ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3003.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3003/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné AB – CREDIT a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinným 1) L. K. 2) Z. P. , oběma zastoupeným JUDr. Evou Nýdlovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, a 3) P. P. , zastoupenému Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, pro 562.177,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 Nc 1410/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2009, č. j. 6 Co 737/2009 - 153, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2009, č. j. 6 Co 737/2009 - 153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví citovaným usnesením změnil usnesení ze dne 4. 12. 2008, č. j. 1410/2008 - 85, jímž Okresní soud v Písku zamítl návrhy povinných na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 24. 4. 2008, č. j. 12 Nc 1410/2008 - 37 (k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 562.177,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 30.912,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, s tím, že splněním povinnosti jednoho z povinných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních povinných, a dále k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 6.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, s tím, že splněním povinnosti jednoho z povinných 1. a 3. zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních povinných) a kterým rozhodl o nákladech řízení, tak, že exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro důvodně vznesenou námitku povinných o promlčení vymáhané pohledávky zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a o nákladech exekuce. Odvolací soud vyšel se skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 30. 6. 1995 uzavřel P. H. s Českou spořitelnou a.s., pobočka Písek, úvěrovou smlouvu, kterou povinní zajistili téhož dne ručitelským závazkem (§303 a násl. obch. zák.), přičemž splatností dluhu ve vztahu k ručitelům se toto prohlášení ani sama smlouva o úvěru nezabývá, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2005, č. j. 13 Cm 453/1999 - 268, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. 9 Cmo 107/2006 - 347, pravomocným dne 15. 10. 2007, byla žalovaným (povinným) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni (oprávněné - právní nástupkyni původní věřitelky) částku 562.177,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že „plněním jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných“. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že dlužník se dostal do prodlení s plněním závazku ze smlouvy o úvěru dne 20. 2. 1998, že dne 16. 3. 1998 byl mezi účastníky úvěrové smlouvy sepsán dodatek ke smlouvě o úvěru, podle kterého se dlužník zavázal splácet poskytnutý úvěr do 20. 10. 1998, že dlužník nesplnil svoji povinnost ani do tohoto data, že původní věřitelka vyzvala dlužníka oznámením o splatnosti úvěru ze dne 19. 10. 1998 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení a že dlužník svůj dluh ani v této lhůtě nezaplatil. Odvolací soud dále dokazování doplnil návrhem původní věřitelky České spořitelny a.s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka P. H. ze dne 23. 9. 1998, z něhož zjistil, že „věřitelka v jeho čl. II. uvedla, že dlužník od ledna 1998 přestal definitivně splácet své závazky vyplývající z uvedených úvěrových smluv a na základě neplnění těchto smluv se všechny závazky z nich vyplývající staly splatnými, že situace je taková, že zadlužení je dle tvrzení dlužníka přes 16.000.000,- Kč a je zřejmé, že dlužník není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky“. Z dalších listinných důkazů - kopií zápisů z jednání uskutečněných v roce 1998 mezi dlužníkem a původní věřitelkou bylo z prvního z nich ze dne 16. 1. 2008 krajským soudem zjištěno, že „dlužník není schopen splácet úvěr z provozování autobazaru“, ze zápisu ze dne 18. 2. 1998, že „z prodeje aut dosahuje nedostatečné marže“, ze zápisu ze dne 3. 6. 1998, „že dlužník informoval o velmi špatné situaci v prodeji aut“, ze zápisu 27. 8. 1998, že „dlužník byl informován, že při splnění určitých předpokladů lze jednat o možnosti ručitelů vyplatit ručitelské závazky“, ze zápisu ze dne 15. 9. 1998, že „zástupci spořitelny nemají žádné záruky na mimosoudním řešení problémových úvěrů a během září přistoupí k soudnímu vymáhání včetně podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a žalob na plnění z ručitelských závazků“. Při právním posouzení návrhu povinných na zastavení exekuce vycházel odvolací soud - vedle ustanovení §391 odst. 1 a 2 a §408 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - dále z §306 odst. 1, věty druhé obch. zák., jelikož - jak vyplynulo z provedených listinných důkazů - bylo původní věřitelce nejpozději dnem 18. 2. 1998 zřejmé, že dlužník není schopen svůj závazek splácet, resp. že dlužník svůj závazek nesplní ; nebylo tak třeba, aby jej k plnění dluhu z úvěrové smlouvy písemně vyzývala, a nic jí nebránilo, aby nejpozději do konce února 1998 vyzvala ručitele k úhradě dluhu. Na základě toho krajský dovodil, že desetiletá promlčecí doba podle 408 odst. 1 obch. zák. začala běžet od 1. 3. 1998 a uplynula dnem 1. 3. 2008, takže byl-li návrh na nařízení exekuce podán dne 11. 4. 2008, je námitka promlčení vznesená povinnými důvodná. Uzavřel, že zákonné podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byly splněny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 3 o. s. ř.]. Naplnění druhého z uvedených důvodů, který pak měl vliv na právní posouzení povinnými vznesené námitky promlčení vymáhané pohledávky, spatřuje v tom, že odvolacím soudem zjištěné skutečnosti z označených zápisů z jednání s dlužníkem nevyplývají. V zápise ze dne 16. 1. 1998 je uveden způsob, jakým hodlá dlužník zaplatit stávající úvěry, tj. zejména prodejem autosalonu, a v zápise ze dne 18. 2. 1998 je deklarováno jen to, že marže z prodeje aut je nedostatečná pro splácení úvěrů; především však je ze všech zápisů zřejmé, že smluvní strany jednaly o způsobu splácení a zaplacení dluhu, který měl být hrazen prodejem autosalonu, jehož hodnota činila podle znaleckého posudku 14.120.934,- Kč (viz smlouva o zřízení zástavního práva k této nemovitosti uzavřená mezi smluvními stranami dne 2. 1. 1997), a prodejem autoservisu, který měl být prodán za 4.000.000,- Kč, následně pak byla navržena varianta přistoupení k dluhu a úhrada prostřednictvím dalších subjektů a teprve v zápise ze dne 15. 9. 1998 je uvedeno, že „spořitelna je již značně skeptická k vyřešení problémových úvěrů klienta“. Jestliže dále z notářského zápisu sp. zn. NZ 16/98, N 16/98, sepsaného dne 16. 3. 1998 notářem JUDr. Josefem Tůmou, vyplývá, že dlužník dlužil k tomuto datu celkem 8.604.726,- Kč, pak je zřejmé, že přepokládaný příjem z prodeje nemovitostí (i při započtení možného dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru ve výši 2.500.000,- Kč) překračuje dluh ze smlouvy o úvěru o 7.000.000,- Kč. Za tohoto stavu není nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Pokud krajský soud při svém rozhodnutí vycházel z návrhu na nařízení konkursu na majetek dlužníka, v němž se uvádí, že dlužník není schopen „po delší dobu plnit své splatné závazky“, pak dovolatelka z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. namítá, že podmínkou splatnosti pohledávky vůči ručitelům ve smyslu §306 odst. 1 obch. zák. není skutečnost, že dlužník není po delší dobu schopen plnit své splatné závazky, ale to, že je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní . Jestliže tedy z důkazů provedených odvolacím soudem vyplývá, že nepochybnost nesplnění závazku dlužníka mohla nastat nejdříve po jednání dne 15. 9. 1998 (viz zápis z tohoto dne), pak desetiletá promlčecí doba uplynula v říjnu 2008, tedy až po podání návrhu na nařízení exekuce. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Povinní se ve svých písemných vyjádřeních k dovolání ztotožnili s usnesením odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, resp. zamítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním, a že proti výroku o věci samé je přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dané věci není pochyb o tom, že právní vztah mezi účastníky ze smlouvy o úvěru se řídí obchodním zákoníkem, jak odvolací soud správně dovodil. S dalšími jeho závěry (včetně skutkových), se dovolací soud neztotožňuje.
Podle §387 odst. 1 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.
Podle §388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.
Podle §408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet; námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.
Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003). Řízení o výkon rozhodnutí (vydaného v nalézacím řízení), přiznávajícího určité právo, tak musí být zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé, tj. u práva na plnění ze závazku podle §392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/ - §408 odst. 1 obch. zák., a v určitých případech prodloužené podle §408 odst. 2 obch. zák. o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, nebo rozhodnutí téhož soudu ze dne 25. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007).
Nejvyšší soud dále v odůvodnění rozsudku ze dne 19. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 3445/2008, uvedl, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem se počátek promlčecí doby řídí ustanovením §392 obch. zák., ve vztahu mezi věřitelem a ručitelem platí ustanovení §306 odst. 1 obch. zák.
Podle §306 odst. 1 obch. zák. věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu .
Citované ustanovení určuje podmínky, při splnění kterých se věřitel může domáhat splnění závazku na ručiteli. Je tomu tak v případě, jestliže dlužník nesplnil svůj splatný závazek a to ani v přiměřené době poté, co byl k plnění věřitelem písemně vyzván (bylo-li takové výzvy zapotřebí - viz §306 odst. 1 věta druhá obch. zák.). Přitom povinnost informovat ručitele o tom, že dlužník svůj splatný závazek nesplnil, a povinnost tohoto vyzvat k plnění ručitelského závazku pro věřitele z ustanovení §306 odst. 1 obch. zák. (ani z jeho dalších ustanovení upravujících ručení) dovodit nelze a věřitel se tak může domáhat splnění závazku na ručiteli, aniž by ho k takovému plnění musel předem vyzvat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. 29 Odo 405/2005, na nějž odkázal již soud prvního stupně).
V posuzované věci ze skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně vyplývá, že dlužník se dostal do prodlení s plněním závazku dne 20. 2. 1998, že dne 16. 3. 1998 byl mezi účastníky úvěrové smlouvy sepsán dodatek ke smlouvě o úvěru, podle kterého se dlužník zavázal splácet poskytnutý úvěr do 20. 10. 1998, že dlužník nesplnil svoji povinnost ani do tohoto data, že původní věřitelka vyzvala dlužníka oznámením o splatnosti úvěru ze dne 19. 10. 1998 k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení a že dlužník svůj dluh ani v této lhůtě nezaplatil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně považoval za počátek běhu promlčecí doby, tj. za den, kdy bylo možno právo na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru vymáhat po ručitelích poprvé (§306 odst. 1 obch. zák.), den následující po skončení přiměřené desetidenní lhůty poskytnuté původní věřitelkou dlužníkovi ze smlouvy o úvěru, tj. 31. 10. 1998. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. 26 Odo 786/2006, a rozsudek ze dne 9. února 2000, sp. zn. 32 Cdo 2384/98) dospěl k závěru, že byl-li oprávněnou podán návrh na nařízení exekuce dne 11. 4. 2008, vymáhaná pohledávka se nepromlčela.
Naproti tomu odvolací soud při právním posouzení otázky promlčení vymáhané pohledávky, resp. otázky počátku běhu promlčecí doby podle §408 odst. 1 obch. zák. dovodil, že vyplývá-li z jím provedených listinných důkazů, že nejpozději dnem 18. 2. 1998 bylo původní věřitelce zřejmé, že dlužník svůj závazek nesplní , nebylo třeba, aby věřitelka dlužníka k plnění v přiměřené době vyzvala (tedy aplikoval §306 odst. 1, větu druhou obch. zák.), a že tak původní věřitelce nic nebránilo, aby nejpozději do konce února 1998 vyzvala ručitele k úhradě dluhu.
Právě ohledně skutkového zjištění odvolacího soudu, učiněného z provedených listinných důkazů, ze kterého napadené rozhodnutí v řešení otázky promlčení vymáhané pohledávky vychází, dovolatelka krajskému soudu vytýká, že nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Skutkový závěr o tom, že původní věřitelce bylo nejpozději dnem 18. 2. 1998 zřejmé, že dlužník svůj závazek nesplní , učinil odvolací soud, jak již bylo shora uvedeno, na základě údajů uvedených v kopiích zápisů z jednání uskutečněných v roce 1998 mezi dlužníkem a původní věřitelkou. Takový skutkový závěr však z těchto listinných důkazů vyvodit nelze.
V zápise ze dne 16. 1. 1998 se mimo jiné uvádí, že „klient byl navštíven v autosalonu v Táborské ulici v Písku“, že dle vyjádření p. Hošny a ekonoma firmy „se v současné době nedá splácet z provozování autosalonu poskytnutý úvěr (hlavně úroky), že „klient dále informoval o probíhajícím jednání mezi ním a možnými kupci autosalonu o jeho prodeji“, že „klient bude nadále prodávat nové vozy FIAT ve stávajícím autosalonu, kde bude v nájmu“ a že „výnosem z prodeje autosalonu budou splaceny stávající investiční úvěry včetně úvěru poskytnutého KB Písek“. V zápise ze dne 18. 2. 1998 je kromě údaje o tom, že „mimo jiné klient informoval, že z prodeje auta Punto dosahuje v průměru marže 7.000,- Kč a z prodeje auta Bravo cca 13.000,- Kč, což je marže na to, aby splácel vysoké úvěry absolutně nedostatečná, uvedeno, že „klient zamýšlí do STS převést autoservis a současný autoservis následně ihned prodat“, že „do 15 dnů uhradí úroky po splatnosti ve výši 175.610,- Kč…“, že „klient předložil Smlouvu o zprostředkování prodeje Autosalonu uzavřenou s realitní kanceláří…“ V zápise ze dne 3. 6. 1998 , je vedle toho, že „dlužník informoval o velmi špatné situaci v prodeji aut“, uvedeno, že „…předběžně a zcela nezávazně bylo rámcově dohodnuto, že se autosalon bude…realizovat zpočátku, resp. do konce srpna za minimální cenu 14 mil. Kč s tím, že v případě neúspěšného prodeje bude moci…snižovat měsíčně minimální cenu o 3 mil. Kč a to až na minimální dohodnutou cenu…“, že „klient souhlasí s tím, že tento tržní odhad provedený znalcem pracujícím pro ČS a.s., bude zpracován na náklady klienta v průběhu měsíce července 1998.“
Ve spise je dále na čl. 113 založen zápis ze dne 2. 4. 1998, v němž se mimo jiné uvádí, že „klient předložil inzerát na prodej autosalonu uveřejněný v Hospodářských novinách dne 27. 3. 98, kde je vyjednávací cena 16,3 mil. Kč“, že „realitní kanceláří mu bylo sděleno, že v současné době je již kupec za cca 10-11 mil. Kč“, že „klient v současné době reálně uvažuje o prodeji autoservisu ve Zlivicích firmě Neony, s.r.o., která má od 1. 4. 98 již celý autoservis pronajat za cca 100.000,- Kč“, že „klient uvažuje s prodejní cenou cca 4-5 mil. Kč a zadal zpracování nového úředního odhadu za autoservis…“, že „…z prodeje chce uhradit dluh u Komerční banky a částečně i u spořitelny…“
Ačkoliv odvolací soud provedl důkaz obsahem všech kopií zápisů z jednání uskutečněných v roce 1998 mezi dlužníkem a původní věřitelkou (založených na čl. 119-138 spisu), jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 28. 5. 2009, pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy - zápisy ze dne 2. 4. 1998, ze dne 4. 5. 1998, ze dne 3. 6. 1998, ze dne 3. 7. 1998, ze dne 10. 7. 1998, ze dne 27. 7. 1998 a ze dne 21. 8. 1998, prokázány. Je tak třeba přisvědčit námitce dovolatelky, že ze všech zápisů (vyjma zápisu ze dne 15. 9. 1998) je zřejmé, že smluvní strany smlouvy o úvěru jednaly o způsobu splácení a zaplacení dluhu, který měl být hrazen prodejem autosalonu a autoservisu, a to až do srpna 1998, a že teprve z obsahu zápisu ze dne 15. 9. 1998 lze dovodit, že dlužník svůj závazek nesplní. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tak byl naplněn.
Dospěl-li odvolací soud na základě uvedeného nesprávného skutkového zjištění k závěru, že otázku počátku běhu promlčecí doby k vymáhání pohledávky vůči povinným jako ručitelům je třeba posuzovat podle §306 odst. 1 věty druhé obch. zák. (tedy, že v dané věci nebylo třeba, aby původní věřitelka dlužníka vyzvala k zaplacení dluhu v přiměřené době), a nikoliv podle §306 odst. 1 obch. zák., není správné ani jeho právní posouzení věci, jestliže dovodil, že promlčecí doba podle §408 odst. 1 obch. zák. počala běžet dne 1. 3. 1998 a uplynula dnem 1. 3. 2008, ani jeho konečný závěr, že byl-li návrh na nařízení exekuce podán dne 11. 4. 2008, je námitka promlčení vznesená povinnými důvodná, a zákonné podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tak byly splněny. Jen pro úplnost dovolací soud (již nad rámec dovolacích námitek) dodává, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu není ani názor krajského soudu, že původní věřitelce „nic nebránilo, aby nejpozději do konce února 1998 vyzvala ručitele k úhradě dluhu“ (viz již shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. 29 Odo 405/2005).
Pokud dovolatelka namítá, že podmínkou splatnosti pohledávky vůči ručitelům ve smyslu §306 odst. 1 obch. zák. není skutečnost, že dlužník není po delší dobu schopen plnit své splatné závazky , jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl odvolací soud, ale to, že je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní , je možno poukázat na str. 4 napadeného rozhodnutí, z níž je zřejmé, že odvolací soud použil obě tato slovní spojení (z nichž jen první neodpovídá znění rozhodného ustanovení).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, není správné a že dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. byly naplněny. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o nákladech řízení rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu