ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4903.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4903/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. P. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, 2) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, 3) České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka Svobody 12, 4) V. K., prezidentovi ČR, 5) Sněmovně České republiky, se sídlem Praha 1, Sněmovní 1, 6) Senátu České republiky, se sídlem Praha 1, Valdštejnské nám. 1, 7) Policii České republiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, 8) hl. městu Praze, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, 9) Magistrátu hl. města Prahy, se sídlem Praha 1, Jungmannova 35, 10) Městskému úřadu v Jindřichově Hradci, se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 135, 11) Městské policii Praha, se sídlem Praha 10, Korunní 98, a 12) J. M., Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Jungmannova 35, o 10.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 260/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2010, č.j. 30 Co 66/2010-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2010, č.j. 30 Co 66/2010-52, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 2009, č.j. 18 C 260/2009-28, jímž byl žalobce podle ustanovení §43 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzván k opravě a doplnění žaloby, a dále k tomu, aby se ve svých podáních k soudu zdržel hanlivých a vulgárních výrazů, neboť odvolání proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby opravil nebo doplnil neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání, není přípustné, stejně jako odvolání proti usnesení, jímž se upravuje řízení [§202 odst. 1 písm. a) a d) o. s. ř.].
Žalobce – nezastoupen advokátem – podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a současně požádal soud prvního stupně o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako objektivně nepřípustné, není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 5, ročník 2007, pod C 4704, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 29 Odo 3975/2010).
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu