ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2201.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2201/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Beck International, s.r.o. , se sídlem v Mělníku, Blatecká 3344, identifikační číslo osoby 627 41 438, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Poupětova 3, proti povinné E. B. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, pro 6.858,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 E 1248/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2010, č. j. 9 Co 384/2010 - 34, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. 5. 2010, č. j. 44 E 1248/2009 - 22, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 11. 9. 2009, č. j. 44 E 1248/2009 - 2, a kterým rozhodl o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl naplněn žádný ze zákonných důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 o. s. ř. S námitkou povinné, že vymáhanou pohledávku uhradila před vydáním vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu), se vypořádal tak, že byla uplatnitelná jen v nalézacím řízení a že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, přičemž zánik práva splněním je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. pouze v případě, že k němu došlo po vydání titulu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že se dostatečně nevypořádaly s jejím tvrzením, že vymáhaná pohledávka „byla již částečně nebo v plné výši uhrazena“ před nařízením výkonu rozhodnutí, který je tak veden neoprávněně, a že rozhodly na základě nesprávného a neúplného skutkového stavu věci, přičemž jí ani nepoučily podle §118a odst. 3 o. s. ř. Má za to, že „napadené rozhodnutí řeší právní otázku sporného případu v rozporu s hmotným právem a ustanoveními občanského soudního řádu (§237 odst. 3 o. s. ř.)“. Dále vyslovuje názor, že jí měl být již od počátku řízení ustanoven zástupce, jelikož „z jejích podání v průběhu řízení mělo být zřejmé, že neporozuměla předmětu a významu obsahu soudního řízení.“ Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle
§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je totiž výrazem ustálené soudní praxe, že při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. lze k zániku vymáhaného práva zásadně přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo v době po vydání rozhodnutí, které bylo podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. Okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním tohoto titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 791/2003, usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005, či usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 2655/2006).
Přípustnost dovolání v dané věci nejsou způsobilé založit ani námitky dovolatelky, jimiž soudům obou stupňů vytýká, že vycházely z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a že jí nepoučily podle §118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., případně podle §241a odst. 3 o. s. ř., k nimž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.], přihlédnuto (viz ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3254/2009).
Pokud pak dovolatelka vyslovuje názor, že jí měl být již od počátku řízení ustanoven zástupce, jde o námitku procesní povahy, která rovněž nemůže založit přípustnost dovolání, neboť se netýká výkladu procesního předpisu, který by činil z napadeného usnesení rozhodnutí po právní stránce zásadně významné, nehledě na to, že tato námitka byla uplatněna až v dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinné směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.; povinná na jejich náhradu právo nemá a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu