ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4423.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4423/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. L. , zastoupené Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, V Pražské bráně 74, proti žalovanému L. B. , zastoupenému Mgr. Jiřím Koubou, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 52/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. 23 Co 168/2010-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Kouby.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2009, č. j. 7 C 52/2009-28, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je „vlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí – budovy č. p. 372, postavené na pozemku označeném jako parcela č. P 213, pozemku označeného jako parcela č. p. 213 o celkové výměře 177 m2, zastavěná plocha a nádvoří a dále pozemku označeného jako parcela č. P 214 o celkové výměře 298 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. 387 vedeného u Katastrálního úřadu pro Hl. m. P., obec P., katastrální území H.“ a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. května 2010, č. j. 23 Co 168/2010-56, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5042 (dále „Soubor rozhodnutí“). V dané věci d ovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud mohl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě, že by se jednalo o řešení procesní otázky zásadního významu. Ani takovou otázku však dovolatelka nevymezila. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780 a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, publikované na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz .
Námitkou podjatosti, kterou dovolatelka vznesla proti složení odvolacího senátu, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť tato je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost, nikoli k podání dovolání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 6.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu