ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.67.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 67/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. V. B. , jako správce konkursní podstaty úpadce P. M., podnikajícího pod názvem MECA, bytem ve Frýdku - Místku, J. Čapka č. 3090, IČO 10604227, proti žalovaným 1) FAJRONT s.r.o. se sídlem v Ostravě - Kunčičkách, Polní osada č. 39/515, IČO 25848615, a 2) PCHOS, spol. s r.o. se sídlem ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201, IČO 00575534, zastoupenému JUDr. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem v Pazderné č. 51, o nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 12/2008, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. června 2010 č.j. 8 Co 178/2010-119, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 12.1.2005 č.j. 46 Sd 161/2004-24, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 5.2.2005, byla přijata na návrh žalovaného 1) jako složitele do úschovy částka 21.479,- Kč ve prospěch žalobce a žalovaného 2) jako příjemců. K odůvodnění svého návrhu složitel uvedl, že je podle smlouvy ze dne 21.3.2002 uzavřené se žalovaným 2) nájemcem "nebytových prostor objektu občanské vybavenosti" ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201, a že za pronájem těchto prostor platí nájemné ve výši 21.479,- Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Dopisem ze dne 13.8.2004 žalobce vyrozuměl žalovaného 1) o tom, že nemovitost byla zahrnuta do soupisu konkursní podstaty úpadce P. M., a vyzval ho k poukazování nájemného ve prospěch konkursní podstaty. Protože žalovaný 2) soupis nemovitosti do konkursní podstaty neuznává a požaduje placení nájemného, žalovaný 1) má "důvodnou pochybnost, který z příjemců je jeho skutečným věřitelem". Složené plnění představuje nájemné splatné ke dni 10.12.2004.
Podáním ze dne 11.4.2007 žalobce požádal o vydání úschovy do konkursní podstaty. Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 5.11.2007 č.j. 46 Sd 161/2004-43 žalobcově žádosti nevyhověl; dospěl k závěru, že k vydání úschovy žalobci je třeba souhlasu všech účastníků (neboť se jedná o úschovu pro "neznámého věřitele") a že oba žalovaní s vydáním předmětu úschovy žalobci nesouhlasí.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 10.1.2008 domáhal, aby byl nahrazen souhlas obou žalovaných s vydáním předmětu úschovy. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že "občanská vybavenost čp. 3201 s pozemkem p.č. 6802/132" byly podle jeho oznámení ze dne 13.8.2004 zapsány do soupisu konkursní podstaty úpadce P. M. a že o žalobě žalovaného 2) na vyloučení nemovitosti ze soupisu dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že správce konkursní podstaty je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc "držet, užívat a používat její plody a užitky (např. ji pronajímat a inkasovat nájemné)", má žalobce právo na předmět úschovy.
Žalovaný 2) namítal, že žalobce ho sice dopisem ze dne 12.7.2004 ve smyslu ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání vyzval, aby jako zástavní dlužník zaplatil do konkursní podstaty "zajištěné pohledávky nebo cenu nemovitostí", a že žalobce mu dopisem ze dne 13.8.2004 oznámil zapsání nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, neboť žalovaný 2) ve lhůtě "zajištěnou pohledávku" nevyplatil, avšak žalobcova výzva ze dne 12.7.2004 neobsahovala všechny stanovené náležitosti, když v ní chyběl údaj o ceně nemovitostí, kterou by žalovaný 2) měl složit "na účet konkursní podstaty", a nebyly v ní uvedeny "všechny úvěrové smlouvy s označením výše poskytnutého úvěru uzavřené úpadcem P. M. a Komerční bankou a.s.". Nemovitosti tedy nebyly zahrnuty do soupisu konkursní podstaty důvodně; žalobce proto učinil v dopise ze dne 2.5.2006 novou výzvu podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a nemovitosti zahrnul do soupisu konkursní podstaty až v červnu 2006. Nájemné splatné ke dni 10.12.2004 proto nemůže náležet do konkursní podstaty.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 1.12.2009 č.j. 18 C 12/2008-89 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 9.297,- Kč a že žalobce a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v době, kdy byl na úpadce P. M. prohlášen konkurs (24.2.2004), nebyl úpadce vlastníkem nemovitostí, jichž se týká nájemné složené do úschovy a že žalobce proto nemá právo požadovat nájemné z těchto nemovitostí za prosinec 2004 do konkursní podstaty. Předmětné nemovitosti byly do konkursní podstaty úpadce zapsány řádně až na základě druhé výzvy ze dne 2.5.2006 a zápis nemovitostí do konkursní podstaty již na základě výzvy ze dne 12.7.2004 byl neoprávněný, neboť tato výzva neměla požadované obsahové náležitosti, když nebyly přesně a určitě popsány pohledávky, které byly zajištěny zástavou na nemovitostech. Z těchto důvodů výzva ze dne 12.7.2004 nemohla přivodit účinky uvedené v ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném ke dni 24.2.2004. Žalobce proto nemá na předmět úschovy právo.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.6.2010 č.j. 8 Co 178/2010-119 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "žalovaní 1) a 2) jsou povinni souhlasit s vydáním částky 21.479,- Kč příjemci P. M. pod dodatkem P. M. - MECA, IČO 10604227, a to na účet konkursní podstaty č. 1025022737/5500 u Raiffeisen bank, a.s." a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že k soupisu majetku do konkursní podstaty došlo na základě výzvy ze dne 12.7.2004, kterou byl žalovaný 2) vyzván, aby vyplatil ve prospěch konkursní podstaty částku 5.599.263,47 Kč z titulu úvěrových smluv, které byly zajišťovány zástavním právem k označeným nemovitostem, a že žalovaný 2) požadovanou částku zaplatil až dne 6.2.2008 "přesně ve výši", jaká byla po něm požadována na základě první výzvy ze dne 12.7.2004. Odvolací soud zdůraznil, že "v první výzvě byly označeny úvěrové smlouvy, na základě kterých se žalobce po žalovaném domáhal vyplacení shora uvedené částky, druhou výzvou došlo pouze ke specifikaci částek, které se týkaly jednotlivých úvěrových smluv, výsledná částka se však nezměnila", a že tedy "první výzva tak netrpěla takovými nedostatky, aby bylo možno na ni pohlížet jako na neplatnou a nezpůsobilou přivodit účinky soupisu věcí do konkursní podstaty". Žalobci proto náleží nájemné za předmětné nemovitosti za prosinec 2004, které bylo složeno do úschovy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Namítá, že teprve druhá výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje řádné označení pohledávek, zajištěných předmětnými nemovitostmi, neboť první výzva ze dne 12.7.2004 se zmiňuje pouze o úvěrech č. A 2013 a č. A 2461, při čemž tyto úvěry se mají týkat částky 5.599.263,47 Kč, přestože součet z těchto úvěrů činí pouze 4.522.391,- Kč. Až výzva ze dne 2.5.2006 obsahuje označení nejen úvěrů č. A 2013 a č. A 2461, ale i úvěru č. A 2273, tedy teprve ze druhé výzvy je zřejmé, že celková dlužná částka ve výši 5.599.263,47 Kč je součtem tří pohledávek plynoucích ze všech označených úvěrů. Uvedl, že i Vrchní soud v Olomouci a Krajský soud v Ostravě, které rozhodovaly o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, považovaly výzvu ze dne 2.5.2006 za způsobilou přivodit důsledky ustanovení §27 odst. 5 zák. o konkursu a vyrovnání. Domnívá se, že, kdyby výzva ze dne 12.7.2004 byla řádná, neměl by žalobce žádný důvod, aby dopisem ze dne 2.5.2006 znovu vyzýval žalovaného 2) k vyplacení zajištěných pohledávek ve prospěch konkursní podstaty, druhá výzva tedy nebyla jen doplněním první výzvy, ale novou výzvou ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 2) odmítl, případně zamítl. Souhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že k soupisu majetku do konkursní podstaty došlo na základě výzvy žalobce ze dne 12.7.2004 a že výzvou ze dne 2.5.2006 došlo pouze k upřesnění částek z jednotlivých úvěrových smluv.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.
Podle ustanovení §185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení §185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§185d odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
V projednávané věci složil žalovaný 1) částku 21.479,- Kč jako nájemné splatné ke dni 10.12.2004 do úschovy soudu proto, že měl důvodné pochybnosti, kdo je jeho věřitelem [zda je jeho věřitelem žalobce nebo žalovaný 2)].
Souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy je - jak vyplývá z ustanovení §185d odst.1 věty druhé a třetí a §185d odst.3 o.s.ř. - třeba, jen jestliže bylo plnění složeno pro neznámého věřitele nebo žádá-li o vydání předmětu úschovy jiná osoba než příjemce. Bylo-li plnění složeno do soudní úschovy proto, že složitel měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, a žádá-li - jak tomu bylo v projednávané věci - o vydání předmětu úschovy příjemce, souhlas složitele se nevyžaduje (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).
Vzhledem k tomu, že k vydání předmětu úschovy žalobci není třeba souhlasu žalovaného 1), nepostupoval odvolací soud správně, když vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal jeho nahrazení rozsudkem soudu.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že podle smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) dne 21.3.2002, je žalovaný 1) nájemcem "nebytových prostor objektu občanské vybavenosti" ve Frýdku - Místku, Slezská č. 3201, za nájemné ve výši 21.479,- Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne příslušného měsíce. Nemovitost byla dána do zástavy k zajištění pohledávek za dlužníkem P. M., "plynoucích ze smlouvy č. A2013 v částce 3.328.746,70 Kč, ze smlouvy č. A2273 v částce 1.076.870,94 Kč a ze smlouvy č. A2461 v částce 1.193.645,83 Kč"; na majetek dlužníka P. M. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.2.2004 sp. zn. 13 K 11/2004 prohlášen konkurs.
Sepíše-li správce konkursní podstaty dlužníka do soupisu majetku konkursní podstaty věc ve vlastnictví třetí osoby, kterou je zajištěna pohledávka vůči úpadci (§27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání), je nájemce takto sepsané věci nadále povinen - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - platit nájemné podle dříve uzavřené nájemní smlouvy správci konkursní podstaty; do doby, než mu je skutečnost, že předmět nájmu byl zahrnut do soupisu majetku konkursní podstaty, oznámena nebo správcem konkursní podstaty prokázána, zprostí se povinnosti hradit nájemné i plněním ve prospěch pronajímatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2007 sp. zn. 29 Odo 1478/2005, který byl uveřejněn pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).
Věc, která slouží k zajištění pohledávky vůči úpadci, správce konkursní podstaty - jak vyplývá z ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání - zapíše do soupisu konkursní podstaty, jen jestliže její vlastník (nebo jiná osoba, které věc patří) na výzvu správce konkursní podstaty do 30 dnů ve prospěch konkursní podstaty nezaplatí zajištěnou pohledávku nebo nesloží cenu věci. Předpokladem zákonnosti (oprávněnosti) zápisu věci sloužící k zajištění pohledávky vůči úpadci do soupisu majetku konkursní podstaty je tedy řádná výzva podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání a její řádné doručení všem osobám, jichž se týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006 sp. zn. 29 Odo 367/2006, který byl uveřejněn pod č. 167 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006); to samozřejmě platí za předpokladu, že věc byla (po sepsání do konkursní podstaty) postupem podle ustanovení §19 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání vyloučena ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty, neboť jinak se případné vady výzvy stávají obsoletní a platí, že věc byla do soupisu pojata oprávněně (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2005 sp. zn. 24 K 15/2004, které bylo uveřejněno pod č. 192 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).
Náležitosti, které musí obsahovat výzva učiněná správcem konkursní podstaty podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, zákon výslovně neuvádí. Podle již ustálené judikatury soudů musí tato výzva obsahovat údaj o tom, kdo ji činí, a komu je určena, označení úpadce, označení majetku, kterým ten, komu je výzva určena, zajišťuje pohledávku věřitele vůči úpadci a označení této pohledávky, jakož i to, jakou částku má ten, komu je výzva určena, v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu zajištěné pohledávky nebo složit jako obvyklou cenu majetku, kterým je pohledávka zajištěna, s poučením, že jinak bude označený majetek po uplynutí lhůty sepsán do konkursní podstaty úpadce; požadavek, aby výzva obsahovala údaj o částce, která má být zaplacena na úhradu zajištěné pohledávky, nebo o částce, která má být složena jako obvyklá cena majetku, kterým je pohledávka zajištěna, se neuplatní, jestliže správce konkursní podstaty prokáže, že si tento údaj nemohl opatřit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004 sp. zn. 29 Odo 176/2004, který byl uveřejněn pod č. 72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadce P. M.) adresoval žalovanému 2) s poukazem na ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání jednak výzvu ze dne 12.7.2004, jednak výzvu ze dne 2.5.2006, a předmětné nemovitosti zahrnul do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty. Z tohoto soupisu byly nakonec vyloučeny rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.2.2008 č.j. 9 Cmo 332/2007-172, kterým byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.9.2006 č.j. 9 Cm 82/2004-101 a který nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 25.3.2008; důvodem pro vyloučení ze soupisu byla skutečnost, že žalovaný 2) v průběhu odvolacího řízení zaplatil žalobci částku 5.599.263,47 Kč, čímž došlo k zániku zástavního práva.
Z dopisů žalobce ze dne 12.7.2004 a ze dne 2.5.2006 vyplývá, že žalobce již v první výzvě ze dne 12.7.2004 uvedl, že žalovaný 2) má zaplatit na úhradu pohledávek zajištěných předmětnými nemovitostmi částku 5.599.263,47 Kč, uvedenou pohledávku však dovozoval "ze smlouvy o úvěru č. A2013 a č. A2461", ačkoliv ve skutečnosti ji zakládaly celkem tři smlouvy o úvěru "č. A2013, č. A2273 a č. A2461", což uvedl na pravou míru ve druhé výzvě ze dne 2.5.2006. Uvedenou skutečnost žalobce vysvětluje chybou v psaní při vyhotovení první výzvy ze dne 12.7.2004.
Je nepochybné (a lidské činnosti vlastní), že ve vyhotovení listin (a při jiných právních jednáních) dochází (může dojít) k pozměnění jejich obsahu (oproti vůli jednajícího) v důsledku chyby v psaní nebo v počtech anebo jiné zřejmé neprávnosti; nebylo by proto odpovídající, aby bylo z každé takové chyby nebo nesprávnosti bez dalšího dovozováno, že je vždy bez právních účinků listina (jiné právní jednání), která je jimi postižena. Chyba nebo jiná nesprávnost může - na druhé straně - ovlivnit chování (jednání) toho, komu je listina (jiné právní jednání) adresována, a nebylo by správné, aby nesl následky pochybení, kterého se dopustil původce listiny (jiného právního jednání). Ve snaze nalézt vyvážené řešení následků chyb a jiných zřejmých nesprávností je pokládán za odpovídající závěr, že případné chyby v psaní nebo počtech anebo jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení listin (a při jiných právních jednáních) nemají žádné právní následky, je-li jejich obsah (význam) navzdory chybám nebo jiným zřejmým nesprávnostem nepochybný (ve vztahu k právním úkonům srov. též §37 odst.3 občanského zákoníku).
Uvedenými pohledy je třeba podle názoru dovolacího soudu pohlížet na náležitosti žalobcovy první výzvy ze dne 12.7.2004. Žalobce v ní uvedl správně, jakou částku má žalovaný 2) v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě zaplatit na úhradu pohledávek zajištěných předmětnými nemovitostmi, na druhé straně ovšem zaplacení částky 5.599.263,47 Kč bylo dovozováno ze dvou smluv o úvěru ("č. A2013 a č. 2461"), ačkoliv ve skutečnosti pocházela z celkem tří smluv o úvěru ("č. A2013, č. A2273 a č. A2461"). I kdyby to způsobila chyba v psaní ve vyhotovení dopisu ze dne 12.7.2004, musí být vzato za určující, že v důsledku toho nemohl žalovaný 2) poznat správnou náležitost výzvy a že tedy v důsledku takové chyby nebyl obsah (význam) dopisu ze dne 12.7.2004 nepochybný. Skutečnosti odpovídající obsahu výzvy, učiněné podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, mohl žalovaný 2) poznat až posléze, nejpozději z dopisu ze dne 2.5.2006.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobcova výzva ze dne 12.7.2004 nebyla způsobilým podkladem pro zápis předmětných nemovitostí do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce P. M. a že z ní proto nelze dovozovat povinnost žalovaného 1) zaplatit nájemné splatné ke dni 10.12.2004 ve prospěch konkursní podstaty.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu