ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3935.2010.2
sp. zn. 20 Cdo 3935/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného F. M. , zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré náměstí 15, proti povinné D. J., zastoupené JUDr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1013, za účasti vydražitele ASTRA GAMES s.r.o., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, IČ 268 70 771, zastoupeného Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 8, prodejem nemovitostí pro 10.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 13468/2004, o dovolání vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. června 2010, č. j. 23 Co 429/2006 - 135, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Vydražitel je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč k rukám JUDr. Michala Marčišina, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1013.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení soudní exekutorky JUDr. Taťány Mackové, se sídlem Exekutorského úřadu v Ústí nad Orlicí, ze dne 29. 6. 2006, č. j. 47 EX 20/05 - 138, jímž byl vydražiteli ASTRA GAMES s. r. o., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, IČ 268 70 771, udělen příklep na vydražené nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrálního pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 3146 pro obec Holice, katastrální území Holice v Čechách, specifikované ve výroku, a současně zastavil řízení o udělení příklepu na prodej těchto nemovitostí; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinnou a mezi vydražitelem a povinnou. Odvolací soud takto rozhodl poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 11. 2009, č. j. 20 Cdo 4790/2007 - 109, zrušil jeho předchozí usnesení ze dne 19. 6. 2007, č. j. 23 Co 429/2006 - 91, jímž odvolací soud změnil usnesení soudní exekutorky tak, že vydražiteli se příklep neuděluje, a kterým rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud v citovaném usnesení vyslovil názor, že zákonným důvodem podle §336k odst. 3 o. s. ř. pro změnu usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje, není okolnost, že exekuce byla pravomocně zastavena a že odvolací soud postupoval v rozporu s §103, §104 odst. 1 a §254 odst. 1 o. s. ř., pokud rozhodl o odvolání povinné proti usnesení o udělení příklepu, neboť byla-li v projednávané věci exekuce pravomocně zastavena jako celek, nejsou již k řízení o odvolání povinné splněny podmínky.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze 6. 4. 2007, č. j. 16 Nc 13468/2004 - 82, které nabylo právní moci dne 23. 5. 2007, byla v průběhu odvolacího řízení o přezkumu usnesení o udělení příklepu vydražiteli exekuce v této věci podle návrhu oprávněného zcela zastavena. Na základě tohoto zjištění odvolací soud, aniž se ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. zabýval věcným posouzením správnosti dražebního jednání včetně příklepu, zastavil řízení o udělení příklepu (jako celek) z důvodu, že toto řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§103 o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 o. s. ř. za použití §211o. s. ř.). Protože usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu bez toho, že by nabylo právní moci, neobstojí, musel odvolací soud toto rozhodnutí „přiměřeně podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a odklidit je tak“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal vydražitel dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nerespektoval názor dovolacího soudu že, „…zákonným důvodem pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, není okolnost, že exekuce byla pravomocně zastavena“,
a dále mu vytýká, že nepostupoval v souladu se zákonem, neboť z něj vyplývá, že usnesení o příklepu je možno pouze změnit, a to tak, že se příklep neuděluje, nikoli jej zrušit, jak to vyplývá z §336k odst. 3 o. s. ř., který taxativně stanoví důvody, na základě nichž je možno „již učiněný příklep neudělit“. Má za to, že odvolací soud ve věci rozhodl nesprávně, a to „v zásadě stejně“ jako v původním rozhodnutí jen s tou formální obměnou, že příklep se zrušuje a řízení o udělení příklepu se zastavuje“, neboť „vyplacení pohledávky povinným není podle §336k odst. 3 o. s. ř. důvodem, na základě kterého by bylo možno usnesení o udělení příklepu jakkoli změnit, a proto není možno jej ani zrušit“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinná v písemném vyjádření k dovolání vyjádřila názor, že v řízení o udělení příklepu ve stádiu, v němž na základě návrhu oprávněného bylo exekuční řízení zastaveno z důvodu úhrady exekuované částky, nelze v další fázi exekučního řízení pokračovat, protože zde neexistují zákonné podmínky pro toto řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud řešil otázku, zda v případě, kdy je exekuce prodejem nemovitostí zastavena poté, co byl již udělen příklep, avšak dříve, než usnesení o příklepu nabylo právní moci, je třeba řízení o příklepu jako celek zastavit a usnesení o příklepu zrušit, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (§237 odst. 3 o. s. ř.), přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku daného řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe; dovolání je proto přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., důvodné však není.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008). Přitom není vyloučeno, aby se po zaplacení dluhu sám oprávněný postaral o ukončení provádění výkonu (exekuce); musí však podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2347/2005).
Podle §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §104 odst. 1, věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
V usnesení ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2007 pod poř. č. 95 Nejvyšší soud připomenul závěr přijatý v usneseních ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, a ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho zastavení. Jestliže však výkon rozhodnutí zanikl, k řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky, a toto řízení musí být podle §103, §104 a §254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Stejně je tomu v řízení o udělení příklepu, byla-li exekuce prodejem nemovitostí zastavena poté, co byl již udělen příklep, avšak dříve, než usnesení o příklepu nabylo právní moci (k otázce jaký vliv má zastavení exekuce poté, co usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, Cpjn 201/2009, na jehož závěry odkázal již odvolací soud).
Jestliže tedy v projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 4. 2007, č. j. 16 Nc 13468/2004 - 82, které nabylo právní moci dne 23. 5. 2007, byla exekuce nařízená usnesením tohoto soudu ze dne 21. 12. 2004, č. j. Nc 13468/2004 - 6, podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako celek „zcela zastavena“ a bylo rozhodnuto o nákladech exekutorky a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, přičemž toto rozhodnutí je závazné (§159a odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.) jak pro účastníky řízení, tak i pro všechny orgány (§159a odst. 4 o. s. ř.), je správný závěr odvolacího soudu, že věcnému přezkoumání usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu vydražiteli podle §336k odst. 3 o. s. ř. brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (spočívající v tom, že v průběhu odvolacího řízení o přezkumu usnesení o udělení příklepu vydražiteli byla exekuce podle návrhu oprávněného zcela zastavena) a že z tohoto důvodu je třeba nepravomocné usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu zrušit a řízení o příklepu zastavit.
Námitka dovolatele, že odvolací soud zrušil usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu vydražiteli v rozporu s §336k odst. 3 o. s. ř. není opodstatněná, neboť citované ustanovení se uplatní pouze při věcném přezkoumání usnesení o příklepu; tomu však v dané věci - jak bylo uvedeno výše - bránil neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z uvedeného důvodu jsou zcela nepřípadné rovněž námitky dovolatele, že usnesení o příklepu nelze podle §336k odst. 3 o. s. ř. „jakkoliv měnit“ a že odvolací soud nerespektoval názor dovolacího soudu, že „zákonným důvodem pro změnu usnesení o příklepu…není okolnost, že exekuce byla pravomocně zastavena“.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné a protože vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání vydražitele jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b), snížená podle §18 odst. 1 na polovinu] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinné doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinné vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 460,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení povinné ve výši 2.760,- Kč je vydražitel povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinnou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu