ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4171.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4171/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. ve věci žalobkyně Janulek, s.r.o., se sídlem v Šenově, Bartovická č. p. 1507, PSČ 739 34, IČO 25896555, proti žalované GLOBAL PD s.r.o., se sídlem v Praze 10-Strašnicích, Černokostelecká 1460/41, IČO 25062026, zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, o zaplacení částky 267 750 Kč s příslušenstvím proti vrácení vozidla, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 218/2005-64, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, se v části věcného výroku I, jíž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2007, č. j. 33 Cm 218/2005-64, a v nákladovém výroku II, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2007, č. j. 33 Cm 218/2005-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 267 750 Kč s 8,75% úrokem z prodlení z této částky od 14. 8. 2005 do zaplacení oproti vrácení vozidla značky LDV Convoy 2,5 TDI, č. k. SEYZNYLFDN033964, č. TP 097977 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 7. 2005 prodala žalovaná žalobkyni předmětný nákladní vůz za dohodnutou kupní cenu 267 750 Kč, žalobkyně tentýž den zaplatila žalované částku 257 750 Kč a na zbývající část ceny vystavila směnku. Žalobkyně byla seznámena s technickým stavem vozu a s nutností kontroly a oprav, které byly spolu s počtem ujetých kilometrů uvedeny v příloze ke smlouvě. V protokolu o technické prohlídce provedené dne 15. 7. 2005 STK v Říčanech byly uvedeny lehké závady, podle protokolu o měření emisí ze dne 18. 7. 2005 vozidlo vyhovělo. Magistrát hlavního města Prahy dne 19. 7. 2005 rozhodl o schválení technické způsobilosti vozu. Podle protokolu o technické prohlídce ze dne 28. 7. 2005 provedené STK v Ostravě vozidlo vykazovalo tři lehké, čtyři vážné a tři nebezpečné vady. Dopisem ze dne 1. 8. 2005, doručeným žalované dne 8. 8. 2005, který převzala prokuristka žalované paní D., žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy s poukazem na vady zjištěné STK v Ostravě a s poukazem na možnost odstoupit od smlouvy zakotvenou v kupní smlouvě.
Soud prvního stupně posoudil věc podle §409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Na základě skutkových zjištění nedospěl k závěru, že skutečně došlo k závadám uvedeným v protokolu o provedené STK v Ostravě ze dne 28. 7. 2005. Žalobkyně v kupní smlouvě potvrdila znalost technického stavu vozidla, věděla o jeho vadách. Pokud žalobkyně tvrdí, že vůz měl vady uvedené v protokolu o technické kontrole ze dne 28. 7. 2005 již v době prodeje vozidla, musela si být žalobkyně takto závažných vad vědoma a těžko by s takovým vozem mohla jet do Ostravy.
Soud prvního stupně neprovedl další navržené důkazy znaleckým posudkem a výslechem manžela jednatelky žalobkyně. Stav vozu v době uzavření kupní smlouvy nemůže být znaleckým posudkem již zjištěn s ohledem na odstup času. Možné svědectví manžela jednatelky žalobkyně o tom, že vady zjištěné technickou kontrolou v Ostravě existovaly již v době prodeje, by svědčilo o tom, že žalobkyně si byla těchto vad vědoma a možný výslech svědkyně k úhradě kupní ceny považoval soud prvního stupně rovněž za nadbytečný, když tato skutečnost byla prokázána jinak. Podle závěrů soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že pokud by vady existovaly v době uzavření kupní smlouvy a nebyly nezohledněny v kupní ceně, že o nich nevěděla, a tudíž nárok z těchto vad neuplatnila u žalované včas ve lhůtě podle §428 obch. zák. Žalobkyně proto nemůže podle §436 obch. zák. požadovat vrácení kupní ceny z titulu odstoupení od smlouvy, když žalovaná namítla zmeškání lhůty, žalobkyně neuplatnila slevu z kupní ceny jako rozdíl zboží bez vad a s vadami. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2008, č. j. 12 Cmo 491/2007-103, potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I v části, ve které byla zamítnuta žaloba v rozsahu 10 000 Kč s příslušenstvím. Zbývající část rozsudku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 257 750 Kč s příslušenstvím proti povinnosti žalobkyně vrátit žalované předmětné vozidlo (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o uzavřené kupní smlouvě, převzetí předmětu koupě žalobkyní, zaplacení části kupní ceny. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dopis, jímž žalovaná odstoupila od smlouvy kvůli uvedeným závadám, byl doručen dne 8. 8. 2005 prokuristce žalované paní Diamantové. Mezi účastníky zůstalo sporným, jestli závady na vozidle uvedené v dopise ze dne 1. 8. 2005, se na něm vyskytovaly v okamžiku koupě dne 26. 7. 2005, a dále zda žalobkyně oznámila žalované včas uvedené závady dle §436 odst. 1 a §441 odst. 1 obch. zák.
Odvolací soud dospěl k závěru, že k reklamaci a platnému odstoupení od smlouvy by postačovala existence jen jediné vady uvedené mezi vážnými a nebezpečnými vadami v protokolu o technické prohlídce ze dne 28. 7. 2005. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci bylo technicky nemožné zjistit znaleckým posudkem, zda na vozidle byla alespoň jedna z vytčených vážných či nebezpečných závad. K zadání znaleckého posudku odvolací soud nepřistoupil, neboť z povahy těchto vytčených vad je zřejmé, že je technicky nemožné, aby všech sedm vad, zjištěných po převzetí vozidla žalobkyní, vzniklo během jízdy z Prahy do Ostravy. Podle závěru odvolacího soudu je vyloučené, aby v průběhu dvoudenního provozu vozidla došlo k takovému opotřebení, jež by způsobilo vznik sedmi závad, z nichž každá jednotlivě znemožňuje dle §50 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. vozidlo provozovat, ač nemusí způsobovat nepojízdnost vozidla. Proto odvolací soud dovodil, že nejméně jedna závada musela existovat na vozidle i v době jeho převzetí žalobkyní dne 26. 7. 2005, i když je pravděpodobné, že jich existovalo více.
Odvolací soud dospěl k závěru, že existence byť i jen jediné vážné nebo nebezpečné závady na vozidle je podstatným porušením smlouvy žalovanou ve smyslu §436 odst. 1 a 345 odst. 2 obch. zák., proto žalovaná postupovala v souladu s §436 odst. 1 písm. d) obch. zák., když od kupní smlouvy odstoupila. Žalobkyně oznámila vady včas (bez zbytečného odkladu) v souladu s §428 odst. 1 písm. a) a §436 odst. 2 obch. zák., jelikož vady zjistila 2 dny po převzetí vozidla a tři dny poté dopisem obsahujícím popis vad od kupní smlouvy odstoupila. Odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy podle §441 odst. 2 a odst. 3 písm. a) obch. zák. je tedy platné. Vzhledem k tomu jsou si účastníci povinni vrátit vzájemně poskytnuté plnění podle §351 odst. 2 obch. zák. Žalobkyně je povinna vrátit žalované částku 257 750 Kč s příslušenstvím podle §517 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) proti vrácení předmětného vozidla. V části o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím žalobkyni právo podle §351 odst. 2 obch. zák. nevzniklo, neboť tuto sumu žalobkyně žalované nezaplatila.
Z výše uvedených důvodů odvolací soud žalobu změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 257 750 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla a rozsudek soudu prvního stupně co do výše 10 000 Kč s příslušenstvím potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, a to v rozsahu věcného výroku I v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a nákladového výroku II, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že při prodeji ojetého automobilu žalovaná informovala žalobkyni v příloze kupní smlouvy o vadách motoru, o vadách převodovky, o vadách karoserie, o nutnosti jednotlivých oprav a předala žalobkyni protokoly a rozhodnutí, jak je uvedeno v žalobě, s tím, že protokol o technické kontrole potvrdil existenci sedmi lehkých vad. V řízení nebylo ničím zpochybněno, že vozidlo bylo ke dni 19. 7. 2005 technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Takové vozidlo bylo i dne 26. 7. 2005 prodáno žalobkyni, která netvrdí ani jednu skutečnost, dle které by v mezidobí mělo dojít ke zhoršení stavu vozidla. Pokud by bylo vozidlo v tak kritickém stavu, jak je nastiňováno žalobou, jistě by nebylo možné s ním přejet do Ostravy. Žalobkyně si zakoupila značně opotřebené vozidlo, žalobkyní uváděné vady buď na vozidle existovaly v době prodeje a žalobkyně o nich věděla, pouze dalším opotřebením došlo k jejich zhoršení, nebo se jednalo o vady zjevné nebo vady takové, které by, pokud by existovaly v době prodeje, zcela vylučovaly úspěšnou cestu z Prahy do Ostravy. Navíc jí byla na opravu těchto vad poskytnuta sleva 10 000 Kč z původní ceny. Nebyl tak dán důvod k odstoupení od smlouvy.
Odvolací soud dovodil, že alespoň jedna ze závad musela existovat již při prodeji vozidla, neboť je vyloučené, že by v průběhu provozu během dvou dní došlo k takovému opotřebení vozidla. Odvolací soud se ovšem vůbec nezabýval tím, jak se tak mohlo stát, když vozidlo bylo před prodejem příslušným správním orgánem označeno za technicky způsobilé. Kvalitu a věrohodnost prohlídky STK v Ostravě demonstruje dovolatelka na stavu tachometru, jelikož v příloze ke kupní smlouvě byl uveden stav tachometru 171 000 km a v Protokolu č. 3 po jízdě do Ostravy je uveden stav tachometru 170 000 km. Z toho vyplývá, že prohlídka byla buď provedena nekvalitně nebo žalobkyně přetočila tachometr.
Dovolatelka dále namítá, že žalobkyně neprokázala doručení odstoupení od kupní smlouvy ze dne 1. 8. 2008. Doložila pouze duplikát dodejky ze dne 31. 8. 2005 s razítkem dodací pošty bez podpisu prokuristy žalované, pouze se zápisem „zmocněnec Diamantová“ místo podpisu příjemce a čísla oprávnění, bez podpisu příslušného pracovníka pošty v místě jeho podpisu a s razítkem „stvrzeno z moci úřední“. Na dodejce se nejedná o podpis prokuristky. Žalovaná proto namítá, že v řízení nebylo prokázáno ani doručení odstoupení žalované, a tedy řádné uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci.
Ve lhůtě k podání dovolání doplnila žalovaná své dovolání o upozornění na skutečnost, že odvolací soud vycházel v předmětné věci z nesprávného právního předpokladu, že vážná závada způsobuje okamžitě nezpůsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Tento závěr je podle dovolatelky zcela v rozporu se zněním §51 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb., podle něhož zjistí-li se na vozidle technickou prohlídkou vážná závada, je vozidlo technicky způsobilé k provozu, ale pouze po dobu 30 dní ode dne vyznačení zápisu výsledku technické prohlídky silničního vozidla v technickém průkazu. Důvodem tvrzeného odstoupení od smlouvy ze dne 1. 8. 2008 mohly být tedy pouze vady nebezpečné, protože vady vážné nečiní ihned vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud poté, co posoudil dovolání jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je i důvodné.
Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu se takové vady nepodávají.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( §242 odst. 3 o. s. ř.)
Podle obsahu dovolání dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu zejména z toho důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.)
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování provedené před odvolacím soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp.zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne.
Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. května 2010, sp. zn. 33 Cdo 1480/2008).
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl.
Odvolací soud se při posouzení závad na vozidle v době převodu vlastnického práva neztotožnil s názorem soudu prvého stupně, jenž dovodil, že není možné zjistit, zda na vozidle byla alespoň jedna ze sedmi vytčených závad vážného či nebezpečného charakteru, avšak uzavřel, že nejméně jedna vada ze sedmi vážných a nebezpečných závad musela být na vozidle v době jeho převzetí žalobkyní dne 26. 7. 2005 s tím, že je pravděpodobné, že těchto závad bylo více, ale přesný počet závad v posuzovaný okamžik není pro „výsledek věci“ rozhodný. Současně dovodil, že existence již jediné vážné nebo nebezpečné závady ve smyslu ustanovení §49 písm. b) a c) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) - dále též jen „zák. č. 56/2001 Sb.“ - má za následek podstatné porušení smlouvy žalovaným ve smyslu ustanovení §436 odst. 1 a §345 odst. 2 obch. zák., neboť žalovaný mohl při uzavření smlouvy vědět, že žalobce neměl zájem koupit předmětné vozidlo trpící vadami, jež mu brání v jeho řádném provozování.
Závěr odvolacího soudu o tom, že „nejméně jedna vada ze sedmi vážných a nebezpečných závad musela být na vozidle v době jeho převzetí žalobkyní dne 26. 7. 2005 s tím, že je pravděpodobné, že těchto závad bylo více“ nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Přitom bez znalosti množství a charakteru vad, jimiž vozidlo trpělo v době jeho převzetí žalobkyní, není možné přistoupit k řádnému hodnocení práv z odpovědnosti za vady, resp. nároků z vad zboží. Odvolací soud navíc pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo a byly prokázány provedenými důkazy, zejména kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Oproti soudu prvního stupně se však nevypořádal se zjištěními z přílohy ke kupní smlouvě specifikující technický stav vozidla. Žalobkyně podpisem smlouvy prohlásila, že se seznámila s technickým stavem vozidla, který byl označován mj. u motoru (nutná výměna provozních kapalin včetně filtrů a rozvodového řemene, netěsnost, nutná celková kontrola, horší starty za studena, kouří), u převodovky (netěsnost ve spojích, vůle v kulise, nutná kontrola) a dále poznámkami (odpovídá stáří vozidla a používání, nutná kontrola brzdového systému včetně obložení, příp. výměna, nutná kontrola přední nápravy a kardanu, dále doporučená kontrola elektroinstalace). Současně v článku VII. kupní smlouvy se účastníci mj. dohodli, že prodávající neodpovídá za vady, které vznikly běžným opotřebením a vady, které jsou typické pro stáří, typ a počet najetých kilometrů prodávaného vozidla a za vady, které mohl kupující rozpoznat při prohlídce vozidla. Účastníci v této souvislosti ve smlouvě odkázali právě na její přílohu stav vozidla popisující. Odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti pominul a nijak je nekonfrontoval se svými skutkovými zjištěními o technických závadách na vozidle v době jeho předání.
Teprve po zjištění rozhodných skutkových závěrů je možné právně hodnotit význam existence případných konkrétních vad, tzn. mimo jiné zda šlo o vadu (vady) zjevnou či nikoli, zda na ní byla žalobkyně žalovaným při prodeji vozu upozorněna a kupující o ní v době uzavření smlouvy věděla nebo s přihlédnutím k okolnostem, za nichž smlouva byla uzavřena, vědět musela, a řádné uplatnění práva z odpovědnosti za vady ze strany žalobce, včetně oprávněnosti odstoupení do smlouvy.
S ohledem na shora uvedené je i právní závěr odvolacího soudu o zániku smlouvy odstoupením ze strany žalobkyně z důvodu podstatného porušení smlouvy předčasný a tím nesprávný.
Postavil-li odvolací soud závěr o doručení odstoupení od smlouvy na tom, že prokuristka žalované podepsala na doručence jeho převzetí, nemá tento skutkový závěr oporu v provedeném dokazování. Na duplikátu doručenky, který předložila žalobkyně v řízení, není podpis prokuristky žalované ani příslušného pracovníka pošty. Odvolací soud uzavřel, že předmětný dopis byl na poště uložen dne 2. 8. 2005 a prokuristce žalované paní Diamantové, jež potvrzení pošty o převzetí zásilky podepsala, doručen dne 8. 8. 2005. Z kopie doručenky zachycené na dopise žalobkyně adresovaném žalovanému ze dne 1. 8. 2005, nazvaném „odstoupení od kupní smlouvy“, se však podává toliko to, že v rubrice podpis příjemce je tiskacím písmem uvedeno „ZMOCNĚNEC – D.“ a nikoli podpis dotyčné osoby (prokuristky D.).
Vzhledem k uvedenému je tak dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., kdy rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kdy z důvodů předčasného a neúplného právního hodnocení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na právním posouzení věci nesprávném. Dovolání je tak opodstatněné a Nejvyššímu soudu proto nezbylo než rozsudek odvolacího soudu v měnícím věcném výroku a závislém nákladovém výroku zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu