ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.854.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 854/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. S. , zastoupeného JUDr. Evou Kobrleovou, advokátkou se sídlem ve Zruči nad Sázavou, Zámecká 412, proti povinným 1) L. V. a 2) B. V. , oběma zastoupeným Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, nám. 1. máje 97, pro 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 Nc 6445/2007, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2008, č. j. 19 Co 245/2008 - 21, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením Krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 7. 2007, č. j. 13 Nc 6445/2007 - 5, jímž Okresní soud Praha-západ nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 6 C 309/2005 - 30, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 200.000,- Kč s 1 % úrokem z prodlení denně od 26. 5. 2003 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 34.500,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih. Odvolací soud měl všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce za splněné; k námitkám povinných, jimiž zpochybnili věcnou správnost exekučního titulu a uváděli, že oprávněný jim žádnou půjčku neposkytl, konstatoval, že soud vychází z jeho věcné správnosti a nepřísluší mu (mimo jeho materiální vykonatelnost) posuzovat obsah tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují z „§237 o. s. ř.“, a podávají je z důvodů uvedených v §241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Namítají, že odvolací soud nebral v úvahu, že usnesení o nařízení exekuce se opírá o rozsudek, který ve výroku obsahuje část, která je „absolutně neplatným právním úkonem, neboť přiznává úroky z prodlení 1 % denně“, z čehož dovozují, že exekuční titul je „zcela nezpůsobilý pro nařízení exekuce“, jelikož v této části „se jedná o nicotný akt“. Zásadní po právní stránce je tak otázka, „zda je přípustná exekuce v případě, kdy exekuční titul obsahuje výrok, který je posuzován jako absolutně neplatný“. Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu „k novému projednání“. V doplnění dovolání ze dne 8. 2. 2010 tyto námitky dále rozvedli a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, mají za to, že „pokud obsahuje exekuční titul povinnost, která se opírá o absolutně neplatný právní úkon, jde o absolutně neplatný titul“, a že sporný výrok je „v rozporu s dobrými mravy“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinných není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 11. 2005, č. j. 6 C 309/2005 - 30, pravomocný dne 9. 2. 2006 a vykonatelný dne 13. 2. 2006, jímž žalovaným (povinným) byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 200.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od 26. 5. 2003 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 34.500,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Dovolatelé sice formulovali otázku, která by podle jejich názoru měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po právní stránce zásadně významným, na základě námitek uplatněných v dovolání však k tomuto závěru nelze dospět. Námitkou, že odvolací soud „nebral v úvahu, že usnesení o nařízení exekuce se opírá o rozsudek, který ve výroku obsahuje část, která je absolutně neplatným právním úkonem, neboť přiznává úroky z prodlení 1 % denně“, z čehož dovozují, že „exekuční titul je zcela nezpůsobilý pro nařízení exekuce, jelikož v této části se jedná o nicotný akt“, a že tento výrok je „v rozporu s dobrými mravy“, dovolatelé zpochybňují věcnou správnost k exekuci navrženého podkladového rozhodnutí. Správnost exekučního titulu však exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat, protože jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, či rozhodnutí uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto důvodu rovněž otázka, „zda je přípustná exekuce v případě, kdy exekuční titul obsahuje výrok, který je posuzován jako absolutně neplatný“, nemá pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., jak se dovolatelé mylně domnívají. Navíc tyto námitky povinní uplatnili až v dovolání a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu