ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.22.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 22/2011-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2011 stížnost obviněného M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 6 To 36/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 53 T 4/2010, byl obviněný M. M. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu podle §209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Dne 30. 6. 2011 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které uvedl, že ji odůvodní nejpozději do deseti dnů. Ani v této obhájcem stanovené lhůtě však Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodnění stížnosti doručeno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Brně podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce. Své rozhodnutí zdůvodnil zejména tím, že na straně obviněného stále trvá důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. Obviněný byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně nepravomocně uznán vinným závažným trestným činem majetkového charakteru, kterým měl způsobit škodu přesahující 20 mil. Kč. Vrchní soud v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na jeho nález ve věci sp. zn. III. ÚS 566/03 s tím, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby. V projednávaném případě přitom lze předpokládat vzhledem k rozsahu trestné činnosti, že obviněnému bude v případě pravomocného uznání jeho viny uložen výrazný trest odnětí svobody. Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti, počtu útoků, kterých se měl obviněný dopustit, a škody na majetku, kterou měl způsobit, podle Vrchního soudu v Olomouci hrozí, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Skutky, pro které byla podána obžaloba, přitom mají všechny znaky trestných činů a je zde důvodné podezření, že byly spáchány obviněným.
Nejvyšší soud se ztotožnil s argumentací Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný byl nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, bez významu není ani to, že byl soudem prvního stupně zavázán k náhradě škody způsobené poškozeným. Riziko jeho uprchnutí a tedy zmaření účelu trestního stíhání v případě jeho propuštění je proto značné. Nadto Vrchní soud v Olomouci nařídil na den 11. 8. 2011 veřejné zasedání o odvolání obviněného.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. M. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch