ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3752.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3752/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci nejasného podání žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Markem Štanclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně 240, proti žalovaným: 1) J. D. , 2) F. D. , oběma zastoupeným Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 102/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. září 2010, č. j. 10 Co 408/2010-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. prosince 2009, č. j. 33 C 102/2008-123, odmítl „nedatované podání žalobce doručené soudu dne 26. 2. 2008“ v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal „úhrady soudního projednání, postavení ploty Dráby podle nezávislého posudku (podle stavu před narovnáním)“ (výrok I. usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. usnesení).
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. září 2010, č. j. 10 Co 408/2010-145, odvolání žalobce pro vady odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozoval ve smyslu §239 odst. 3 o. s. ř. a uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Proti usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání (lhostejno, z jakých příčin), není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4704 a Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1873). Mimořádným opravným prostředkem proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání pro vady bránící pokračování v odvolacím řízení, není dovolání ale ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3518).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť procesně neúspěšný dovolatel právo na náhradu dovolacího řízení nemá a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r.
předseda senátu