ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1985.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1985/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. J. S. , proti povinné Mgr. D. Š. , zastoupené JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nerudova 21, pro 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 EXE 5235/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2010, č. j. 8 Co 2223/2010 - 107, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o. s. ř.):
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 8. 2010. č. j. 49 EXE 5235/2010 - 71, částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 2. 3. 2010, č. j. 49 EXE 5235/2010 - 13, co do částky 1.500,- Kč (výrok I.), ve zbývající části návrh povinné na zastavení exekuce zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně považoval za důvodnou námitku započtení (proti)pohledávky povinné ve výši 1.500,- Kč vůči pohledávce oprávněného (§580 odst. 1 obč. zák.) a z tohoto důvodu exekuci podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. částečně zastavil, neboť v této výši pohledávka oprávněného zanikla. Ve zbývající části okresní soud návrh na zastavení exekuce zamítl, neboť z důkazů, které povinná označila k prokázání svých tvrzení (že na vymáhanou pohledávku zaplatila částku 120.085,- Kč a že z dražby nemovitostí jejího manžela Ing. J. Š. byla pohledávka oprávněného uspokojena co do další částky ve výši 125.000,- Kč), zjistil, že „tyto částky se týkají exekuce nařízené v exekuční věci“ vedené proti jmenovanému jiným oprávněným (O. H.).
K odvolání povinné Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 12. 2010, č. j. 8 Co 2223/2010 - 107, usnesení soudu prvního stupně - vyjma odvoláním nedotčeného výroku o „dílčím“ zastavení exekuce - v části výroku o zamítnutí návrhu povinné změnil tak, že „exekuci částečně zastavil pro vymáhání pohledávky oprávněného ve výši 40.081,- Kč“; ve zbývajícím rozsahu výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce potvrdil a rozhodl o nákladech řízení o částečném zastavení exekuce před soudy obou stupňů. Odvolací soud z obsahu spisu pověřeného soudního exekutora JUDr. Milana Bronce, vedeného pod sp. zn. 8 EX 979/03, zjistil, že jeho usnesením ze dne 3. 3. 2010, č. j. 8 Ex 979/03 - 59, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 2010, č. j. 8 Ex 979/03 - 59, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 24 Co 841/2010, bylo při rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí povinného Ing. J. Š. rozhodnuto mimo jiné tak, že částka ve výši 40.081,- Kč byla přikázána oprávněnému Ing. J. S. na pohledávku „z titulu usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2005, č. j. 34 Nc 6080/2005 - 7,“ a že tato částka byla soudním exekutorem převedena oprávněnému bankovním příkazem ze dne 9. 6. 2010. Vzhledem k tomuto zjištění změnil krajský soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce tak, že ji i ohledně částky ve výši 40.081,- Kč podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. (ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) zastavil. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud žádný důvod k zastavení exekuce neshledal. Námitku povinné, že její manžel podal návrh na obnovu nalézacího řízení, nepovažoval za právně významnou, neboť povinná netvrdila, že podkladové rozhodnutí bylo zrušeno nebo se stalo neúčinným, a kromě toho byla žaloba Ing. J. Š. na obnovu řízení pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2007, č. j. 13 Cm 181/2007 - 14, zamítnuta.
Potvrzující část výroku usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z „§238a odst. 1, písm. c), odst. 2 o. s. ř., tj. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1, písm. a), b), c), odst. 3 o. s. ř. a ustanovením §130 zákona č. 120/2001 Sb.“, a podává je z důvodů „uvedených v ustanovení §241a odst. 2, písm. a), b), odst. 3 o. s. ř.“. Poukazuje na to, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, č. j. 20 Cdo 1789/2007 - 114, bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2007, č. j. 24 Co 3060/2006 - 63, a že dne 19. 1. 2010 nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2006, č. j. 34 Nc 6080/2005 - 48, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2009, č. j. 24 Co 3060/2006 - 138, jímž bylo rozhodnuto tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2005, č. j. 34 Nc 6080/2005 - 7, se částečně zastavuje ohledně postižení bytové jednotky č. 83/2357 (správně č. 943/93) v domě čp. 943 v Branišovské ulici v Českých Budějovicích, nacházejícím se na pozemku parc. č. 2061/191, spolu s ideálním spoluvlastnickým podílem 83/2357 ke společným částem uvedeného domu a k pozemku parc. č. 2061/191, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví č. 2002 pro katastrální území České Budějovice. Podle názoru povinné je proto „zcela v rozporu s právními předpisy“, aby soud pokračoval v exekuci prodejem ideální poloviny této bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, které jsou v jejím vlastnictví. Dále uvedla, že pohledávku oprávněného splácí její manžel. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v potvrzující části zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a aby odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Oprávněný v písemném vyjádření k dovolání nesouhlasil s námitkami povinné a poukázal mj. na skutečnost, že na vymáhanou pohledávku nebylo dosud dobrovolně uhrazeno ničeho.
Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II, bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2010, č. j. 49 EXE 5235/2010 - 13, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, č. j. 24 Co 1058/2010 - 58, pravomocným dne 31. 5. 2010, byla mimo jiné nařízena podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2006, č. j. 10 C 377/2005 - 53, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2006, č. j. 8 Co 1893/2006 - 73, a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2005, č. j. 34 Nc 6080/2005 - 7, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 270.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % p.a. od 21. 11. 2000 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 46.5000,- Kč, exekuce prodejem nemovitostí, a to ideální jedné poloviny bytové jednotky č. 943/93 v domě čp. 943 v Branišovské ulici v Českých Budějovicích a spoluvlastnického podílu na společných částech tohoto domu a pozemkové parcele parc. č. 2061/191 v rozsahu 83/2357 se všemi součástmi a příslušenstvím, všech zapsaných na listu vlastnictví č. 2815 (správně na listech vlastnictví č. 2815 a 2002) pro obec České Budějovice, k. ú. České Budějovice 2 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Milan Bronec, Exekutorský úřad České Budějovice.
Jsou proto zcela bez právního významu námitky povinné, jimiž poukazuje na pravomocné rozhodnutí soudu vydané v jiném exekučním řízení vedeném oprávněným u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Nc 6080/2005 proti jejímu manželovi Ing. J. Š., v němž bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce prodejem označených nemovitostí z důvodu, že není jejich vlastníkem. Uvedené námitky navíc povinná uplatnila až v dovolání a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu