ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3138.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3138/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné D - FORBES s.r.o. , se sídlem v Praze 7, Holešovicích, Jankovcova 1569/2c, identifikační číslo osoby 60276436, proti povinnému S. K. , zemřelému, pro 14.402,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 Nc 3835/2007, o dovolání JUDr. Jana Parasky, soudního exekutora v Mostě, se sídlem Budovatelů 2957/108, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 11. 2. 2010, č. j. 9 Co 630/2009-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výrokem I. shora označeného rozhodnutí krajský soud změnil výrok II. usnesení z 1. 6. 2009, č. j. 5 Nc 3835/2007-17 (jímž okresní soud zastavil exekuci /výrok I./, rozhodl o nákladech exekuce /výrok II./ a nákladech řízení /výrok III./), tak, že soudnímu exekutorovi se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Současně krajský soud výrokem II. rozhodl, že oprávněný a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku I. usnesení krajského soudu podal soudní exekutor dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a contr.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozhodnutí o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení, a tudíž ani o nákladech exekuce, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod poř. č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly a řízení o dědictví po zemřelém povinném bylo pro jeho nemajetnost podle §175h odst. 1 o. s. ř. zastaveno; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu