ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4109.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4109/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Březová , se sídlem úřadu v Březové, Hamerská 38, identifikační číslo osoby 00573191, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, proti žalovaným 1) V. W. , 2) D. W., oběma bytem v K. V., zastoupeným JUDr. Věrou Vičichlovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krále Jiřího 39, o zdržení se vjezdu a jízdy na pozemek, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 137/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2009, č. j. 11 Co 518/2008-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu ).
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. září 2008, č. j. 15 C 137/2006-226, zamítl žalobu „na uložení povinnosti žalovaným zdržet se vjezdu a jízdy na pozemku v katastrálním území B. zapsaného u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V., zejména tento pozemek využívat k příjezdu k pozemku v k. ú. B. a dále k budově bez č. p. či č. ev. postavené na pozemku včetně tohoto pozemku, tedy k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V. ohledně budovy pro katastrální území B.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. března 2009, č. j. 11 Co 518/2008-283, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Předcházející rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2006, č. j. 15 C 137/2006-37, kterým byla žaloba zamítnuta, byl sice zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 1. 2007, č. j. 11 Co 630/2006-63, ale soud prvního stupně rozsudkem z 11. 9. 2008, č. j. 15 C 137/2006-226, rozhodl stejně - znovu žalobu zamítl. Dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolatelka výslovně neoznačuje právní otázku, která by měla založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; má však za to, že rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 5 As 20/2003, ve kterém se uvádí: „Na základě výše uvedeného je nutno dovodit, že pokud vlastník pozemku zřídí účelovou komunikaci nebo souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením (aniž by šlo o komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu), stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní komunikace“ (toto rozhodnutí je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu – viz např. rozsudek ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1433/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. C 1388). Problém je podle ní v tom, že „účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník. Žalobce trvá na skutečnosti, že jeho souhlas k obecnému užívání… nikdy nebyl žalovaným dán“. Podle shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu (a řady dalších rozhodnutí) však je-li účelová komunikace zřízena, nemůže vlastník pozemku jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání; skutečnost, že není třeba „dávat souhlas“ s užíváním konkrétním osobám vyplývá již z povahy práva obecného užívání, které se vztahuje k neurčenému okruhu oprávněných osob. Dovolatelka opomíjí tu část rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve které se hovoří o tzv. konkludentním souhlasu. V dané věci totiž byla cesta užívána již před tím, než dovolatelka zabránila jejímu užívání; pak ovšem přichází do úvahy závěr o konkludentním souhlasu obce, který byl později (právně neúčinně) odvolán.
Pokud dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 2. června 2009, č. j. 1110/DS/08-76, šlo o rozhodnutí prvoinstanční a nepravomocné; lze podotknout, že podle kopie rozhodnutí zaslané dovolacímu soudu žalovanými toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 2. září 2009, č. j. 607/2009-120-STSP/3.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaným by podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. náležela náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty jim však nevznikly, neboť vyjádření k dovolání sepsali sami, nebylo podáno jejich zástupkyní - advokátkou.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu