ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4850.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4850/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně PRISMA-CZ, a. s. se sídlem v Hradci Králové 4, Jiráskova č. 203, IČO 25267108, zastoupené JUDr. Pavlem Moníkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672, proti žalovanému Mgr. V. P. , o 1,220.670,- Kč s úrokem z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2005, č. j. 11 Co 41/2005-294, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 4/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010, č. j. 11 Cmo 4/2010-46, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010, č. j. 11 Cmo 4/2010-46, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2009, č. j. 12 C 4/2005-21, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba pro zmatečnost se zamítá), není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalovaný v žalobě pro zmatečnost napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2005, č. j. 11 Co 41/2005-294, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 12. 2004, č. j. 18 C 103/2001-284, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 7. 2003, č. j. 18 C 103/2001-215 (jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1,220.670,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 16. 10. 2001 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 108.526,20 Kč a „co do zbytku“ žaloba zamítnuta), a to z důvodů uvedených v ustanoveních §229 odst. 3 a §229 odst. 4 o. s. ř. Žalobu pro zmatečnost odůvodnil – mimo jiné - tím, že „žalovaný tak, jak je v rozhodnutí krajského soudu a v soudním řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, zmatečně označován, nemá pasivní legitimaci“.
Okolnost, že účastník řízení případně není ve sporu věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), však nezakládá zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 107, ročník 1998, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 43, ročník 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2002, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 106, ročník 2002).
Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci nebyl naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Odvolací soud rovněž v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení vrchního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení krajského soudu o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, nelze z pohledu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1521/2007), a že proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky žalovaného, jimiž - jak v dovolání výslovně uvádí - uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Ostatními námitkami uplatněnými v dovolání [zejména tvrzením, že vrchní soud a soudy v obou stupních „v řízení před vydáním svých rozhodnutí při řešení právní otázky oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku a právní otázky materiálních předpokladů vykonatelnosti rozhodnutí, včetně vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 7. 2003, č. j. 18 C 103/2001-215 (exekuční titul), nevzaly v úvahu listinné důkazy, které jsou obsahem spisu, prokazující na základě skutečně a objektivně zjištěného skutkového stavu věci, že exekuční titul nesplňuje zákonem (o. s. ř.) stanovené materiální předpoklady vykonatelnosti rozhodnutí, spočívající v neúplné a nepřesné, tedy nesprávné individualizaci účastníků řízení, zejména žalovaného, který je ve smyslu ust. §261a odst. 1 o. s. ř. nesprávně individualizován“, a sdělením „individualizace povinného podle skutečného právního stavu“] žalovaný nepolemizuje se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze jeho nesouhlas s usnesením vrchního soudu napadeným zmatečnostní žalobou (případně také s předchozím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 5. 2003, č. j. 18 C 103/2001-215), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Poukazuje-li žalovaný v dovolání v rámci svých úvah o „nesprávné individualizaci účastníků řízení v této věci“ na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, pak přehlíží, že v jím uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR řešil otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu ve smyslu ustanovení §261a o. s. ř. v exekučním řízení, zatímco v posuzované věci jde o projednání žaloby pro zmatečnost jako mimořádného opravného prostředku, který lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v ustanovení §229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených. Nejde proto o případ, kdy by právní otázka byla posouzena rozdílně od dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu