ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1.máje č. 741, proti žalované OKD, a.s. se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 6/2020, IČO 26863154, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2009 č.j. 16 Co 220/2008-218, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.8.2009 č.j. 16 Co 220/2008-218, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25.4.2008 č.j. 15 C 240/2005-145 [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 442.207,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši, které ve výroku specifikoval], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobce sice v dovolání uvedl, že podle jeho názoru napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (namítá, že soudy „neprovedly k jeho návrhům jakékoliv dokazování k mechanismu pracovního úrazu“, a především zpochybňuje znalecký posudek MUDr. Kotasové i revizní znalecký posudek MUDr. Kristka, neboť znalci podle jeho názoru nesprávně „považují jeho páteřové onemocnění bederní páteře za onemocnění obecného charakteru“), a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné (zejména, že „vykonával jednu z nejtěžších prací v podzemním dolu, to je práci báňského záchranáře“, že se „každoročně podroboval lékařské prohlídce ke schopnosti vykonávat“ tuto práci, tedy, že před pracovním úrazem se u něj při výkonu této těžké práce žádné „následky obecného onemocnění neprojevily a práci vykonával bez jakéhokoliv omezení“, že pobírá částečný invalidní důchod v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, přičemž „naposledy byl na kontrole částečné invalidity dne 21.10.2009, se závěrem, že jeho částečná invalidita v příčinné souvislosti s pracovním úrazem trvá“). Žalobce současně na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů [že podle znaleckého posudku MUDr. Kotasové „pracovní úraz ze dne 3.12.1998, kdy žalobce při chůzi uklouzl a upadl na hýždě, nezanechal trvalé následky“, že žalobce je nadále dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu práce horníka – báňského záchranáře z důvodu obecného onemocnění, a to „stabilní anterospondylolistézy I. stupně“, že i podle revizního znaleckého posudku MUDr. Kristka „pracovní úraz měl a má na páteřové potíže zcela zanedbatelný vliv“, neboť „ze zdravotnické dokumentace žalobce vyplývá, že již minimálně 10 let před pracovním úrazem trpěl vertebrogenními stesky v oblasti bederní páteře“, a že současný zdravotní stav žalobce je podmíněn „zásadně dlouhodobě probíhajícím chronickým obecným onemocněním páteřního sloupce při pravé istmické listhese obratlového oblouku s chronickými degenerativními změnami na disku a akcentací postupující disbalance svalového korsetu bederní a břišní stěny“, že podle obou znalců „předmětný úrazový děj, i kdyby se odehrál tak, jak tvrdí žalobce, nemohl vést ke zlomenině obratlového oblouku“, a že z obou znaleckých posudků vyplývá, že závěry o zlomenině oblouku pátého bederního obratle a následné uznání částečné a plné invalidity žalobce byly mylné, neboť „posudkoví lékaři vycházeli z nedostatečně zjištěného stavu věci, kdy si neověřili, zda se skutečně jednalo o zlomeninu oblouku pátého bederního obratle“, tato „nesprávná diagnóza byla jen opisována, aniž by byla verifikována cíleným vyšetřením“ a zdravotní postižení žalobce tak bylo „nadhodnoceno“], v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (že „nebýt pracovního úrazu, neměl by takové onemocnění bederní páteře, které by jej omezovalo ve výkonu práce báňského záchranáře“, proto také důvodem rozvázání pracovního poměru se žalovanou byla skutečnost, že přestal vykonávat práci báňského záchranáře pro pracovní úraz ze dne 3.12.1998, a že „v opačném případě by postupoval zcela jinak a nerozvázal by pracovní poměr dohodou“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné posouzení věci [že je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody - totiž „přiznáním invalidního důchodu“, a tedy „poklesem výdělku“, a že proto povinnost žalované k náhradě škody „trvá“ ]. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Uvedené námitky žalobce nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Dovolání žalobce proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o.s.ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001 uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu