ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.990.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 990/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného A. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 98/2010, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, pokud jím byl v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. září 2010, sp. zn. 92 T 98/2010, ponechán nedotčen výrok o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. září 2010, sp. zn. 92 T 98/2010, byl obviněný A. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zák. soud uložil obviněnému povinnost, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil trestným činem způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 4 To 5/2001, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného A. V. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., s tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv v řízení předcházejícím byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce namítl, že rozhodnutí o trestu obviněného spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a výměra trestu, která mu byla uložena, je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Soudy sice trestnou činnost obviněného posuzovaly podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ale o věci rozhodovaly již za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož úpravu bylo při stanovení trestu nutno zohlednit. Podle názoru dovolatele i judikatury Nejvyššího soudu na níž odkázal, tedy maximální výměra trestu obecně prospěšných prací, která mohla být obviněnému v posuzovaném případě uložena, měla dosahovat maximální výměry tr. zákoníku a proto nemohla být vyšší než 300 hodin. Pachateli lze podle §3 odst. 1 tr. zákoníku uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil, aby zrušil i všechna rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, ztratila podkladu, a aby po zrušení přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se do rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Dovolatel uplatněný dovolací důvod obsahově naplnil tvrzením, že obviněnému nemohl být uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin , když maximální možná výměra tohoto trestu je podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/2009 Sb.“, nebo „tr. zákoník“), za jehož účinnosti bylo rozhodováno, 300 hodin.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že obviněný se trestné činnosti, v níž byly spatřovány znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dopustil v období od 19. do 29. září 2009, tj. za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 140/1961 Sb.“ nebo „tr. zák.“). V trestní věci obviněného bylo Městským soudem v Brně rozhodnuto rozsudkem ze dne 21. září 2010, tj. již za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. Trestná činnost obviněného byla soudem posouzena podle zákona č. 140/1961 Sb., tj. podle zákona účinného v době spáchání trestného činu obviněného a podle tohoto zákona byl také obviněnému za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že výměru uloženého trestu považuje soud za maximální možnou pro takovýto druh alternativního trestu a zároveň za dostatečnou k nápravě obviněného.
Odvolání obviněného, v němž bylo mimo jiné namítáno, že v posuzované věci měla být při ukládání trestu zohledněna maximální možná výměra trestu obecně prospěšných prací stanovená zákonem č. 40/2009 Sb., Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 4 To 5/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. V odůvodnění usnesení poukázal na skutečnost, že byla-li trestnost činu obviněného posouzena podle zákona č. 140/1961 Sb., za jehož účinnosti byl trestný čin spáchán a jehož aplikace je pro obviněného příznivější, pak i trest musel být obviněnému uložen podle tohoto zákona (§45a). Uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jehož uložení zákon č. 140/1961 Sb., umožňoval, tedy odvolací soud považuje za přípustný. Maximální možná výměra trestu obecně prospěšných prací ve výši 300 hodin, kterou stanoví zákon č. 40/2009 Sb. (§63 odst. 1), není vzhledem k uvedenému pro posuzovaný případ relevantní.
S těmito závěry odvolacího soudu se ale Nejvyšší soud nemůže ztotožnit.
Podle §16 odst. 1 tr. zák. (obdobně §2 odst. 1 tr. zákoníku) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§16 odst. 2 tr. zák. a obdobně §3 odst. 1 tr. zákoníku).
Z těchto ustanovení podle konstantní judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, ze dne 16. února 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010, ze dne 6. října 2010, sp. zn. 8 Tdo 1148/2010, ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 6 Tz 25/2011 nebo ze dne 12. července 2011, sp. zn. 7 Tdo 474/2011), od níž se Nejvyšší soud i vzhledem k povaze posuzovaného problému (a časovému omezení jeho trvání) nyní nemá důvod odchylovat, ve vztahu k ukládání trestu obecně prospěšných prací vyplývá, že maximální výměra trestu obecně prospěšných prací 300 hodin stanovená zákonem účinným v době rozhodování, je limitem pro ukládání tohoto trestu i tehdy, je-li ukládán podle zákona účinného v době spáchání trestného činu, jenž jako maximální výměru pro takovýto trest stanoví 400 hodin. Trest obecně prospěšných prací uložený nad 300 hodin je za uvedených okolností nepřípustný již jako druh trestu. Nad rámec, v němž uložení trestu obecně prospěšných prací dovoluje zákon účinný v době rozhodování, je vyloučeno uložit tento trest i tehdy, kdyby to jinak bylo možné podle dřívějšího zákona, podle kterého se posuzuje trestnost činu. Pokud zákon účinný v době rozhodování limituje druh trestu jeho nejvyšší přípustnou měrou, která je nižší než nejvyšší přípustná výměra tohoto druhu trestu podle dřívějšího zákona, podle něhož se posuzuje trestnost činu, pak tím zákon účinný v době rozhodování zároveň vytyčuje meze přípustnosti tohoto druhu trestu ve vztahu k aplikaci dřívějšího zákona. Případné překročení těchto mezí činí uložený trest nepřípustným co do druhu trestu, nejen do jeho výměry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 7 Tdo 474/2011).
Tedy jinými slovy, podle již konstantní judikatury Nejvyššího soudu od účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. (která nastala dne 1. ledna 2010) je uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře nad 300 hodin v rozporu s ustanovením §16 odst. 2 tr. zák. (resp. §3 odst. 1 tr. zákoníku) i při aplikaci zákona č. 140/1961 Sb. Trest obecně prospěšných prací uložený za těchto okolností nad 300 hodin je nepřípustným druhem trestu.
Pokud se Krajský soud v Brně výše uvedenými výklady neřídil a zamítl odvolání obviněného A. V., ačkoli jím bylo důvodně namítáno, že mu rozsudkem soudu prvního stupně byl uložen nepřípustný druh trestu, pak svým rozhodnutím založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání nejvyššího státního zástupce vyhovět.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 4 To 5/2011 v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o trestu, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na krajském soudu pak bude, aby v souladu s vyjádřenými úvahami a právními názory Nejvyššího soudu se znovu zabýval podaným odvoláním obviněného směřujícím proti výroku o trestu a o tomto rozhodl.
Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík