ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.5027.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5027/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné KC GROUP s. r. o ., se sídlem v Brně, Příční 118/10 identifikační číslo osoby 276 70 155, proti povinným 1/ J. H. , 2/ M. H., 3/ E. H. a 4/ R. H. , zastoupených Mgr. Martinem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, pro 3 095 665,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 Nc 1314/2007, o dovolání povinných 1/, 2/, 3/ a 4/ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, č. j. 40 Co 393/2008-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 4. 2007, č. j. 6 Nc 1314/2007-16, kterým okresní soud nařídil podle exekutorského zápisu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 103EZ 50/2006, sepsaného Mgr. Mohylou, exekutorským koncipientem pověřeným k sepisování exekutorských zápisů JUDr. Tomášem Vránou, soudním exekutorem, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3 095 665,- Kč, smluvní pokuty 240 000,- Kč, smluvní pokuty ve výši 1 600,- Kč denně od 21. 3. 2007, tj. 14 400,- Kč a pro náklady exekuce, exekuci na majetek povinných a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala. Dospěl k závěru, že exekutorský zápis splňuje všechny formální náležitosti stanovené v §79 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), že i předmět plnění je určen jednoznačně a že z exekutorského zápisu nevyplývá, že by v něm byl mezi účastníky dohodnut synallagmatický závazek. Uvedl, že exekutorský zápis není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Jestliže nemá oprávněná podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Povinní v dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009), namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedli, že podali námitku podjatosti pověřeného soudního exekutora a že do dnešního dne nebylo o ní rozhodnuto. Proto je v důsledku toho celé řízení postiženo vadou. Uvedli dále, že podle dohody sepsané před soudním exekutorem byla povinnost povinných vázána na splnění podmínky ze strany oprávněné osoby a že listina o včasném splnění podmínky či vzájemné povinnosti nebyla předložena (§43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Namítají, že v době sepisu zápisu o dohodě nemohla oprávněné vzniknout vůči povinným pohledávka, neboť nedošlo k odevzdání předmětu půjčky. Proto nepovažují exekutorský zápis za právně účinný exekuční titul. Dále připomněli, že právní nástupce oprávněné podal dne 25. 6. 2007 rozhodčí žalobu, z čehož lze usoudit, že ani on nepovažuje exekutorský zápis za takový exekuční titul, na základě něhož by bylo možné exekuci vést. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatelé přikládají napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam, hodnocením námitek v něm obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Odvolací soud předně dovodil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá věcnou správnost – platnost – hmotněprávního úkonu, který je podkladem pro exekutorský zápis podle §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. Exekutorský zápis sepsaný podle §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem (srov. §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb.). Soud se tedy zabývá předpoklady pro nařízení exekuce toliko z pohledu exekučního titulu. Nezabývá se ale již tím, zda příslušný hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro exekutorský zápis, odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, na jejichž základě vznikla povinné povinnost plnit, případně zda je či není platný. Mají-li povinní zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1559/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1376/2006). Pro úplnost dovolací soud dodává, že exekuce již byla z důvodu, že oprávněné nevznikl podle hmotného práva nárok na vymáhanou pohledávku, zastavena usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 3. 2009, č. j. 6 Nc 1314/2007-260.
Povinní dále namítali, že oprávněná nedoložila splnění podmínky a vzájemné povinnosti, jež je podle nich stanovena v článku I. exekutorského zápisu a vyjádřena slovy: „…v souladu s touto smlouvou o půjčce věřitel předá do sedmi dnů od podpisu tohoto exekutorského zápisu částku ve výši 1 600 000,- Kč, a to způsobem uvedeným v čl. I. smlouvy o půjčce ze dne 3. 10. 2006 …“. Z uvedené citace je však zřejmé, že nevyjadřuje synallagmatický závazek ani podmínku, na jejíž splnění by bylo vázáno plnění povinných.
Nedůvodná je rovněž námitka týkající se sepisu exekutorského zápisu exekutorským koncipientem. Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněném pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v bodě VII uzavřel, že exekučním titulem je i exekutorský zápis podle §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. sepsaný exekutorským koncipientem, byl-li k tomu exekutorem písemně zmocněn; postačí zmocnění obsažené v jiné listině, při nařízení exekuce však musí být doloženo . Takové pověření bylo k exekutorskému zápisu přiloženo.
Námitkou, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž bylo rozhodnuto o námitce o podjatosti exekutora, uplatňují dovolatelé dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je přípustný jen v případě shora vymezeném, a protože o tzv. spor o právo se v daném případě nejedná, nemůže tato námitka přípustnost dovolání založit.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 větou první o. s. ř.; oprávněné, jež má právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu