ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1648.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1648/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Mgr. M. K. , bytem T.., zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem Praha 2, Nám. Míru 15, proti žalované L. D., bytem T., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 222/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. února 2010, č. j. 15 Co 73/2010-157, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne
25. února 2010, č. j. 15 Co 73/2010-157, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 11. 2009, č. j.
15 C 222/2009-125, určil, že výpověď z nájmu žalobkyně k bytu v T. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) ze dne 5. 5. 2009, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, č. j. 15 Co 73/2010-157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaná (vlastnice předmětného domu) dala žalobkyni (nájemkyni předmětného bytu) dne 5. 5. 2009 výpověď z nájmu bytu z důvodu podle §711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) specifikovaného tak,
že „dle skutečností zjištěných z vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu v letech 2006, 2007 a 2008 žalobkyně byt nevyužívá“ (dále též jen „Výpověď“), že Výpověď obsahovala poučení o možnosti podat žalobu na určení její neplatnosti, jakož i výpovědní lhůtu a že byla doručena žalobkyni dne 7. 5. 2009. Na tomto skutkovém podkladě přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď splňuje formální náležitosti z hlediska §710 odst. 2 a §711 odst. 3 obč. zák. Konstatoval, že byla-li v ní uvedena výpovědní lhůta s tím, že činí 3 měsíce a počíná běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k doručení výpovědi, vyplývá konec této lhůty ze speciálního ustanovení §710 odst. 2 obč. zák. (tj. skončí ke konci příslušného kalendářního měsíce) a nepoužije se obecné ustanovení §122 odst. 2 obč. zák. Shledal určitým i (shora uvedené) skutkové vymezení uplatněného výpovědního důvodu. Odvolací soud rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně užívá předmětný byt pouze občas. Na rozdíl od něho však dovodil, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, neboť žalobkyně nemá pro „minimální“ užívání bytu vážné důvody. Poukázal na to, že žalobkyně tvrdila, že důvodem pro neužívání bytu o víkendech byly návštěvy matky a že se v pracovních dnech zdržovala mimo byt z důvodu časové náročnosti své práce. Vycházeje z listinných důkazů konstatoval, že výkon její činnosti (poskytování realitních služeb) nevyžaduje, a to i s ohledem na dopravní dostupnost, aby trávila pracovní týden mimo předmětný byt. Výkon její živnostenské činnosti tak není vážným důvodem, který odůvodňoval minimální užívání bytu během pracovního týdne. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu, že nerespektoval konstantní judikaturu soudů, neboť neshledal formální nedostatky Výpovědi, jež by měly za následek její neplatnost. Namítá, že Výpověď neobsahuje „sdělení o povinnosti pronajímatele zajistit náhradní ubytování“, což je nezbytná podmínka nejen podle občanského zákoníku, ale i podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 29 /správně 26/ Cdo 2127/2008, ze dne 11. 6. 2009). Odvolací soud měl proto rozsudek soudu prvního stupně, jež shledal Výpověď (byť z jiných důvodů) neplatnou, potvrdit. Dále nesouhlasí
s jeho závěrem, že jediným důvodem pro neužívání bytu po dobu pracovního týdne je její pracovní činnost, který je v rozporu s provedeným dokazováním. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno; současně podala návrh na odklad jeho vykonatelnosti.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím. Namítá, že žalobkyně v dovolání zcela nově poukazuje na formální nedostatek Výpovědi s tím, že dovolací soud k němu s ohledem na ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nemůže přihlížet. Uvádí dále, že žalobkyně je vlastnicí rodinného domu (objektu k bydlení,
v k. ú. K.). Navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, resp. jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení stanovené v §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelkou namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.
Dovolatelka vedle výslovně uvedeného dovolacího důvodu §241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, uplatnila (dle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. směřovaly proti závěru odvolacího soudu, že výpovědní důvod byl naplněn, jemuž však nutně musí předcházet závěr, že Výpověď je
– z hlediska formálních náležitostí – platným právním úkonem. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal nejprve z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., prostřednictvím kterého dovolatelka vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení platnosti Výpovědi, přičemž namítla, že je neplatná pro absenci závazku pronajímatelky zajistit jí bytovou náhradu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dle §711 odst. 3 věty druhé obč. zák. v písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2 ), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.
V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněném
pod č. R 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Dovolací soud zastává názor, že tím spíše, avšak zde pro rozpor se zákonem (s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák.), musí být neplatná výpověď z nájmu bytu, která – jako v posuzovaném případě – vůbec (a to v rozporu s citovaným ustanovením) neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, která mu ze zákona přísluší – v daném případě ve formě přístřeší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 1376/09/, z 11. 6. 2009, sp.zn. 26 Cdo 2127/2008, z 25. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5053/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 9. 12. 2009, sp.zn. I. ÚS 2597/09/, z 15. 12. 2009, sp. zn. 26 Cdo 5208/2008, z 26. 1. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3318/2009, a z 20. 10. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5187/2009 a z 9. 2. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1602/2010)). Přitom absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006).
V posuzovaném případě se odvolací soud (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) posouzením platnosti Výpovědi zabýval. Přitom však přehlédl, že obsahovou náležitostí Výpovědi je též závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu (§711 odst. 3 obč. zák.). Jeho právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné
a tudíž nesprávné. Lze uzavřít, že v tomto směru byl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. použit opodstatněně.
Nelze se ztotožnit s názorem žalované, že k námitce neplatnosti Výpovědi z důvodu absence závazku pronajímatelky zajistit nájemkyni odpovídající bytovou náhradu, neměl dovolací soud s ohledem na ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. přihlédnout, neboť se jednalo o novou skutečnost uplatněnou až v dovolacím řízení. Pro posouzení, zda se jedná o nové skutečnosti, je rozhodující, zda byly účastníkem tvrzeny či zda jinak v průběhu řízeny vyšly (procesně přípustným způsobem) najevo. V daném případě však žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím namítala (byť z jiných důvodů) absolutní neplatnost Výpovědi a soudy obou stupňů se touto otázkou zabývaly. Navíc neplatnost Výpovědi z důvodu chybějícího závazku pronajímatelky zajistit jí odpovídající bytovou náhradu dovozovala toliko z jejího obsahu, zachyceného na listině, kterou byl v řízení u soudu prvního stupně proveden důkaz, tedy vycházela pouze ze skutečností, které v řízení již dříve (před zahájením dovolacího řízení) vyšly najevo.
S ohledem na výše uvedený závěr se již dovolací soud (pro nadbytečnost) nezabýval dalšími námitkami dovolatelky, které spadají pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu