ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1061.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1061/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Sportovního areálu Harrachov a.s. se sídlem v Harrachově č. 324, IČO 47468149, zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, S.K. Neumanna č. 281, proti žalovanému Ing. F. V. , zastoupenému Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1779/4, o 533.100,- Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 53/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2009 č.j. 24 Co 119/2009-183, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 7.10.2009 č.j. 24 Co 119/2009-183 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 27.11.2008 č. j. 10 C 53/2007-145, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 266.550,- Kč s úroky z prodlení ve výších a z částek, které ve výroku specifikoval a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 266.550,- Kč s úrokem z prodlení, který ve výroku specifikoval) „pouze se změnou lhůty k plnění tak, že v něm uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním posouzením soudu prvního stupně o tom, že žalovaný se zprostil své odpovědnosti za vzniklý schodek v rozsahu 50%, neboť žalobce neučinil veškerá opatření k ochraně svého majetku a rovněž neprokázal, že by „pokladní, a tedy i žalovaný, byli průběžně školeni i k zákazu ponechávat peníze utržené z prodeje vstupenek (jízdenek) na pokladně v případě, že pokladnu opouštěli“. Naopak k tíži žalovaného přičetl, že neupozornil na nevhodnost zabezpečení klíčů od pokladen, ačkoliv si byl vědom toho, že klíče od pokladen byly umístěny v tzv. obslužné místnosti hlavní budovy a byly přístupné přinejmenším dalším zaměstnancům žalobce, kdokoliv si tak klíč mohl vzít k pořízení duplikátu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v plném rozsahu“ z důvodů „dle §241 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se nejprve otázkou subjektivní přípustnosti dovolání, dospěl k závěru, že k podání dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 266.550,- Kč s úroky z prodlení, není žalobce oprávněn (subjektivně legitimován), neboť v této části rozsudku nemohla být žalobci způsobena újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, protože jeho požadavkům bylo v tomto směru (rozsahu) vyhověno (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.10.1997 sp.zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Zabývaje se dále otázkou objektivní přípustnosti dovolání žalobce proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 266.550,- Kč s úroky z prodlení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. [dovolatel totiž především nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů (zejména, že zabezpečení peněz z tržeb bylo komplikované z hlediska prostorového uspořádání, a musí jít proto k tíži žalobce, který neučinil veškerá opatření k ochraně svého majetku a teprve po vzniku škody do prostoru pokladen instaloval kamerový systém a k manipulaci s penězi začal využívat bezpečnostní službu), a v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (především, že „využívání bezpečnostní služby nebylo vázáno na událost, jež se stala dne 22.2.2006“, sloužila jen „pro převoz peněz z místa budov do peněžních ústavů“, a že liberalizační důvody, které by odůvodňovaly částečné zproštění odpovědnosti žalovaného, nebyly dány, naopak žalovaný se choval ke svěřeným hodnotám naprosto nedbale a nezodpovědně), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalovaný je povinen uhradit „celou vzniklou škodu“)] - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. března 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu