ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.307.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 307/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. N. , zastoupené JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270, proti povinné D. M. , pro 4.420,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 23 E 385/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. srpna 2009, č. j. 36 Co 157/2009 - 75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 20. 2. 2009, č. j. 23 E 385/2007 - 68, zastavil podle §326a o. s. ř. výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné (jenž byl nařízen usnesením téhož soudu ze dne 14. srpna 2007, č. j. 23 E 385/2007 - 15, podle usnesení téhož soudu ze dne 1. 12. 2006, č. j. 10 C 407/2006 - 4), neboť ani po sedmi provedených úkonech na různých adresách nebyly žádné nalezeny. Konstatoval, že oprávněná má neustále připomínky, píše soudu sáhodlouhé dopisy, avšak nikdy neuvedla nic konkrétního k majetku povinné, žádných úkonů při výkonu rozhodnutí se nezúčastnila, byť byla o všech řádně informována.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 8. 2009, č. j. 36 Co 157/2009 - 75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (20 Cdo 1741/2008), podle níž v případě bezvýslednosti výzvy podle §326a o. s. ř. soud výkon rozhodnutí zastaví. Námitky povinné, jimiž nesouhlasí s bezvýsledností soupisu na adrese S. u Č. L., kde povinná má vyhrazenu jednu místnost v rodinném domě ve vlastnictví dcery K. Š., neshledal odvolací soud důvodnými, neboť jak vyplývá z protokolu o bezvýslednosti soupisu ze dne 19. 1. 2009 (viz čl. 65 spisu), bývalý manžel povinné L. Š. uvedl, že základní bytové vybavení nacházející se v místnosti je v jeho vlastnictví, přičemž s povinnou je rozveden (od 28. 8. 2002). Závěr soudu prvního stupně, že se nemůže jednat o věci postižitelné výkonem rozhodnutí, je proto správný, jelikož oprávněnou navrhovaný soupis všech movitých věcí nacházejících se v rodinném domě je v rozporu se zásadou, že se zásadně postihují věci povinného; navíc lze pochybovat o prodejnosti předmětného bytového vybavení. Uzavřel, že pokud oprávněná po výzvě okresního soudu neuvedla jiné místo, kde by povinná měla věci ve svém vlastnictví, je namístě výkon rozhodnutí podle §326a o. s. ř. zastavit; oprávněné přitom nic nebrání podat návrh na výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem, když z obsahu spisu vyplývá, že povinná je zaměstnána.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž namítá, že povinná je v pracovním poměru, má stálý příjem peněz a že v bytě „na uvedené adrese“ nepochybně má věci, byť nižší hodnoty, z nichž by její pohledávka mohla být alespoň částečně uspokojena. Má zato, že pokud okresní soud ve svém usnesení uvedl, že věci v bytě se nacházející jsou ve vlastnictví manžela povinné, „pak měla být předložena dohoda o vypořádání zaniklého SJM“, resp. pokud nebyla, což však není v uvedeném usnesení uvedeno, měly tyto věci být prodejem realizovány. To, že „bývalý manžel povinné nemusel žádnou dohodu předkládat a že se nic nedokazovalo“, lze podle dovolatelky považovat za „rozpor se spravedlivým procesem a porušení rovnosti ze zákona“. Dále namítá, že pracovnice soudu též nezjišťovaly příjem povinné ze závislé činnosti a že soud v podstatě pominul její návrh, aby byl veden výkon rozhodnutí formou srážky ze mzdy. Další otázkou podle ní pak je, zda povinná v rozporu s prováděným výkonem rozhodnutí nepřevedla věci ze svého vlastnictví na třetí osobu a zda tak neporušila svou povinnost, když měla zakázáno tyto věci a další hodnoty vlastnící na někoho převádět. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Oprávněná žádné argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. neuvedla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle §326a o. s. ř. soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem §326a o. s. ř. je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (srov. Důvodovou zprávu k novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 991/2007).
Námitky dovolatelky z hlediska dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. jsou při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezvýznamné, neboť k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.). O situaci, že by dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání oprávněné proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. není tudíž přípustné a Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinné v něm žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu