ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3445.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3445/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné PZK servis, s.r.o. , se sídlem v Příboře, Sadová 1247, identifikační číslo osoby 258 55 751, zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem v Brně, Mezníkova 262/2, proti povinné R. P. , zastoupené JUDr. Pavlem Novotným, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 31/66, pro 99.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 Nc 3111/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. března 2009, č. j. 22 Co 522/2008 - 180, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2008, č. j. 5 Nc 3111/2007 - 152, jímž Okresní soud ve Svitavách zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 5 Nc 3111/2007. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že právo z exekučního titulu přešlo z původní oprávněné (Dufestav spol. s r.o.) na oprávněnou, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2007, č. 025/2007, která „nepostrádala“ legalizaci podpisů osob jednajících za účastníky této smlouvy, a že souhlasným prohlášením ze dne 28. 8. 2008 Dufestav spol. s r.o. a oprávněná prohlásily, že k uvedenému dni „je oprávněná oprávněna formou exekuce vymáhat vykonatelnou pohledávku ve výši 99.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení“ a v tomto exekučním řízení „vystupovat na straně oprávněného“. K námitce povinné, že oprávněná neprokázala, a to ani souhlasným prohlášením účastníků smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2008 [v jejímž čl. III. odst. 2 bylo ujednáno, že pokud postupník (oprávněná) nezaplatí dohodnutou cenu za převod pohledávky ke stanovanému datu splatnosti, přechází pohledávka se všemi náležitostmi zpět na postupitele (společnost Dufestav spol. s r. o.)], že za postoupení pohledávky zaplatila dohodnutou úplatu, z čehož povinná dovozovala nedostatek aktivní legitimace oprávněné, uvedl, že naplnění tohoto ujednání smlouvy „je věcí jejích účastníků“ a že proto „neexistuje žádný důvod k tomu, aby příslušná skutková zjištění nebyla učiněna ze shodných tvrzení účastníků tohoto závazkového vztahu, která vyzněla v jednoznačný závěr, že k opětovné změně v osobě věřitele nedošlo, a proto je oprávněná legitimována k vedení exekuce“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní po právní stránce považuje (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006) otázku „posouzení aktivní legitimace oprávněné“, která podle názoru povinné v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. která je soudy rozhodována rozdílně. Odvolacímu soudu vytýká, že se odmítl zabývat samotným obsahem Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2007, č. 025/2007, uzavřené mezi společností Dufestav spol. s r. o. jako postupitelem a oprávněnou jako postupníkem. Opětovně poukazuje na skutečnost, že tato smlouva obsahuje v čl. III rozvazovací podmínku, podle které v případě, že postupník nezaplatí dohodnutou cenu ke stanovenému datu splatnosti, přechází pohledávka se všemi náležitostmi zpět na postupitele, a namítá, že oprávněná „žádným relevantním způsobem“ neprokázala zaplacení dohodnuté úplaty ve výši 381.853,- Kč ve stanovené lhůtě 30 dnů od podpisu smlouvy o postoupení pohledávky a že je tudíž na místě zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dále uvedla, že oprávněným předložené souhlasné prohlášení účastníků smlouvy o postoupení pohledávky nesplňuje podmínku uvedenou v §36 odst. 4 exekučního řádu, případně §256 odst. 2 o. s. ř., a proto „není právně relevantní“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil tomu kterému k dalšímu řízení
Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, podle něhož je oprávněná aktivně věcně legitimována v daném exekučním řízení. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že ve smyslu čl. III. odst. 2 smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2007, č. 025/2007, uzavřené mezi společností Dufestav spol. s r.o. a oprávněnou, vymáhaná pohledávka nepřešla pro nezaplacení dohodnuté úplaty ke stanovanému datu splatnosti zpět na postupitele. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o. s. ř., případně §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
I když povinná v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání především vyplývá, že nesouhlasí s uvedeným skutkovým zjištěním, na němž odvolací soud založil svůj právní závěr o aktivní věcné legitimaci oprávněné. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., případně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Jen pro úplnost je třeba uvést, že ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. upravuje způsob, jakým lze při nařízení exekuce přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu, o což se v dané věci nejedná.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu