ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3813.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3813/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Magistrátu města Olomouce , se sídlem v Olomouci 9, Horní náměstí 583/0, zastoupeného Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem v Olomouci, Božetěchova 9, proti povinnému J. Š. , pro 1.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 49 EXE 4015/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2011, č.j. 40 Co 192/2011-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s. ř.):
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 1. 2011, č. j. 49 EXE 4015/2010-48, kterým okresní soud zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 23. 12. 2010.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (ač řádně poučen, že dovolání proti němu není přípustné) dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
O ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání opřít nelze, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žádosti o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48).
Protože přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud ještě přípustností z pohledu §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., který taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním. Rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, zde však uvedeno není.
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.), usnesením odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protože exekuce byla pravomocně zastavena usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2011, č. j. 49 EXE 4015/2010-199, rozhodl Nejvyšší soud i o nákladech dovolacího řízení podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto stádiu řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu