ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.69.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 69/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu Brno 2 se sídlem v Brně – střed, Cejl 113, proti povinné TOMAS BRNO, spol. s r. o, se sídlem v Brně, Sokolova 32, identifikační číslo osoby 65278453, pro 4.907.047,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 E 1572/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 30. 9. 2008, č. j. 22 Co 372/2008-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9. 7. 2008, č. j. 2 E 1572/2002-84, jimž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že ve vykonávacím řízení není soud oprávněn zabývat se námitkami týkajícími se věcné správnosti exekučního titulu; ostatní odvolací námitky povinné, zejména, že nařízený prodej nemovitostí bude mít pro ni „nepříznivé až likvidační důsledky,“ kvalifikoval jako pro nařízení výkonu nevýznamné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a jímž namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že okresní soud nařídil výkon rozhodnutí usnesením z 9. 7. 2008, č. j. 2 E 1572/2002-84, ačkoli v téže věci bylo o nařízení výkonu rozhodnuto již v minulosti, a to usnesením z 18. 11. 2002, č. j. 2 E 1572/2002-21. Z dokladů, které byly povinné v průběhu řízení doručeny, přitom neplyne, že by v pořadí prvé usnesení bylo zrušeno, mělo tedy podle jejího názoru být vydáno usnesení o pokračování v provádění výkonu. Uvedený dovolací důvod podle povinné nespadá pod žádný z důvodů uvedených v ustanovení §229 o. s. ř., pro nějž by ve věci mohla být podána žaloba pro zmatečnost, jde tedy podle ní o způsobilý dovolací důvod.
Oprávněný, posuzováno podle obsahu jeho vyjádření, navrhl zamítnutí, případně odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Především její námitka, že v pořadí první usnesení nebylo zrušeno, nemá oporu ve spise; z jeho obsahu totiž plyne, že ono usnesení z 18. 11. 2002 bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 24. 1. 2008, č. j. 22 Co 676/2007-52, doručeným povinné 3. 3. 2008 (viz doručenka u č. l. 55 versa), zrušeno a že věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, z čehož plyne, že usnesením odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, bylo rozhodnuto o v pořadí prvém usnesení okresního soudu, že tedy řízení namítnutou ani jinou vadou stiženo nebylo a že po celou dobu byly splněny i podmínky řízení.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněnému, jenž by jinak měl na tuto náhradu právo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu