2008 do 08.00 hodin dne 4. 4. 2008 odcizil nepojízdné osobní vozidlo tovární značky Opel Corsa 1,3, červená metalíza, …, zaparkované před budovou autoservisu na ulici S. v B., které následně prodal ve sběrně kovového odpadu na ulici K. v B. za částku 1.950,- Kč, čímž svým jednáním způsobil majiteli vozidla R. G. škodu ve výši 2.000,- Kč .
Je tedy zřejmé, že dovolací námitky obviněného v tomto směru nemohou obstát. Soud především učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti, v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zároveň skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu je tak zjevně neopodstatněné. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž pak odvolací osud podřadil pod odpovídající právní kvalifikaci.
Správný je přitom i závěr, že se obviněný svým jednáním, spočívajícím ve výše popsaných útocích, dopustil jediného pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Ze skutkových zjištění soudů v tomto směru vyplynulo, že se obviněný postupně nejprve dne 30. ledna nebo 31. ledna 2008 na ulici P. nám., v B., a poté dne 3. dubna nebo 4. dubna 2008 na ulici S., v B., zmocnil celkem tří zde zaparkovaných (ve dvou případech nepojízdných) osobních motorových vozidel v hodnotě celkem 22.000,- Kč, a to vždy tak, že je hydraulickým zvedákem naložil na nákladní vozidlo tov. značky Tatra, a odvezl je do sběrny druhotných surovin, kde je prodal jako šrot. Podle zjištění soudů si obviněný, který v rozhodné době neměl stálé zaměstnání, touto svou činností opatřoval finanční prostředky pro svou obživu. Obviněný si tedy v rozmezí zhruba dvou měsíců opakovaně přisvojoval cizí osobní motorová vozidla (celkem tři), přičemž se jich vždy zmocnil tak, že je naložil na přistavený nákladní vůz a následně je odvezl k prodeji do sběrny druhotných surovin, a tím si jako osoba nezaměstnaná zajišťoval finanční prostředky ke své obživě. Svým jednáním způsobil škodu celkem ve výši 22.000,- Kč. Existence těchto okolností subjektivní i objektivní povahy pak zcela jednoznačně opodstatňuje závěr, že tyto posuzované útoky jsou dílčími útoky jediného pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Výtky obviněného obsažené v dovolání jsou proto zcela nedůvodné.
Pokud jde o námitku, že při stanovení výše škody měl soud vycházet z toho, že hodnota aut odpovídá pouze hodnotě šrotu z nich získaného, je nutno poznamenat, že soud v této věci při stanovení výše škody zcela správně vycházel z opatřeného odborného vyjádření znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, na jeho podkladě byla zjištěna skutečná hodnota odcizených věcí (motorových vozidel) – srov. str. 3-4 napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Pokud obviněný vychází z jiných hodnot, než těch, ke kterým dospěly v předcházejícím řízení oba soudy, pak jeho námitky ve skutečnosti napadají ve věci učiněná skutková zjištění soudů a tedy nenaplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný zákonný dovolací důvod a Nejvyšší soud není oprávněn se jimi zabývat.
Konečně přisvědčit nelze ani dovolatelem namítané absenci potřebného stupně společenské škodlivosti. Společenská škodlivost je základem pro uplatnění trestněprávní zásady subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku), která je jednou ze základních zásad trestního práva a vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio , tedy za krajní prostředek. Společenská škodlivost je určována především povahou a závažností spáchaného trestného činu, tj. zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. V posuzovaném případě se obviněný opakovaně, celkem ve třech případech, dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nikoli nepatrnou škodu na majetku poškozených (výše způsobené škody přitom několikanásobně – více než čtyřikrát - přesahovala výši škody nutnou pro naplnění zákonného znaku nikoli nepatrné škody), když jeho úmyslem bylo si touto činností zajistit trvalejší zdroj obživy. Obviněný nadto již byl v minulosti opakovaně trestán, a to i za trestnou činnost obdobného charakteru. Je tedy zřejmé, že o společenské škodlivosti jednání obviněného nemůže být v posuzovaném případě žádných pochyb a jeho trestněprávní postih byl zcela namístě.
Pokud pak dovolatel v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , je třeba uvést, že jeho uplatnění není v posuzovaném případě vůbec namístě. Z obsahu spisu v posuzované věci je totiž zřejmé, že Krajský soud v Brně o podaném odvolání obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 8. července 2010, sp. zn. 3 To 293/2010, tak, že z jeho podnětu napadený rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o jeho vině a trestu. Odvolací soud tedy opravný prostředek obviněného nezamítl ani neodmítl, jak tento dovolatelem uplatněný dovolací důvod předpokládá. Skutečnost, že odvolací soud nevyhověl odvolání obviněného zcela podle jeho představ, nenaplňuje (jak správně podotýká i státní zástupce ve svém vyjádření) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. ledna 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík