ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2251.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2251/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci úschovy částky 2.612.593,- Kč určené pro příjemce 1) ABF, a.s. se sídlem v Praze 9, Mimoňská č. 645, IČO 63080575, 2) PVA a.s. se sídlem v Praze 18, Beranových č. 667, IČO 25658484, zastoupeného Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 1153/13 a 3) Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s. se sídlem v Praze 18, Beranových č. 130, IČO 00010669, za účasti složitele PVA servis s.r.o. se sídlem v Praze 18, Beranových č. 667, IČO 26479664, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, o žádosti příjemce 2) na vydání předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 110/2008, o dovolání příjemce 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2009 č.j. 24 Co 237/2009-51, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27.11.2008 č.j. 37 Sd 110/2008-7 přijal do úschovy částku 2.612.593,- Kč ve prospěch příjemců 1), 2) a 3) z důvodu, že složitel má "důvodné pochybnosti o tom, kterému z příjemců náleží plnění", které představuje "výši nájemného za období od 1.7.2008 do 31.12.2008 za užívání pozemků p.č. 544/79, 544/80, 544/81, 544/82, 544/83 v k.ú. Letňany, obec Praha"; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 9.12.2008.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 21.5.2009 č.j. 37 Sd 110/2008-24 vyhověl žádosti příjemce 2) o vydání předmětu úschovy s tím, že "po právní moci tohoto usnesení bude soudní úschova poukázána na účet" příjemce 2). Poté, co příjemci 1) a 3) vyslovili souhlas s vydáním předmětu příjemci 2), soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy podle ustanovení §185d o.s.ř.
K odvolání složitele Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.12.2009 č.j. 24 Co 237/2009-51 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "předmět soudní úschovy, tj. částka 2.612.593,- Kč se příjemci 2) nevydává a že úschova nebude poukázána na účet tohoto příjemce". Dospěl k závěru, že plnění bylo složeno do úschovy proto, že složitel "podle svého tvrzení měl (a dosud má) důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem", a že se tedy jedná o úschovu "pro neznámého věřitele", neboť za takovou úschovu je nutno považovat "každou úschovu, při jejímž přijetí bylo z návrhu složitele zřejmé, že si není jist tím, kdo je jeho věřitelem". Předmět úschovy je proto možné vydat některému z příjemců jen se souhlasem všech příjemců a složitele; protože složitel s vydáním předmětu úschovy příjemci 2) nesouhlasí, nemohlo být jeho žádosti vyhověno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal příjemce 2) dovolání. Nesouhlasí s názorem dovolacího soudu, že by se jednalo o úschovu pro neznámého věřitele i tehdy, když složitel označí více příjemců, protože si není jistý, kdo je jeho věřitelem. Poukazuje současně na ustanovení §185a odst.2 o.s.ř., které rozlišuje mezi přijetím do úschovy pro důvodné pochybnosti složitele (dlužníka) o tom, kdo je věřitelem, a úschovou pro neznámého věřitele, a ze znění ustanovení §185d odst.1 o.s.ř. dovozuje, že "souhlasu věřitele s vydáním plnění, jež je předmětem soudní úschovy, je třeba pouze tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele", a že proto v projednávané věci není potřebný souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy. Příjemce 2) dále namítá, že složitel nebyl legitimován k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, když "jeho podání bylo zcela vyhověno", a že proto jeho odvolání mělo být podle ustanovení §218 písm.b) o.s.ř. odmítnuto. Příjemce 2) navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Složitel navrhl, aby dovolací soud dovolání příjemce 2) zamítl. Odvolacího soudu správně dovodil, že jde o úschovu pro neznámého věřitele, na čemž nic nemění ani to, že "jako věřitel přichází podle tvrzení složitele v úvahu jeden ze tří označených subjektů".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění dluhu (§185a odst.1 o.s.ř.).
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy (§568 věta první občanského zákoníku).
Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost; jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy; souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele (srov. §185d odst. 1 o.s.ř.). Jiné osobě než příjemci nebo složiteli, která žádá o vydání předmětu úschovy, soud vydá předmět úschovy jen se souhlasem složitele a příjemce (srov. §185d odst.3 o.s.ř.).
Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§185e o.s.ř.).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že při složení do úschovy soudu je třeba rozlišovat stav, kdy má dlužník důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, od situace, kdy dlužník svého věřitele nezná. Zatímco dlužník nezná svého věřitele zpravidla tehdy, jestliže dosavadní věřitel zemřel (zanikl) a jestliže jeho dědicové (jiní právní nástupci) dosud nejsou známi, při složení do úschovy z důvodu pochybností o tom, kdo je věřitelem, dlužník zná osoby, které si činí právo na plnění, nemá však možnost (objektivně vzato) rozpoznat, komu z nich plnění náleží. Dá-li tedy složitel plnění do soudní úschovy, protože má důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, vyplývá z toho mimo jiné, že je srozuměn s tím, že bude plnění vydáno tomu z nich, pro něhož plnění určil (tj. příjemci), a to (samozřejmě) tehdy, vysloví-li s tím souhlas ti, kteří po něm (rovněž) požadovali plnění a pro jejichž postoje plnění složil do úschovy, nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Další souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy jím určenému příjemci se již z tohoto důvodu nevyžaduje; souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy má své opodstatnění jen v případě, že složitel v době složení plnění do úschovy věřitele neznal (nevěděl o osobě, které by mohl plnit) a že tedy žádá o vydání plnění někdo, pro něhož složené plnění nemohl určit a ve vztahu k němuž složitel má (jako dlužník) důvod se vyjádřit, zda na plnění má vskutku právo. Uvedený závěr samozřejmě neplatí, žádá-li o vydání předmětu úschovy někdo jiný než příjemce, tedy ten, pro něhož složitel plnění dané do soudní úschovy neurčil, ačkoliv po něm plnění požadoval a pro jehož postoj došlo ke složení plnění do úschovy. Této osobě lze předmět úschovy vydat - jak vyplývá z ustanovení §185d odst.3 o.s.ř. - jen se souhlasem složitele a příjemce nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nejvyšší soud ČR proto již dříve dospěl k závěru, že souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy příjemci není třeba, bylo-li plnění složeno do úschovy proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu