ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4459.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4459/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce R. Š. , zastoupeného Mgr. Marcelou Zlámalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 7, proti žalované J. Š., zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Moravském Žižkově, Záhumní 439, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 149/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 38 Co 326/2008-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Zlámalové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. března 2007, č. j. 4 C 149/2006-58, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem – objektu bydlení č. p. 101 stojícím na pozemku parc. č. st. 479/2 a pozemku parc. č. st. 479/2 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným na LV č. 5120 pro obec a k. ú. Č. u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště H., pod bodem II. výroku přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, pod bodem III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu ze zrušeného podílového spoluvlastnictví částku ve výši 650.000,- Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku, pod bodem IV. výroku rozhodl o nákladech řízení a pod bodem V. výroku rozhodl o soudním poplatku.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 38 Co 326/2008-101, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a V. potvrdil, ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že slovně upřesnil, že se předmětné nemovitosti přikazují do výlučného vlastnictví žalované a ve výroku IV. změnil částku, kterou měla žalovaná zaplatit žalobci na nákladech řízení tak, že ji navýšil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5042 (dále „Soubor rozhodnutí“).
V dané věci žalovaná vyjádřila pouhý nesouhlas s posouzením věci odvolacím soudem a její námitky v tomto směru jsou jen obecné povahy. Spatřuje-li žalovaná zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že společně s vypořádáním podílového spoluvlastnictví bylo vypořádáno i společné jmění manželů, aniž by bylo vyčleněno, co z majetku spadá do podílového spoluvlastnictví a co do společného jmění manželů, vymezila pouze obecně právní problematiku, aniž by formulovala konkrétní právní otázku, jejíž řešení by odstraňovalo nejednotnost soudů v jejich judikatuře nebo přinášelo nové závěry dovolacího soudu stran dosud neposuzované právní otázky či jiného posouzení již vyřešené právní otázky, a zakládalo tak přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. V dané věci je dovolání výhradně polemikou dovolatelky zpochybňující skutková zjištění o tom, že byly předmětné nemovitosti přikázány za náhradu do jejího výlučného vlastnictví přes to, že nedisponuje finančními prostředky na zaplacení vypořádacího podílu a dále o tom, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že polovinu předmětných nemovitostí dovolatelka žalobci darovala a že je následně ze společných prostředků za trvání manželství zhodnotili. Uplatnila tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění u dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení nepodléhají přezkumu dovolacím soudem.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení by mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, publikované v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 4465 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2003, sp. zn. 22 Cdo 340/2002, publikované v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 2058 podle kterého „ pokud §142 odst. 1 ObčZ stanoví, že soud přihlédne k účelnému využití věci, jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází.“
Úvaha odvolacího soudu z hlediska účelného využití nemovitostí není nepřiměřená učiněným skutkovým zjištění, která dovolací soud v případě dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn přezkoumávat.
Pokud dovolatelka tvrdí, že je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem, dovolací soud pouze konstatuje, že po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. ani tato námitka dovolatelky nemůže bez dalšího založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §3 odst. 1, bodu 5 (z částky 650.000,- Kč), §4 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a celkem činí včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % částku 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podal návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu