ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.42.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 42/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. V. P., zastoupené Mgr. Marcelou Habdákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kuřimská č. 42, proti žalované Základní a mateřské škole Jana Železného Prostějov, Sídliště Svobody 24/79, příspěvkové organizaci se sídlem v Prostějově, Sídliště Svobody č. 24/79, IČO 47922770, zastoupené JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka č. 18, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 122/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2009 č.j. 49 Co 213/2007-78, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.616,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Kvíčaly, advokáta se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 18.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2009 č.j. 49 Co 213/2007-78, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 18.1.2007 č.j. 5 C 122/2006-40, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „dohoda o skončení pracovního poměru, uzavřená dne 14.3.2006 mezi žalovanou a žalobkyní dle ustanovení §43 zákoníku práce, je neplatná“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.[dovolatelka nesouhlasí zejména s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlédly a jak tyto důkazy hodnotily (namítá, že soud „zamítl návrhy na provedení dalších důkazů výslechem svědků, kteří mohli věc osvětlit, zejména skutečnost fyzického trestání dětí“), a zároveň vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi okolnostmi, které jsou podle jejího názoru pro posouzení věci významné (např. že „žalovaná se zněním petice žalobkyni neseznámila, prošetřovala ji bez jejího vědomí, nedala jí možnost se k věci vyjádřit a s faktem, že byla nějaká petice podána, ji seznámila až v souvislosti se skončením pracovního poměru) - podrobuje tedy kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází] – zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o.s.ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.880,- Kč [srov. §7 písm. c), §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.180,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Pavel Kvíčala osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad [srov. §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř. a §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů] ve výši 436,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 2.616,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu