ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2644.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 2644/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Z. M. , zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Poruba, 17. listopadu 1790, proti žalovanému J. M. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 C 93/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, č.j. 71 Co 261/2009-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala na žalovaném placení částky 3.000,- Kč měsíčně s účinností od října 2006 do budoucna, představující škodu, která jí měla vzniknout tím, že jí žalovaný bránil v užívání bytu v dosud nevypořádaném společném jmění manželů.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 5. 2009, č.j. 82 C 93/2008-89, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném placení částky 3.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2006 do budoucna, co do částky 3.000,- Kč za období od 1. 10. 2006 do 30. 10. 2006 řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, č.j. 71 Co 261/2009-122, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se placení částky 1.500,- Kč měsíčně za dobu od 1. 11. 2006 do 30. 11. 2007, částky 3.000,- Kč za dobu od 1. 12. 2007 do 31. 12. 2007, částky 2.000,- Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2008 do 31. 3. 2009 a částky 3.000,- Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2009 do budoucna a v tomto rozsahu řízení zastavil; potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 34.500,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně odůvodnila tím, že se soudy obou stupňů nezabývaly jejími tvrzeními a spokojily se pouze se závěrem, že žalovaný neporušil žádnou podstatnou povinnost a pokud mu žalobkyně nepřispívala na bydlení, nevznikla jí chováním žalovaného žádná škoda.
Žalovaný se v písemném vyjádření ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; podle §243c odst. 2 o. s. ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů.
Žalobkyně se sice dovoláním domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu „ve všech výrocích“, ve skutečnosti však neuvádí žádné námitky, jimiž by zpochybňovala správnost výroku, jímž odvolací soud na základě jejího zpětvzetí žaloby zčásti zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu řízení zastavil. Jelikož tedy dovolání v tomto rozsahu postrádá vymezení dovolacích důvodů a nebylo o ně doplněno ve lhůtě určené v §241b odst. 3 o. s. ř., nezbývá než dovolání v tomto rozsahu odmítnout podle §43 odst. 2 věty první a §243c odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývajícím rozsahu dovolacímu přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 34.500,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřesahujícím zákonnou hranici 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena. Proto Nejvyšší soud dovolání i v této části odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b), c) o. s. ř, aniž se mohl zabývat věcným obsahem uplatněných námitek. O nepřípustnosti dovolání do tohoto výroku byla ostatně žalobkyně v rozhodnutí odvolacího soudu řádně poučena.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu