ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.554.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 554/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Hlavního města Prahy , se sídlem v Praze, Mariánské nám. 2, identifikační číslo osoby 000 64 581, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1, proti povinnému T. F. , pro 300,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 Nc 660/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 15 Co 480/2008 - 24, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 24. 4. 2008, č. j. 64 Nc 660/2008 - 2, nařídil podle vykonatelného bloku na pokutu Městské policie hlavního města Prahy ze dne 10. 1. 2003, série DA/1997, č. A0517252, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 300,- Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad Praha 9.
Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce. Uvedl, že prekluzívní a promlčecí lhůty, vztahující se k vymáhání pokut, uvedené v příslušných ustanoveních hmotněprávních předpisů, podle nichž se pokuty ukládají, mají přednost před obecnými ustanoveními procesních předpisů, a že tedy speciální úprava uvedená v §88 odst. 1 zákona č. 200/1992 Sb., o přestupcích (ve znění platném k datu spáchání přestupku, tj. k 10. 1. 2003) má přednost před obecnou úpravou podle §70 zákona č. 37/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle §88 odst. 1 zákona č. 200/1992 Sb., v rozhodném znění, lze přitom rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení, přičemž se nepochybně jedná o lhůtu prekluzívní. Dále konstatoval, že bylo-li citované ustanovení následně zrušeno zákonem č. 501/2004 Sb., nemůže to mít na posouzení věci vliv, neboť by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu zákona v neprospěch povinného. Uzavřel, že byla-li v souzené věci pokuta dle bloku na pokutu splatná dne 25. 1. 2003, uběhla pětiletá lhůta, po kterou bylo možno pokutu za přestupek vykonat, dne 25. 1. 2008, návrh na exekuci však byl podán až dne 14. 4. 2008.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], jež spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá. Má za to, že §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též jen „zákon o přestupcích“), jenž byl s účinností od 1. 1. 2006 zrušen, byl normou procesního, nikoli hmotného práva, jenž upravovala prekluzi práva. Při aplikaci norem procesního práva přitom platí, že se v řízení vždy postupuje podle zákona, který je účinný v době rozhodování s tím, že případné odchylky od této zásady musí být upraveny v přechodných ustanoveních právních předpisů, kterými dochází k novelizaci norem procesního práva, z čehož dovozuje, že v řízení lze postupovat podle již zrušené právní normy pouze za předpokladu, že tak stanoví přechodné ustanovení zákona. Zákon č. 501/2004 Sb., který §88 odst. 1 zákona o přestupcích zrušil, však žádné takové přechodné ustanovení neobsahuje, z čehož vyplývá, že po 1. 1. 2006 nelze toto zrušené ustanovení procesní povahy nadále aplikovat, a od uvedeného data je tedy nutno postupovat podle obecných předpisů o správním řízení, tj. podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „správní řád“), jenž, pokud jde o exekuci na peněžitá plnění, odkazuje v §106 odst. 3 na postup pro správu daní, tj. postup podle zákona o správě daní a poplatků, podle kterého se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, v němž se stal poplatek splatným s tím, že daňové nedoplatky lze vymáhat nejpozději do dvaceti let od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným (§70 odst. 1, 2 tohoto zákona). Jestliže tedy v posuzovaném případě byla uložená pokuta splatná dne 25. 1. 2003, pak právo vykonat předmětné rozhodnutí o uložení pokuty se promlčuje „koncem roku 2009 s tím, že tuto pokutu lze vymáhat nejpozději do konce roku 2023“. Z uvedených důvodů je proto přesvědčen o tom, že důvod pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, spočívající v prekluzi práva na výkon rozhodnutí, není tedy dán. Dále vyslovuje názor, že platí-li pro rozhodnutí vydaná ve správním řízení, avšak podle jiného zákona než zákona o přestupcích, princip, že byla-li exekuce zahájena po 1. 1. 2006, postupuje se podle nového správního řádu, bez ohledu na to, kdy byl exekuční titul vydán, bylo by naprosto neodůvodněné, aby pro rozhodnutí vydaná v řízení podle zákona o přestupcích platil princip zcela opačný, totiž že i v exekučních řízeních zahájených po 1. 1. 2006 se postupuje podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2006, pokud byl exekuční titul vydán před tímto datem. Konstatuje, že si je vědom existence usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 1800/2007, a ze dne 30. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 1802/2007, avšak názor v nich vyslovený nemá podle dovolatele oporu v zákoně, neboť v nich není právně zdůvodněno, proč otázka svou povahou procesněprávní má být posouzena podle již zrušeného zákonného ustanovení, aniž by existovalo přechodné ustanovení zákona takovýto postup umožňující, a ani to, proč dovolací soud §88 odst. 1 zákona o přestupcích nepovažuje za normu procesního práva. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Čl. II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. l písm. c), odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však dovolatel nenamítal a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. lze rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení.
Podle zákona č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, článku 15, části patnácté, se v zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §88 včetně nadpisu zrušuje.
V posuzované věci je exekučním titulem blok na pokutu č. A0517252, série DA/1997, vydaný Městskou policií hlavního města Prahy dne 10. 1. 2003, kterým byla povinnému uložena pokuta 300,- Kč a jenž se stal vykonatelným dne 25. 1. 2003. Protože se jedná o rozhodnutí správní, platí, že se posuzuje podle toho předpisu, na jehož základě byl vydán. Podle tohoto předpisu se posuzují i otázky, jež jsou pro nucený výkon správního rozhodnutí relevantní.
Exekuční titul byl vydán v blokovém řízení upraveném v §84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., který v §88 odst. 1 stanovil pětiletou prekluzívní lhůtu, v níž lze rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek vykonat. Zákonem č. 501/2004 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2006 ustanovení §88 zákona č. 200/1990 Sb. zrušeno, aniž by bylo přechodnými ustanoveními upraveno, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Pojí-li se otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož bylo vydáno (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat, jako vlastnost exekučního titulu, posuzovat podle tohoto právního předpisu.
V usnesení uveřejněném pod číslem 83/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud zaujal a odůvodnil závěr, že „není-li stanoveno jinak, posuzuje se lhůta, ve které lze správní rozhodnutí vykonat, podle právního předpisu, na jehož základě bylo vydáno“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 1800/2007, v němž shodně dospěl k závěru, že „lhůta, do kdy lze správní rozhodnutí vykonat, je vlastností exekučního titulu; jeho vykonatelnost se posuzuje podle právních předpisů, podle kterých byl vydán, není-li stanoveno jinak“, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 5021/2009, ze dne 23. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 2723/2008 a ze dne 22. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 867/2009 ve věci téhož oprávněného); od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci a bylo proto nadbytečné se zabývat dalšími námitkami v dovolání s tím, že řešená problematika byla v citované judikatuře vysvětlena a odůvodněna zcela vyčerpávajícím způsobem. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pouze v případě, že by byl exekuční titul vydán před 1. 1. 2006 a lhůta k plnění by začala běžet po l. 1. 2006, by se její běh již posuzoval podle nové právní úpravy, tj. podle §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., podle něhož pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní (§70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Skutečnost, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, je pro posouzení lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, bezvýznamná (srov. opětovně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2008, sp. zn. 20 Cdo 1800/2007).
Bylo-li tedy podkladové rozhodnutí vydáno dne 10. 1. 2003 a vykonatelným se stalo dne 25. 1. 2003, bylo možno jej vykonat jen v pětileté prekluzívní lhůtě stanovené v §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy do 25. 1. 2008. Domáhal-li se oprávněný nařízení exekuce návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 18. 4. 2008, pak je zřejmé, že jej podal po uplynutí pětileté prekluzívní lhůty, čímž nárok zanikl.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu