ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1095.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1095/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně V. P. , bytem v O., zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Musorgského 14, proti žalované S. P., bytem v O., zastoupené JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 54/2006-102, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č. j. 11 Co 97/2008-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č. j. 11 Co 97/2008-116, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 7. 11. 2007, č. j. 35 C 54/2006-102, kterým uložil povinné vyklidit byt č. 11 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v domě v O. (dále jen „předmětný byt“, popř. „byt“) do šesti měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně se na základě platně uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené s žalovanou dne 25. 8. 2003 (dále jen „Dohoda“) stala za finanční protiplnění členkou bytového družstva a nájemkyní předmětného bytu na dobu neurčitou, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu, že nevede s žalobkyní společnou domácnost, a že žaloba není v rozporu s dobrými mravy (§3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
(dále též jen „o. s. ř.“), zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily platnost Dohody. Poukázala na to, že soudy posuzovaly platnost Dohody z hlediska existence omylu a tísně žalované při uzavírání smlouvy, pominuly však rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1402/99 a skutečnost, že Dohoda nesplňuje požadavky §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obch. zák.“ Poukazujíc na její obsah, zdůraznila, že Dohoda postrádá určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti nebo bezplatnosti převodu a dohodu o vzájemném vypořádání. Má za to, že postrádá-li Dohoda podstatné náležitosti, pak vůbec nevznikla. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. 3. 2008, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp., jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnila. Dovolatelka výslovně neoznačila právní otázku (obecné konstatování, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, nelze za konkrétní vymezení otázky považovat), s níž spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) se podává, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o platnosti Dohody, a činí tak prostřednictvím námitek, jež směřují proti zjištěnému skutkovému stavu.
Je-li však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). S přihlédnutím k obsahu dovolání právě takový nepřípustný dovolací důvod dovolatelka uplatnila (námitkou, že „ v Dohodě si převádějící a nabyvatelka vypořádávají jen zůstatkovou hodnotu členského podílu v družstvu, schází však určení hodnoty družstevního podílu, že z ní nevyplývá, zda se jedná o úplatný převod, ani jakým způsobem se vypořádává hodnota členského podílu “) a je nerozhodné,
že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který však nijak obsahově nekonkretizovala.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována
(podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu