ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4137.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4137/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinnému J. Č. , zastoupenému JUDr. Davidem Termerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 24, pro 53.687,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 7239/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010, č. j. 20 Co 114/2010 - 49, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2010, č. j. 38 Nc 7239/2008 - 33, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh povinného ze dne 1. 4. 2009, doplněný k výzvě soudu dne 13. 11. 2009, na částečné zastavení exekuce (přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu) nařízené usnesením téhož soudu ze dne 24. 9. 2008, č. j. 38 Nc 7239/2008 - 6, odůvodněný tím, že v prosinci 2008, kdy se dozvěděl o probíhající exekuci, mu byl „zablokován“ jeho účet, na který mu byl posílán invalidní důchod jako jediný zdroj příjmů, v důsledku čehož neměl po dobu 10 týdnů žádné finanční prostředky na obživu, na léky ani na poplatky u lékaře. Odvolací soud vzhledem ke zjištění, učiněnému z výpovědi povinného, že v současné době je exekuce prováděna srážkami z jeho důvodu, přičemž po zásahu Ministerstva práce a sociálních věcí, na něž se obrátil, je mu od února 2009 zasílána nepostižitelná částka složenkou k jeho rukám, a že na postiženém účtu by měl být zůstatek kolem 20.000,- Kč, se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu nejsou splněny. Poukázal na to, že v rámci nařízené exekuce určuje způsob jejího provedení pověřený soudní exekutor v příkazu k provedení exekuce (§47 odst. 1 exekučního řádu), přičemž exekuce může být provedena více způsoby, a to současně či postupně, pokud jeden z nich nepostačuje k uspokojení pohledávky oprávněného (§58 odst. 2 exekučního řádu). Vydal-li v daném případě soudní exekutor k vydobytí pohledávky oprávněné exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu podle 303 a násl. o. s. ř. a současně příkaz srážkami z důchodu podle §299 o. s. ř. ve spojení s §60 exekučního řádu), v důsledku čehož se povinný dostal přechodně do situace ohrožující uspokojování jeho základních životních potřeb, byl tento stav již od února 2009 odstraněn a zůstatek na účtu může být použit k uspokojení pohledávky oprávněného.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že vyšel z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, o němž jej informoval. Uvedl, že podstata jeho námitek spočívá v tom, že v prosinci 2008 mu soudní exekutor zablokoval jeho účet, na nějž mu byl zasílán invalidní důchod - jeho jediný zdroj příjmů. Tím se ocitl zcela bez finančních prostředků a teprve po zásahu Ministerstva práce a sociálních věcí mu začala být vyplácena částka zbývající po exekuční srážce přímo k jeho rukám. Soud se však jeho odvoláním začal zabývat až po delším časovém prodlení. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) spatřuje dovolatel v tom, že „soud měl jeho návrhu na částečné zastavení exekuce vyhovět, neboť by v rámci uspokojení nároků oprávněné jistě postačil exekuční příkaz postihující jeho invalidní důchod, který je mu pravidelně vyplácen.“ Za nadbytečné proto považuje „zablokování“ jeho účtu, neboť tím byl vystaven životním útrapám a těžké finanční situaci. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II, bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, jež by měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a ani na základě námitek v něm uplatněných nelze k tomuto závěru dospět.
Možnost zastavit exekuci v části přesahující uspokojení pohledávky oprávněného, jeho nákladů a nákladů exekuce soudu poskytuje ustanovení §268 odst. 4 o. s. ř.; jde o oprávnění soudu omezit exekutora ve způsobech či rozsahu určitého způsobu zvoleného exekutorem k provedení exekuce (§47 odst. 1 a §58 odst. 3 exekučního řádu). Přiměřenost zvolených způsobů exekuce deklaruje i §58 odst. 2 exekučního řádu, a to tím, že exekutor může zvolit více způsobů exekuce jen tehdy, jestliže k uspokojení oprávněného nepostačuje jen jeden z nich. Soud je tak oprávněn na základě ustanovení §268 odst. 4 o. s. ř. zkoumat přiměřenost rozsahu prováděné exekuce [viz Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2007. s. 204, 205; dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2009, sp. zn. 20 Cdo 3632/2007].
V souzené věci povinný namítá - posuzováno podle obsahu dovolání - nepřiměřenost exekuce, má-li být provedena kromě srážkami z důchodu podle §299 o. s. ř. ve spojení s §60 exekučního řádu také přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, a to za stavu, kdy vymáhaná pohledávka, náklady exekuce a náklady oprávněného nebyly v době rozhodování soudů zaplaceny (opak povinný netvrdil). Za této situace odvolací soud nerozhodl v rozporu s žádným ustanovením exekučního či občanského soudního řádu ani s judikaturou, jestliže usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh povinného na částečné zastavení exekuce zamítnut, potvrdil s poukazem na to, že vzhledem k výši vymáhané pohledávky může být oprávněný uspokojen také ze zůstatku na účtu povinného u peněžního ústavu. O případ uvedený v §268 odst. 4 o. s. ř., který umožňuje zastavit exekuci v části přesahující uspokojení pohledávky oprávněného, jeho nákladů a nákladů exekuce, se v dané věci nejedná.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat, neboť další uplatněné dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. dovolatel obsahově nijak nevymezil, a ani kdyby tak učinil, nemohl by k nim dovolací soud přihlédnout (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu