ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3204.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3204/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Mgr. J. N. , proti povinným 1/ V. K. , 2/ H. D. , pro 781 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5627/2007, o dovolání JUDr. Dagmar Kuželové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 4 se sídlem v Praze 4, Novodvorská 14/1010, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008, č. j. 31 Co 297/2008-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi soudní exekutorkou a druhou povinnou žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 24. 4. 2008, č. j. 21 Nc 5627/2007-48, rozhodl, že exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2007, č. j. 21 Nc 5627/2007-15, se částečně, a to do částky 781 000,- Kč, zastavuje.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zcela zastavil proti druhé povinné (výrok I.), ve vztahu mezi oprávněnou a druhou povinnou nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a druhé povinné uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Dagmar Kuželové částku 7 735,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).
Soudní exekutorka napadla usnesení odvolacího soudu ve výroku III. dovoláním, v němž nesouhlasila se způsobem vyčíslení její odměny.
Druhá povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že vymáhanou částku, tj. jistinu, zaplatil její manžel mimo exekuci, takže vyčíslená odměna je stanovena správně.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení a tedy ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání soudní exekutorky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání soudní exekutorky bylo odmítnuto, druhé povinné podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že ve vztahu mezi soudní exekutorskou a druhou povinnou žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu