ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.23.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 23/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2011 stížnost obviněného J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. září 2010, sp. zn. 48 T 3/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a §21 odst. 1 k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty u věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, s nímž byla dne 23. května 2011 věc předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
V souvislosti s trestnou činností, jíž byl shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznán vinným, byl obviněný usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. října 2008, sp. zn. 12 Nt 159/2008, vzat již v přípravném řízení do vazby, a to z důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. ř. Ve vazbě se obviněný nacházel i po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, proto soud v souladu s §71 odst. 4 a 6 tr. ř., usnesením ze dne 22. června 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, o vazbě obviněného rozhodl, a to tak, že se obviněný J. H. ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou do doby, než o ní Nejvyšší soud rozhodl, nezdůvodnil.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Vrchní soud v Praze se pečlivě zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat. Pokud obviněný byl, byť zatím nepravomocně, uznán vinným dvěma úmyslnými trestnými činy, z nichž jeden je zvlášť závažným zločinem, a za tuto trestnou činnost mu byl uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pak skutečně je, a to i ve světle judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03), důvodná obava z možného útěku obviněného, z vyhýbání se trestnímu stíhání či uloženému trestu odnětí svobody. Tato je pak dále podporována nejasnostmi ohledně jeho bydliště, jakož i jeho nevázaností ke konkrétnímu místu výkonu práce. Lze tedy souhlasit s tím, že u obviněného je nadále dán vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Délka trvání trestné činnosti obviněného, společně s jeho odkázaností na finanční prostředky tím získané, pak opodstatňuje závěr o existenci vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. Propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo. V trestním řízení obviněného přitom nebyla zjištěna žádná neodůvodněná prodleva. Obžaloba ve věci byla podána dne 31. srpna 2009, hlavní líčení pak probíhala od ledna roku 2010 do 10. září 2010, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a jímž mu byl uložen trest. Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal odvolání. Trestní věc obviněného je přitom velmi rozsáhlá (spisový materiál čítá více než 17 000 stran) a společně s obviněným je trestní řízení vedeno proti dalším sedmi osobám. V rámci dokazování tedy bylo třeba provést celou řadu důkazů. I Nejvyšší soud je proto toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny.
Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další argumenty nepředložil, nemohl se jimi Nejvyšší soud blíže zabývat a po přezkoumání výroku napadeného usnesení, který byl shledán bez vad, přičemž vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík