ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4742.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4742/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a.s. , se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, identifikační číslo osoby 618 60 069, proti povinnému Z. H. , zastoupenému Mgr. Karlem Machánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 7, pro 33.539,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 2725/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2009, č. j. 39 Co 475/2008 - 26, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
V záhlaví uvedeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 12. 2007, č. j. 73 Nc 2725/2007 - 6, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil exekuci pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 55 Sm 29/2003 - 4, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 33.539,- Kč s úrokem ve výroku tohoto usnesení specifikovaným, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 2.200,- Kč, pro náklady oprávněného a pro náklady této exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město. Odvolací soud z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul byl žalovanému (povinnému) doručován (stejně jako žalované A. H.) do vlastních rukou na adresu jeho bydliště evidovanou podle údajů Centrální evidence obyvatel od 19. 2. 1986 do 15. 7. 2005 v P., odkud mu byl doslán na adresu P. – B., kde mu byl dne 8. 9. 2003 uložen na poště (viz zásilky založené na čl. 5 a 6 nalézacího spisu). Poněvadž §175 odst. 1 o. s. ř. nevylučuje náhradní doručení (oproti platebnímu rozkazu vydanému podle §172 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že exekuční titul byl povinnému doručen uložením ve smyslu §46 odst. 4 o. s. ř., v tehdy platném znění, desátým dnem od uložení, tj. ve čtvrtek 18. 9. 2003, dne 23. 9. 2003 nabyl právní moci ohledně jistiny a dne 4. 10. 2003 ohledně nákladů řízení a uplynutím lhůty k plnění se stal i vykonatelným. S ohledem na to nepřisvědčil námitce povinného, že mu exekuční titul nebyl nikdy doručen (okolnost, že se v místě doručení nezdržoval, povinný v odvolání netvrdil). K námitkám povinného, jimž poukazoval mj. na to, že žádnou směnku nepodepsal a že jeho manželka A. H. (s níž od roku 2003 nežije, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 6 C 63/2005, byli rozvedeni) si vzala několik úvěrů a půjček bez jeho vědomí a souhlasu, odvolací soud konstatoval, že v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud rozhodoval o jeho odvolání „přísně po formální stránce“, aniž vzal v potaz jeho argumentaci ohledně předmětné směnky ze dne 22. 10. 2001, která „je na samém počátku celé uvedené kauzy“. Opětovně namítá, že mu exekuční titul nebyl nikdy doručen, že se na adrese P. – B., nikdy nezdržoval, že na této adrese bydlela a v současnosti bydlí matka A. H., paní J. K., a že dosílku na uvedenou adresu zřejmě zřídila A. H., a to zcela bez jeho vědomí s tím, že podpis povinného na žádosti o dosílku padělala. Dále uvedl, že směnečné řízení bylo s ohledem na §229 odst. 3 o. s. ř. postiženo zmatečností a že v tomto řízení nebyl pasivně legitimován, neboť nikdy žádnou směnku nepodepsal, z čehož dovozuje, že není pasivně legitimován ani v navazujícím řízení exekučním. V tomto směru poukazuje rovněž na odborné vyjádření Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy, Odboru kriminalistické techniky a expertíz, z něhož vyplývá, že podpisy Z. H. uvedené mj. na směnce ze dne 22. 10. 2001 nejsou pravými podpisy povinného a že tyto podpisy vyhotovila A. H.. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky povinného mají pouze skutkovou povahu, přičemž povinný měl tyto námitky uplatnit v řízení nalézacím. Navrhla, aby dovolá povinného bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že exekuční titul byl povinnému doručen uložením na poště a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel namítá, že se na adrese P. – B., nikdy nezdržoval, že na této adrese bydlela a v současnosti bydlí matka A. H., paní J. K., a že dosílku na uvedenou adresu zřejmě zřídila A. H. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.] nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005). Povinný navíc tyto námitky uplatnil až v dovolání a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. tak jde o nepřípustné novoty.
Rovněž námitky povinného, jimiž poukazuje na zmatečnosti a nedostatek jeho pasivní legitimace v nalézacím řízení, nemohou přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení založit. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou (ne)správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněný pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti, jež by byly pro nařízení exekuce rozhodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nadto je třeba stejně jako v předcházejícím odstavci konstatovat, že poukazuje-li povinný teprve v dovolání na odborné vyjádření, z něhož vyplývá, že podpisy Z. H. uvedené mj. na směnce ze dne 22. 10. 2001 nejsou pravými podpisy povinného, jedná se z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. o nepřípustnou novotu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu