ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2658.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2658/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně České pojišťovny a. s. , IČ: 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem, se sídlem Praha 3, Jeseniova 245/1, proti žalované IKO spol. s r.o. , IČ 405 24 922, se sídlem Plzeň, Koterovská 177, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem Plzeň, Slovanská tř. 136, o 55.552,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 188/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2008, č.j. 11 Co 533/2007-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení dlužného pojistného s úroky z prodlení ze zaniklé pojistné smlouvy uzavřené dne 5. 2. 2001.
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 27. 8. 2007, č.j. 28 C 188/2007-104 (poté, co byl jeho vyhovující rozsudek ze dne 13. 5. 2005, č.j. 28 C 94/2005-35, spolu s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2005, č.j. 11 Co 691/2005-52, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, č.j. 30 Cdo 391/2006-70, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 55.552,- Kč s příslušenstvím. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5. 2. 2001 uzavřena pojistná smlouva, jíž bylo s účinností od 22. 1. 2002 sjednáno pojištění pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činností žalované. Pojistné bylo sjednáno jako jednorázové ve výši 55.552,- Kč, přičemž bylo dohodnuto jeho plnění ve čtyřech stejných splátkách splatných vždy k 22. 1., 22. 4., 22. 6. a 22. 10. příslušného kalendářního roku. V období od 22. 1. 2004 do 22. 1. 2005 nebyla uhrazena ani jedna ze splátek. V intencích právního názoru Nejvyššího soudu obsaženého v odůvodnění jeho zrušujícího rozhodnutí okresní soud z pojistné smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky, dovodil, že mezi účastníky smlouvy byla sjednána možnost žalobkyně v případě nezaplacení jedné ze splátek žádat zaplacení celého jednorázového pojistného a uplatnit ve lhůtě tří měsíců od splatnosti dané splátky právo odstoupit od smlouvy. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně uplatnila své právo žádat zaplacení celého pojistného, dospěl soud k závěru, že pojistný vztah zanikl ve smyslu §801 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“) tři měsíce po splatnosti poslední splátky. Žalobkyně má tedy nárok na celé pojistné.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, č.j. 11 Co 533/2007-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že žalobkyně jako pojistitel nevyužila svého práva na zaplacení celého pojistného najednou pro ztrátu výhody splátek, a proto pojištění zaniklo až uplynutím tříměsíční lhůty po splatnosti poslední ze splátek; v souladu s ustanovením §803 obč. zák. má žalobkyně nárok na zaplacení pojistného za celé pojistné období, tj. od 22. 1. 2004 do 22. 1. 2005.
Rozsudek odvolacího napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky okamžiku zániku pojištění. Domnívá se, že byla-li mezi účastníky sjednána ztráta výhody splátek pro nezaplacení jedné z nich, nastala splatnost celého pojistného v důsledku nezaplacení první splátky. Uplynutím tří měsíců, tj. k 22. 4. 2004, pak pojištění zaniklo a žalobkyni v souladu s §803 obč. zák. náleží pojistné pouze za dobu do jeho zániku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně právo žádat zaplacení celého pojistného uplatnila, o čemž svědčí přípis žalobkyně ze dne 7. 9. 2004, doručený žalované 8. 9. 2004, a skutečnost, že se žalobkyně domáhala úroků z prodlení z celé žalované částky již od 23. 1. 2004. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc příslušnému soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť v daném případě není splněna podmínka odlišného rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu, jejichž posouzení nemá význam jen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jde-li o plnění ve splátkách, splátky může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo určeno v rozhodnutí. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (§565 obč. zák.). Splatnost celé pohledávky nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku, popřípadě zda podá u soudu žalobu na plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 1697/2005). Pro splatnost celé pohledávky v důsledku ztráty výhody splátek není významné, kdy věřitel mohl dlužníka z důvodu jeho prodlení se splátkami o zaplacení celé pohledávky nejdříve požádat, ale zda a kdy se rozhodl svého oprávnění využít a zda, popřípadě kdy ho tedy o zaplacení celé pohledávky skutečně požádal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 426/2005). Dohodu o ztrátě výhody splátek podle §565 obč. zák. je přitom nutno odlišovat od ujednání, jímž bylo dohodnuto, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005).
Závěr odvolacího soudu, že pokud žalovaná nevyužila svého práva na zaplacení celého pojistného najednou v důsledku ztráty výhody splátek, zaniklo pojištění podle §801 obč. zák. až uplynutím tříměsíční lhůty po splatnosti poslední ze splátek a žalobkyně má podle §803 obč. zák. právo na zaplacení pojistného za celé pojistné období od 22. 1. 2004 do 22. 1. 2005, je tedy v souladu s uvedenými judikatorními závěry, a z tohoto pohledu nemá rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam.
Námitkami zpochybňujícími (mimo jiné s odkazem na obsah přípisu žalobkyně ze dne 7. 9. 2004) závěr, že žalobkyně neuplatnila své právo žádat zaplacení celého pojistného, dovolatelka napadá skutková zjištění soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího. Správnost skutkových zjištění však při zvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu