ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1844.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1844/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Ch. , zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, nám. T. G. Masaryka č. 1/II, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Věrou Valnou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, nám. T. G. Masaryka č. 105/I, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 16/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2010, č. j. 7 Co 3169/2009-113, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Macha, advokáta se sídlem v Jindřichově Hradci, nám. T. G. Masaryka č. 1/II.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2010, č. j. 7 Co 3169/2009-113, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 10. 2009, č. j. 6 C 16/2009-87, ve věci samé (ve výroku, jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci dopisem ze dne 10. 1. 2009 je neplatné), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Odvolací soud posoudil otázku, zda na základě plné moci ze dne 20. 1. 2009 mohl advokát JUDr. Jiří Mach podat za žalobce jako jeho zástupce žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (mající povahu otázky předběžné ve vztahu k posouzení včasnosti žaloby podle ustanovení §72 zák. práce), v souladu s ustálenou judikaturou [k otázce doložení plné moci jako listiny osvědčující uzavření dohody o plné moci (tzv. průkaz plné moci) srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 12. 1983, sp. zn. 3 Cz 88/83, uveřejněný pod poř. číslem 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1985, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné pod poř. číslem 36 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1574/2006, a k otázce, kdy lze plnou moc pokládat za všeobecnou (generální), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2144/98, uveřejněný pod poř. číslem 24 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000].
Ostatní námitky žalovaného obsažené v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., neboť v tomto směru podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází, a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „okamžité skončení pracovního poměru dané žalovaným dopisem doručeným žalobci dne 12. 1. 2009 bylo učiněno po právu pro hrubé porušení pracovních povinností žalobcem, spočívajícím v neomluvené absenci v práci alespoň v trvání tří dnů“). K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky ho - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Jiří Mach osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.610,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu