ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1036.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1036/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyň a) FERRERO S.P.A., se sídlem Piazzale Pietro Ferrero 1, Alba (CN), Itálie, a b) Ferrero Česká s. r. o., se sídlem Karla Engliše 6/3201, 150 00 Praha 5, IČ 60488743, obě zastoupené Mgr. Davidem Řehákem, advokátem se sídlem Holečkova 100/9, 150 00 Praha 5, proti žalovaným 1) K&D – KOTING & DOUBRAVA, spol. s r. o., se sídlem Gen. Svatoně 726/IV, 566 01 Vysoké Mýto, IČ 15029557, a 2) Nový Věk s. r. o., se sídlem Gen. Svatoně 726/IV, 566 01 Vysoké Mýto, IČ 44468202, zastoupeným JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem Voršilská 10, 110 00 Praha 1, na ochranu proti neoprávněnému zásahu do práv k ochranné známce a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 307/2006, o dovolání obou žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009, č. j. 3 Cmo 455/2008 – 181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhaly ochrany práv k ochranným známkám (žalobkyně a/) a ochrany proti jednání v nekalé soutěži (žalobkyně a/ i b/) žalobou, podanou původně proti žalované 1); v průběhu řízení pak žalobkyně navrhly, aby do řízení jako další účastník na straně žalované přistoupila společnost Nový Věk s. r. o. s odůvodněním, že na tuto společnost přešla distribuce výrobků „BUENO“ (soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl). V žalobě žalobkyně požadovaly, aby oběma žalovaným společnostem byly uloženy tyto povinnosti:
- zdržet se výroby, distribuce, prodeje a vývozu jakýchkoliv výrobků cereálních tyčinek nesoucích na svých obalech slovní prvek „BUENO“,
- zdržet se distribuce, prodeje, vývozu a dovozu jakýchkoliv výrobků cereálních tyčinek nesoucích slovní prvek „BUENO“ odpovídající provedení dle vyobrazení v žalobě,
- zničit veškeré výrobky cereální tyčinky nesoucí slovní prvek „BUENO“ odpovídající provedení dle vyobrazení v žalobě, které jsou v držení nebo pod kontrolou žalované 1) nebo žalované 2) na území České republiky.
Podle žalobního tvrzení žalované porušují práva žalobkyně a) k ochranným známkám podle §8 a násl. zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a zároveň zasahují do práv ke staršímu výrobku obou žalobkyň a dopouští se tím nekalosoutěžního jednání podle §44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule), §46 obch. zák. klamavé označení zboží a služeb, §47 obch. zák. vyvolání nebezpečí záměny a §48 obch. zák. parazitování na pověsti.
§44, §46, §47 a §48 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2008 č. j. 41 Cm 307/2006-154 žalobu obou žalobkyň v celém rozsahu z a m í t l (výrok I., II. a III.), rozhodl o nákladech řízení (výrok IV., V.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyním po právní moci rozsudku (výrok VI.).
K odvolání obou žalobkyň, a to v rozsahu výroků I. až III. a souvisejícího výroku IV. o nákladech řízení, Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. října 2009, č. j. 3 Cmo 455/2008-181, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé v rozsahu napadených výroků I., II., III. a V. p o t v r d i l , ve výroku IV. pak jen v rozsahu povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení 16.800,- Kč, jinak ohledně solidarity plnění žalobkyň z m ě n i l tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil.
Rozsudek odvolacího soudu napadly obě žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považují za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř., neboť se podle nich jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přičemž zásadní význam dovolatelky spatřují v tom, že odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost jejich argumentům a vydal rozhodnutí, které je v rozporu s hmotným právem. Důvodnost svého dovolání opírají žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále mají žalobkyně za to, že odvolací soud neodůvodnil své rozhodnutí, když odmítl veškerá tvrzení žalobkyň řádně podložená důkazy.
Dovolatelky ve svém dovolání vytýkají odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, podle nějž neexistuje u balení známého výrobku žalobkyň „KINDER BUENO“ a výrobků žalovaných nebezpečí záměny, a zároveň je vyloučeno i možné porušení práv k ochranným známkám žalobkyně a) oběma žalovanými, a dále že odmítl argumenty žalobkyň týkající se možného nekalosoutěžního jednání žalovaných.
Dále dovolatelky odmítají konečné závěry odvolacího soudu, jelikož jsou přesvědčeny, že způsob zabalení a převažující slovní prvek „BUENO“ výrobku „BUENO NOVÝ VĚK“ činí tento výrobek s ohledem na jeho prostorové, grafické a barevné vzezření zaměnitelný s balením výrobku žalobkyň s názvem „KINDER BUENO“, jehož vzhled a tvar je chráněn množstvím řádně zapsaných ochranných známek žalobkyně a). Dovolatelky považují jednání žalovaných za nekalosoutěžní, neboť podle jejich názoru splňují všechny tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Dovolatelky vytýkají oběma soudům, že nijak nezohlednily celkovou podobnost výrobku „BUENO NOVÝ VĚK“ s výrobky žalobkyně a) „KINDER BUENO“, konkrétně spočívající ve způsobu užití názvu „BUENO“ a v užití motivu a vyobrazení ingrediencí umístěných vedle slovního prvku „BUENO“. Dále dovolatelky vytýkají soudů, že ve svých rozhodnutích nevěnovaly pozornost navrhovaným důkazům, spočívajícím ve výsledcích rozsáhlého výzkumu provedeného agenturou Opinion Window Research International, jenž měl za cíl zhodnotit pravděpodobnost záměny uvedených výrobků mezi průměrnými spotřebiteli na území ČR (dovolatelky uvádí 4 skutečnosti, které vyplynuly z průzkumů).
Dovolatelky ve svém dovolání uvádějí, že soudy měly vzít v úvahu možné porušení známkových práv žalobkyně a) a dále zohlednit výsledky zmíněné studie s ohledem na možné porušení dobrých mravů v hospodářské soutěži. Podle názoru dovolatelek užití slovního prvku „BUENO“ žalovanými a současné balení výrobku „BUENO NOVÝ VĚK“ způsobem, který může v očích průměrného spotřebitele vyvolat mylný dojem, že tento produkt pochází od žalobkyň, je klamavým označením zboží (§46 obch. zák.) a vyvoláním nebezpečí záměny (§47 obch. zák.), navíc poskytuje možnost parazitovat na propagační činnosti jiného soutěžitele (zde žalobkyň). Dovolatelky proto navrhují, aby dovolací soud přezkoumal veškeré důkazy navržené ve věci dle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelky se obrací na dovolací soud s požadavkem, aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalované se k dovolání žalobkyň nevyjádřily.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelky vytýkaly odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání žalovaných nelze považovat za porušení práv z ochranných známek žalobkyně a) a není ani nekalou soutěží (podle generální klauzule a podle zvláštních skutkových podstat) ve vztahu k oběma žalobkyním, a proto nelze žalobkyním přiznat ani jeden z uplatněných nároků.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, uzavřel, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě nelze přiznat žalobkyním ani jeden z uplatněných nároků, tedy konkrétně nelze žalovaným uložit, aby se tvrzeného závadného jednání zdržely a aby odstranily závadný stav (zničením svých výrobků s označením „BUENO“). Jednání žalovaných nelze kvalifikovat podle generální klauzule (§44 odst. 1 obch. zák.) jako nekalosoutěžní, jde-li o jednání v hospodářské soutěži, ale toto jednání žalovaných nesplňuje další dvě podmínky - není v rozporu s dobrými mravy soutěže a není ani způsobilé přivodit jinému soutěžiteli (zde žalobkyním) nebo spotřebitelům újmu. Pro absenci dvou základních podmínek generální klauzule nekalé soutěže není nutné řešit další navazující otázky, které uváděly dovolatelky, jako např. zda toto jednání je možno podřadit ještě také pod §46, §47 nebo §48 obch. zák. Soudy obou stupňů dospěly ke správnému právnímu závěru, že užití slovního prvku BUENO jako označení lisovaných cereálních tyčinek žalovaných samo o sobě zásahem do práv k ochranným známkám žalobkyně a) není, neboť ochranné známky, ať již obrazové či kombinované, je třeba posuzovat komplexně jako celek a slovní prvek BUENO představuje pouze část starší kombinované ochranné známky žalobkyně a), a také u obrazové části ochranných známek není dána shoda či podobnost provedení obalu výrobků žalovaných s ochrannými známkamu žalobkyně a).
Při posuzování, zda jednání žalovaných (spočívající zejména v označování svých výrobků označením, resp. ochrannou známkou žalované 1/ „BUENO NOVÝ VĚK“) mohlo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyním - či spotřebitelům, je třeba vycházet z hlediska průměrného spotřebitele (spotřebitele nakupujícího cukrovinky a orientujícího se zejména podle značky a kvality zboží, ale i dalších vlastností zboží, jako např. cena). Hledisko průměrného spotřebitele bere v úvahu spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem). V řízení bylo prokázáno, že obě žalované společnosti označují své výrobky vždy označením, resp. ochrannou známkou žalované 1/ „BUENO NOVÝ VĚK“, a nikoliv ochrannou známkou žalobkyně a) „KINDER BUENO“, ani pouze samotným slovem „BUENO“ , proto průměrný spotřebitel při rozumné míře pozornosti a opatrnosti může v daném případě dostatečně odlišit výrobky žalovaných od výrobků žalobkyň s označením „KINDER BUENO“ (označení výrobků žalobkyň i žalovaných obsahuje sice stejný slovní prvek „BUENO“, tento však nemá jakoukoliv rozlišovací způsobilost).
Dovolatelky přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však, namítají-li dovolateky, že odvolací soud náležitě neodůvodnil své rozhodnutí, když odmítl veškerá tvrzení žalobkyň řádně podložená důkazy, v posuzovaném případě není. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Jiné vady řízení, k nimž Nejyvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.Napadený rozsudek odvolacího soudu tudíž nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a není proti němu dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze tak uzavřít, že dovolání obou žalobkyň směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
Dovolatelky se svým dovoláním nebyly úspěšné, ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., mají tudíž povinnost nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. U žalovaných však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Tomu odpovídá výrok, podle kterého na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu