ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.921.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 921/2010-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobců a) Ing. arch. D. N. , a b) Ing. O. N., zastoupených Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Bartošova 4341, proti žalovaným 1) Ing. arch. M. B., 2) Ing. Š. D. , 3) Ing. J. D., 4) Ing. P. D., 5) M. D., 6) Ing. M. M., 7) Ing. I. M., 8) Ing. P. K., 9) Mgr. S. , všichni zastoupeni Mgr. Dagmar Maršíkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 458, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 20/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. července 2009, č. j. 59 Co 398/2008-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci a), b) jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovaným 1) až 9) k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 5.140,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných Mgr. Dagmar Maršíkové.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud ve Zlíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. července 2008, č. j. 7 C 20/2003-216, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu cesty přes pozemek parc. č. st. 393/2 v k. ú. Z., ve prospěch každého vlastníka domu č. p. 453 na pozemku parc. č. st. 393/1 v k. ú. Z., a to v hranicích vytvořených geometrickým plánem Ing. T. P. č. 5304 – 368/2004 ze dne 12. 10. 2004 a aby žalobci byli zavázáni zaplatit žalovaným částku 4.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem II. soud zamítl žalobu, aby zřídil věcné břemeno spočívající v právu cesty přes pozemek parc. č. st. 393/2 v k. ú. Z., ve prospěch každého vlastníka stavby bez č. p. na pozemku parc. č. st. 393/3 v k. ú. Z., a to v hranicích vytvořených geometrickým plánem Ing. T. P. č. 5304 – 368/2004 ze dne 12. 10. 2004 a aby žalobci byli zavázáni zaplatit žalovaným částku 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem III. soud zamítl žalobu, aby zřídil věcné břemeno spočívající v právu cesty přes pozemek parc. č. st. 393/2 v k. ú. Z., ve prospěch každého vlastníka garáže bez č. p. na pozemku parc. č. st. 2422 v k. ú. Z., a to v hranicích vytvořených geometrickým plánem Ing. T. P. č. 5304 – 368/2004 ze dne 12. 10. 2004 a aby žalobci byli zavázáni zaplatit žalovaným částku 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne ze dne 29. července 2009, č. j. 59 Co 398/2008-259, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]
Dovolatelé tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právním názorem, vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004 (publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3678), ve kterém se uvádí: „Při zřizování nezbytné cesty je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Přístup ke stavbě nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu bude technicky možné, náklady na jeho zřízení však budou natolik vysoké, že jejich vynaložení nebude
možné po vlastníku stavby spravedlivě požadovat; to platí i v případě, bude-li zřízení právně nemožné“.
Odvolací soud se uvedeným právním názorem zabýval a správně konstatoval,
že se týká případu, kdy k budově nebyl zajištěn žádný přístup; v dané věci však žalobci přístup zajištěn mají, požadují však zřízení práva nezbytné cesty za účelem jeho usnadnění, zejména pak pro zajištění příjezdu ke garážím. Za této situace je rozsudek odvolacího soudu v souladu s konstantní judikaturou, která přistupuje spíše k restriktivnímu výkladu
§151o odst. 3 obč. zák., umožňujícímu jen výjimečně zásah do práva vlastnického, které je základním právem (viz čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Tak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 2085/2008, publikovaného v systému právních informací ASPI, se uvádí, že má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná. Nezbytnou cestu lze požadovat jen pro budovu, jenž zcela postrádá nutné spojení.
Protože v dané věci mělo zřízení práva cesty umožnit jen lepší přístup, není rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, Za tohoto stavu by bylo nadbytečné zabývat se náklady, které by zřízení lepšího přístupu vyžadovalo,
a jejich porovnání s újmou vzniklou tím vlastníku pozemku.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je
podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jim vznikly a představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí
podle §7 písm. f) - sazba odměny za zastupování ve věci zřízení věcného břemene,
§10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2, §18 odst.1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.440,- Kč a dále 9x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2.700,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 5.140,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají
z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu