ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2157.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2157/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu Břeclav , se sídlem v Břeclavi, Břetislavova 2, proti povinnému J. S. , zastoupenému JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, pro 1.508.023,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 E 1936/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2010, č. j. 19 Co 90/2010 - 171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 9. 10. 2009, č. j. 1 E 1936/20001 - 153, zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 26. 9. 2001, č. j. 1 E 1936/2001 - 14), odůvodněný tvrzením, že „podkladové platební výměry oprávněné ze dne 3. 11. 1995 mu nebyly nikdy řádně doručeny do vlastních rukou a že byly vydány odlišné osobě, která pravděpodobně doručenku podepsala“; dále rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud zjistil, že podkladová rozhodnutí byla povinnému zaslána doporučeně do vlastních rukou a že na doručence je podepsáno jejich převzetí dne 9. 11. 1995. Protože oprávněný doručoval platební výměry v souladu s ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a správně je na nich vyznačeno, že dne 27. 11. 1995 nabyly právní moci a jsou vykonatelné, považoval soud prvního stupně tvrzení povinného, že na doručence není jeho podpis a že rozhodnutí nikdy nepřevzal, za nepodložené, a to i s ohledem na skutečnost, že dle sdělení oprávněného podal povinný dne 5. 1. 1996 odvolání proti výzvám k plnění dluhu vyměřeného exekučními tituly, v něm nenamítal, že by mu platební výměry nebyly doručeny. Vzhledem k nepodloženost tvrzení povinného a s ohledem na dobu trvání výkonu rozhodnutí soud nevyhověl návrhu povinného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 4. 2010, č. j. 19 Co 90/2010 - 171, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně částky 1.508.023,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepřisvědčil námitce povinného, že mu podkladové platební výměry nebyly doručeny do vlastních rukou. Toto tvrzení povinného označil s ohledem na obsah spisu jako nevěrohodné, a to mj. s ohledem na skutečnost, že povinný směřoval odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí původně pouze proti výroku, jímž mu byla uložena povinnost uhradit poplatek z návrhu na výkon rozhodnutí ve výši 35.778,- Kč, a teprve opožděně po uplynutí odvolací lhůty podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože po vydání usnesení okresního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 1 E 1936/20001 - 153, vydal tento soud dne 9. 10. 2009 pod č. j. 1 E 1936/2001-155, další rozhodnutí, jímž nařízený výkon podle §268 odst. 1 písm. c), odst. 4 o. s. ř. ohledně části vymáhané pohledávky ve výši 280.914,- Kč zastavil, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jen ohledně částky 1.508.023,- Kč s příslušenstvím.
Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „je obecně nepřípustné dovozovat jakékoliv procesní důsledky na základě neúčinného doručení, zejména dovozovat, že takové rozhodnutí nabývá právní moci a vykonatelnosti“. Dovolatel opětovně namítá, že podkladové platební výměry nejsou vykonatelné, neboť mu nebyly do vlastních rukou nikdy doručeny, že podpis na doručence není jeho podpisem a že mu nebylo známo, že mu předmětné platební výměry byly doručovány. Má za to, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích s uvedenými námitkami řádně nevypořádaly a že je na oprávněném, aby prokázal doručení exekučních titulů. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že k prokázání uvedených tvrzení nebyly provedeny jím navržené důkazy, zejména důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný v obsáhlém písemném vyjádření k dovolání zejména konstatoval, že doručení podkladových platebních výměrů bylo řádně prokázáno doručenkou, a navrhl, aby dovolání povinného bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, že podkladové platební výměry ze dne 3. 11. 1995 byly povinnému řádně doručeny. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. však dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.] nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není rovněž přípustné. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný nemá na jejich náhradu právo a oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu