ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3253.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3253/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) M. K. , b) J. K. , obou zastoupených JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, proti povinné D. N. , zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, pro 112 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 6888/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2009, č. j. 56 Co 240/2009-24, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. 15 Nc 6888/2008-8, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 18 Co 141/2008, k vymožení pohledávky 112 200,- Kč s 10 % úroky p. a. z částky 112 200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 43 520,- Kč a pro náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku. Dospěl k závěru, že podkladový rozsudek je i v části týkající se úroků z prodlení vykonatelný, byť v něm není uvedeno, zda se jedná o úrok denní, měsíční popř. roční. Uvedl, že Krajský soud v Plzni odůvodnil přiznání úroků ustanovením §517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), a vládním nařízením č. 142/1994 Sb., z čehož vyplývá, že se jedná o úroky z prodlení a o údaj o ročním úroku z prodlení.
Povinná v dovolání namítá, že exekuční titul je v části týkající se úroků z prodlení materiálně nevykonatelný. Uvedla, že exekuční titul je definován výrokem rozhodnutí a nikoliv jeho odůvodněním a že exekuční soudy nemohou napravovat pochybení, jehož se dopustil nalézací soud. Odkázala na stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, Cpjn 202/2005, uveřejněné pod číslem 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, týkající se rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, požadovaných a přiznávaných ve výši určované podle §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že z vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v návaznosti na §517 odst. 2 obč. zák. je zřejmé, že v případě úroků z prodlení se jedná o roční sazbu úroku, a proto tento údaj již není třeba uvádět ve výroku. Navrhli, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, popř. zamítl (shledá-li napadené rozhodnutí po právní stránce za rozhodnutí zásadního významu).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V souzené věci není žádný důvod pro úsudek, že odvolací soud řešil otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěrů, týkajících se poplatku z prodlení, lze užít obdobně; popřípadě usnesení téhož soudu ze dne 12. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1947/2005, a ze dne 23. dubna 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007).
V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že „splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti se záhlavím rozhodnutí (zejména ohledně přesné individualizace oprávněného a povinného) nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností, s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce“. Bylo-li v daném případě exekučním titulem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení podle §517 odst. 2 obč. zák., nemůže být pochyb o tom, jaká je jeho výše, neboť je stanovena prováděcím předpisem (ustanovením §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném do 27. 4. 2005, podle nějž výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu).
Pro úplnost je třeba uvést, že stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, Cpjn 202/2005, uveřejněné pod číslem 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reagovalo na změny vládního nařízení č. 142/1994 Sb., k nimž došlo s účinností od 28. dubna 2005 vládním nařízením č. 163/2005 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu