ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2810.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2810/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Havířově , se sídlem v Havířově-Podlesí, Myslbekova 2, proti povinné Mgr. D. K. , zastoupené JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, za účasti manžela povinné Ing. P. K., pro 313.333,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 39 E 1227/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2009, č. j. 10 Co 1170/2008 - 701, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17. 10. 2008, č. j. 39 E 1227/98 - 655, jímž Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově zamítl návrhy povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2005, č. j. 39 E 1227/98 - 404), doručené soudu dne 3. 4. 2007, dne 5. 4. 2007 a dne 25. 6. 2007, a na odklad jeho provedení (doručené soudu dne 13. 2. 2008 a dne 14. 8. 208) a kterým dále rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že zákonné důvody pro zastavení ani pro odklad provedení výkonu rozhodnutí nejsou dány. Námitku povinné, že „oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok“ a že jsou tak splněny předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., shledal nedůvodnou, neboť jde o námitku, která mohla být řešena v rámci nalézacího, nikoliv vykonávacího řízení, jelikož exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost titulu. Pokud jde o námitku vztahující se k nedoručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku, poukázal krajský soud na to, že jde o rozhodnutí správního orgánu, které neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost k placení daně, ale v podstatě jde vlastně o upomínku k zaplacení daňového nedoplatku, a že výzvou se pouze určuje náhradní lhůta ke splnění stanovené povinnosti, přičemž doručení této výzvy není zákonnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud rovněž neshledal důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť exekuční titul je vykonatelný, přičemž otázka jeho vykonatelnosti již byla vyřešena v předchozích rozhodnutích v této věci, na něž odkázal, a ani pro odklad provedení výkonu rozhodnutí, jelikož podání žaloby pro zmatečnost, žaloby „na určení, že správní rozhodnutí je paakt“, trestního oznámení a žádosti povinné o prominutí spotřební daně nejsou zákonnými důvody pro odložení nařízeného výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 a o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že otázka vykonatelnosti exekučního titulu byla vyřešena již předchozími soudními rozhodnutími, která ostatně krajský soud ve svém rozhodnutí ani neoznačil; pokud by se mělo jednat o rozhodnutí ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 Co 1254/2002, v němž krajský soud argumentuje připojenými doručenkami s tím, že na označené adrese povinná převzala výkaz nedoplatků i výzvu k zaplacení, pak dovolatelka poukazuje na to, že soudy obou stupňů se nezabývaly její námitkou, že výkaz nedoplatků jí nebyl vůbec doručen a že na doručence ohledně výzvy k zaplacení není její pravý podpis, jelikož bydlí v nikoli v. Za nesprávný dále považuje závěr soudů obou soudů, že vyřešení otázky doručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku není pro exekuční řízení podstatné, a v této souvislosti odkazuje na vyjádření veřejného ochránce práv z roku 2001, podle nějž je rozhodnutí finančního orgánu neplatné a nevykonatelné. Má rovněž za to, že v důsledku porušení povinnosti oprávněným vydat a řádně jí doručit výzvu k úhradě daňového nedoplatku nedošlo ke stanovení náhradní lhůty k jejímu zaplacení, z čehož dovozuje, že daňový nedoplatek se nemohl stát splatným a výkaz daňového nedoplatku vykonatelným. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka předně zpochybnila závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul (výkaz nedoplatků Finančního úřadu v Havířově ze dne 23. září 1994, č. j. FÚ/ŠR/232/94) byl povinné řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o. s. ř., resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou. I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti označeného exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vybudovala na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud již v řízení o nařízení exekuce, přičemž v daném řízení na závěry uvedené ve svém dřívějším rozhodnutí odkázal. Skutkové námitky však - jak již bylo uvedeno výše - nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., takže i právní závěry, které z nich dovolatelka dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezvýznamné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 23. září 2008 sp. zn. 20 Cdo 1264/2008).
Přípustnost dovolání v posuzované věci není způsobilá založit ani námitka dovolatelky, že jí nebyla doručena výzva k zaplacení daňového nedoplatku, resp. že na doručence ohledně výzvy k zaplacení není její pravý podpis. Nehledě na to, že jde rovněž o námitku skutkovou, je třeba odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 20 Cdo 46/2006, v této věci, v němž dovolatelce (která podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2005, č. j. 10 Co 241/2005 - 437, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. 1. 2005, č. j. 39 E 1227/98 - 404, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí), vysvětlil, že exekučním titulem je nikoliv výzva, ale až vykonatelný výkaz nedoplatků Finančního úřadu v Havířově ze dne 23. září 1994, č. j. FÚ/ŠR/232/94 [viz §73 odst. 4 písm a) zákona č. 337/1992 Sb. ve spojení s §274 písm. f) o. s. ř.], a že soud ve fázi výkonu rozhodnutí již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (tedy předmětného výkazu daňového nedoplatku, popř. řízení a související procesní postupy jeho vydání předcházející), nýbrž jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, pod poř. č. 62). Jen pro úplnost je možno dodat, že ústavní stížnost povinné proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu bylo odmítnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. III. ÚS 251/06.
Namítaná vada řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (kterou dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud již znovu nepřezkoumal vykonatelnost exekučního titulu, a jen odkázal na předchozí rozhodnutí) rovněž není důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., i kdyby jí řízení skutečně bylo postiženo (viz výše).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná nemá na jejich náhradu právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu