ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3907.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3907/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně DME, a. s. , se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 621/8a, IČO 25099825, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované ABLO Property s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, IČO 26424886, zastoupené JUDr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, o 3.042.431,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 261/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 20 Co 415/2008-76, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 20 Co 415/2008-76, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 mezitímním rozsudkem ze dne 21. 4. 2008, č. j. 22 C 261/2007-52, shledal žalobu co do základu důvodnou s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé. Vyšel ze skutečností prohlášených účastníky řízení za nesporné, že žalobkyně jako nájemce uzavřela s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytového prostoru umístěného ve skladovém areálu Westpoint Distribution Park (dále též jen „areál“) ve vlastnictví žalované pronajímatelky. Následkem požáru, k němuž došlo dne 29. 11. 2003 v místnosti č. 1.119 v budově I. areálu pochybením pracovníků společnosti EUROPA I.N.E., spol. s r.o., při rekonstrukčních pracích prováděných na základě smlouvy o dílo uzavřené se žalovanou, vznikla žalobkyni škoda na věcech umístěných v areálu, škoda spočívající v ušlém zisku za dobu přerušení provozu a další škody spojené se škodnou událostí. Soud dále zjistil, že předmětem činnosti žalované je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a poskytování základních služeb, které zajišťují jejich řádný provoz. Vzhledem k tomu, že společnost KLaN, spol. s r.o., resp. společnost EUROPA I.N.E., spol. s r.o., jako její subdodavatel, předmětnou škodní událost svým jednáním způsobila při rekonstrukční pracích (odstraňování potrubí) v areálu, zahrnul soud tuto činnost pod provozní činnost žalované; účelem rekonstrukčních prací bylo totiž odstranění závad a nedostatků, které bránily řádnému užívání, zkvalitnění a zlepšení stávajícího stavu nemovitosti a díky tomu zajištění lepší služby nájemcům ze strany pronajímatele, a šlo tak o činnost žalované bezprostředně souvisící a týkající se pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Pojem provozní činnost by podle názoru soudu měl být vykládán v širším slova smyslu než předmět činnosti podnikatelského subjektu, a měl by tedy zahrnovat také činnosti, které s vymezením předmětu podnikání souvisí. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť žalobkyni byla způsobena škoda podle §420a obč. zák. v příčinné souvislosti s provozní činností žalované. K námitce žalované, že smluvně zadala stavební práce v areálu společnosti KLaN, spol. s r.o., a tato následně pověřila provedením prací společnost EUROPA I.N.E., spol. s r.o., jejíž zaměstnanci škodu způsobili, uvedl, že pro odpovědnost ve smyslu ustanovení §420a obč. zák. není významné, zda škoda byla způsobena osobně odpovědným subjektem nebo osobou jinou, kterou provozovatel při své činnosti použil. Přestože opravu areálu zadala žalovaná na základě uzavřené smlouvy o dílo dalším subjektům, je odpovědná podle §420a obč. zák. žalobkyni za způsobenou škodu právě ona, i když použila k této činnosti další subjekt, který si zjednal ke splnění závazku další společnost. Žalovaná odpovídá za škodu za subjekty, které se účastnili její provozní činnosti a které k této činnosti použila.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j. 20 Co 415/2008-76, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 3.042.431,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně při nespornosti rozhodných skutkových okolností věci nesprávně posoudil otázku odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu §420a obč. zák. Pojem provozní činnosti se totiž nemusí zcela krýt s předmětem činnosti či podnikání, jak je (zejména u právnické osoby) zapsán v obchodním rejstříku. Provozní činností je míněna také činnost, která s předmětem podnikání přímo souvisí a provozovatel ji vykonává soustavně v rámci svého provozu. V případě pronajímatele nemovitostí je takovou činností typicky např. zajišťování dodávky tepla a teplé vody, odvozu odpadu a jiných služeb. Provádění stavebních či jiných rekonstrukčních prací v areálu pronajímatele však již zjevně do rámce takové soustavně vykonávané činnosti pronajímatele nespadá. Odvolací soud uzavřel, že činnost dodavatele, resp. subdodavatele takových prací nelze z pohledu §420a odst. 1 obč. zák. považovat za provozní činnost pronajímatele, nýbrž jde o provozní činnost konkrétního dodavatele, žalovaná tedy není ve věci pasivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu, že oproti soudu prvního stupně chybně provedl důkazy a nesprávně věc posoudil po právní stránce. S odkazem na odbornou literaturu a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, uvádí, že pojem provozní činnost se má chápat v širší rovině, a to i s ohledem na skutečnost, že v zákoně není uveden taxativní vymezení pojmu „provozní činnosti“. Rekonstrukce a úpravy areálu byly prováděny za účelem zkvalitnění jeho stavu a odstranění závad či nedostatků, aby bylo možné areál pronajímat. Provádění rekonstrukce a úprav tedy úzce souviselo s provozní činností žalované, když bylo činěno v zájmu zhodnocení jejího vlastního majetku. Není přitom rozhodující, kdo osobně škodu způsobil, skutečným provozovatelem byl žalovaný, který pouze pověřil výkonem své činnosti jiné osoby. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), je ve věci samé přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a je důvodné.
Po právní stránce posuzoval odvolací soud uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody podle §420a obč. zák. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
Provozní činností je podle této úpravy taková činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba provozně vyvíjí. Předmět této činnosti je zpravidla vymezen ve zřizovací listině, v oprávnění k podnikatelské činnosti nebo v živnostenském oprávnění. Jde o soustavně prováděnou činnost právnické nebo fyzické osoby, která je součástí jejího provozu a faktické činnosti. Za provozní činnost se ve smyslu ustanovení §420a odst. 1 obč. zák. považuje i činnost, která bezprostředně, objektivně a fakticky předchází či navazuje na činnost hlavní. Za škodu způsobenou provozní činností odpovídá poškozenému provozovatel takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost), je-li škoda v příčinné souvislosti s provozní činností; jde tedy o objektivní odpovědnost. Poškozený při uplatňování svého nároku nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla vyvolána povahou provozní činnosti; provozovatel se zároveň odpovědnosti nemůže zprostit tím, že by dokázal, že škodu nezavinil, ani poukazem na to, že provozní činnost vykonával jako zhotovitel pro osobu odlišnou od poškozeného, neboť ustanovení §420a odst. 1 obč. zák. za osobu povinnou k náhradě škody označuje každého, kdo svou provozní činností způsobí jinému škodu. Povinnost k náhradě škody podle tohoto ustanovení proto stíhá provozovatele činnosti bez ohledu na to, že je případně vykonávána za účelem splnění závazku vůči třetí osobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1006/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2152).
Žalovaná je podnikatelským subjektem, který v době vzniku škody provozoval svou činnost v oblasti pronájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor a poskytování základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. V posuzovaném případě vznikla škoda požárem (a jeho následky) při stavebních pracích prováděných pro žalovanou třetí osobou. Rekonstrukční a stavební práce, spočívající v demontáži a odřezání rozvodu potrubí čpavkového chlazení, prováděné jiným subjektem v areálu ve vlastnictví žalované, nelze chápat jako poskytování základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, neboť jak správně dovodil odvolací soud, provádění těchto prací nespadá do rámce soustavně vykonávané činnosti pronajímatele. Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že pojem provozní činnost se má chápat v širším smyslu, nelze ovšem tento pojem vykládat natolik extenzivně, aby zahrnoval činnosti, které pronajímatel v rámci své provozní činnosti fakticky nevykonává, a to ani jsou-li prováděny za účelem zkvalitnění stavu pronajímané nemovitosti. Právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, zmíněném dovolatelkou v dovolání, není v rozporu s právním názorem odvolacího soudu, neboť právě z definice provozní činnosti uvedené v tomto rozhodnutí vyplývá, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou z její provozní činnosti jako pronajímatele nelze v dané věci dovodit, neboť rekonstrukční či stavební práce nejsou soustavně prováděnou činností organizovanou žalovanou v rámci jejího provozu a nejsou součástí její faktické činnosti. Nejedná se tedy o provozní činnost pronajímatele (žalované) ve smyslu §420a obč. zák., ale o provozní činnost subjektu, který práce prováděl. Dovolatelka se mýlí také v tom, že za provozovatele stavební činnosti považuje žalovanou, která pouze pověřila výkonem své provozní činnosti jiné osoby, a že není rozhodující, kdo osobně škodu způsobil. Otázkou vzniku odpovědnosti za škodu v důsledku provozní činnosti vykonávané za účelem splnění závazku třetí osobě, se dovolací soud zabýval např. v usnesení ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1006/2002, a rozsudku ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1829/2003, ve kterých dovodil, že provozovatel se nemůže zprostit odpovědnosti za škodu s poukazem na to, že provozní činnost vykonával jako zhotovitel pro osobu odlišnou od poškozeného. Tento závěr však platí pouze pro situace, kdy objednatel prací je současně provozovatelem činnosti, kterou pro něj provádí zhotovitel; tak tomu ovšem v daném případě není. Jak bylo uzavřeno výše, rekonstrukční a stavební práce nebyly prováděny v rámci provozní činnosti žalované, nemůže tedy být ani jejich provozovatelem.
I když příčinou vzniku škody žalobkyni nebyla provozní činnost žalované, není vyloučena její obecná odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák. v souvislosti s případným porušením jejích smluvních povinností pronajímatele, v jehož objektu došlo ke škodě na věcech nájemce, a to v důsledku prací prováděných na objednávku žalované jako vlastníka objektu. Kromě toho žalobkyně v žalobě tvrdila i porušení právní povinnosti uzavřít pojistnou smlouvu, na jejímž základě jí bylo možno nahradit újmu způsobenou požárem. Obecnou odpovědností za škodu, a tedy ani otázkou porušení právní povinnosti na straně žalované ve vztahu k žalující nájemkyni se však odvolací soud nezabýval, ačkoliv byl ve sporu o náhradu škody povinen vyřešit aplikaci všech v úvahu přicházejících ustanovení ohledně skutkového vylíčení nároku v žalobě.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na neúplném, a tedy nesprávném právním posouzení věci, takže dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn; Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu