ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2999.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2999/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva ve Frýdku -Místku , se sídlem ve Frýdku-Místku, Družstevní 844, identifikační číslo osoby 000 90 891, zastoupeného JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 119/3, proti povinným 1) R. V. a 2) E. V. , oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, pro 6.600,- Kč, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 E 83/2008, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2009, č. j. 10 Co 1164/2008 - 24, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 8. 2008, č. j. 26 E 83/2008 - 15, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 19 C 65/2008 - 18, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 6.600,- Kč představující náklady předcházejícího řízení, a nákladů nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 3.700,- Kč, výkon rozhodnutí postižením členského podílu a nároku na vypořádací podíl povinných u oprávněného. Okresní soud s ohledem na zjištění (na základě výpisu z informační databáze ISAS), že proti povinným jsou oprávněným vedeny žaloby o zaplacení dlužných částek a exekuce na zaplacení finančních částek různé hodnoty, přičemž k exekucím přistupují k dluhům ještě náklady exekutora a náklady exekuce, konstatoval, že způsob výkonu rozhodnutí navržený oprávněným není zřejmě nevhodný, neboť jiným způsobem výkonu rozhodnutí by se oprávněný uspokojení své pohledávky v reálném čase nedomohl a soudem nařízený jiný způsob výkonu rozhodnutí (např. prodejem movitých věcí, přikázáním pohledávky či srážkou ze mzdy) by v konečném důsledku mohl způsobit nevymožení pohledávky oprávněného.
Krajský soud v Ostravě poté shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud navrhovaný způsob výkonu nařídil. V daném případě oprávněný splnil všechny podmínky požadované zákonem pro nařízení výkonu rozhodnutí, když podal návrh, v němž navrhl způsob provedení postižením členských práv a povinností povinných ve Stavebním bytovém družstvu ve Frýdku-Místku, dále prokázal existenci členských práv povinných, a k návrhu doložil exekuční titul opatřený doložkou právní moci, z nějž je zřejmá věcná legitimace účastníků. K námitkám povinných ohledně vhodnosti navrhovaného způsobu provedení výkonu rozhodnutí poukázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž za otázku zásadního právního významu považují, zda nařízený výkon postižením jejich členského podílu a nároku na vypořádací podíl u oprávněného je, či není vhodný výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení §264 o. s. ř. Poukazují přitom na nepoměr mezi obvyklou cenou členského podílu a vymáhanou částkou, když obvyklá cena podílu k družstevnímu bytu činí cca 1,2 mil Kč. Okresnímu soudu vytýkají, že „měl nařídit slyšení povinných“ a zjistit řádně jejich majetkové poměry. V této souvislosti uvádějí, že mají ve společném jmění manželů rekreační chatu, auto a další movitý majetek, ze kterého by bylo možno pohledávku oprávněného uspokojit jinak, než postižením jejich bydlení. Soud si však nezjistil ničeho, než že „z jiných spisů vedených u Okresního soudu ve Frýdku-Místku mají závazky k oprávněnému“. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a „uložil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku znovu jednat a rozhodnout“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinných není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelé sice otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání vymezili, na základě námitek uplatněných v dovolání však k tomuto závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při svém rozhodování uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích - např. v usnesení ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod č. 38 - vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu - usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí (členského podílu), navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného - nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí zvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.
Při nařízení výkonu rozhodnutí zároveň nelze - z povahy tohoto řízení - na oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným. Je naopak na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že je způsobem nevhodným; jelikož však při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor (srov. §253 odst. 1 o. s. ř.), odsouvá se její - skutečné - prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia jeho zastavení, jež podle §269 odst. 1, §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. povinný zahájí příslušným návrhem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002, sp. zn. 20 Cdo 339/2002). „Zřejmá nevhodnost“ způsobu výkonu ve smyslu ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. je tedy při nařízení výkonu relevantní jen tehdy, jestliže již z podání oprávněného vyjde najevo, případně dozví-li se soud jinak (z úřední činnosti), že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí, anebo uplatnil-li námitku o jiných možných, efektivních způsobech výkonu povinný, měl-li tu výjimečnou příležitost (srov. §253 odst. 1, 2 o. s. ř.) předtím, než byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002). Neměli-li v souzené věci povinní možnost se k navrženému způsobu výkonu rozhodnutí vyjádřit, odsouvá se jejich obrana o nevhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí a možnosti vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného za jeho dlužníkem až do stádia zastavení výkonu rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinných - pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1
a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinní na jejich náhradu nemají právo, a oprávněnému v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2011
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu