ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.43.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 43/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města Rakovník , se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 27, proti žalovaným 1. P. Ž., 2. H. Ž. , zastoupeným JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, o zaplacení částky 23.550,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 303/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. června 2010, č. j. 32 Co 176/2010-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 6. 2010,
č. j. 32 Co 176/2010-82, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (soudu prvního stupně) ze dne 4. 3. 2010, č. j. 3 C 303/2009-38, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23.550,- Kč s poplatkem z prodlení a náklady řízení ve výši
940,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení částky ve výši 23.550,- Kč s příslušenstvím, není dovolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto (nikoliv v obchodní věci) o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. - dále „o. s. ř.“).
Námitka dovolatelů, že omezení přípustnosti dovolání v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (zejména s čl. 1, 36, 37 odst. 3), nemůže obstát. Ústavní soud se touto problematikou zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. Nález sp. zn. I. ÚS 750/06, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2348/10, sp. zn. IV. ÚS 1268/10 a sp. zn. IV.ÚS 3271/10) a vyložil, že právo na přístup k soudu není absolutní; tohoto práva je možno se domáhat jen za zákonem stanovených podmínek. Takovými jsou např. lhůty pro podání procesního prostředku či omezení týkající se přípustnosti procesních prostředků (především podávaných u vyšších soudních instancí). Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně ani dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních (čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). V oblasti občanskoprávních vztahů je na vůli zákonodárce, kolik přezkumných instancí pro jednotlivé druhy řízení stanoví a jaké určí podmínky, za jejichž splnění se účastníkovi řízení otevře možnost přezkumu ve více instancích. Z ústavních mezí tak nevybočuje ani jednostupňové soudnictví zejména ve věcech objektivně bagatelního významu, a proto vyloučení bagatelních věcí z přezkumu odvolacího soudu, tím více pak z přezkumu soudu dovolacího, není v obecné rovině v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny ani v rozporu s principem proporcionality ve smyslu čl. 4 Ústavy. Ústavní soud se vyjádřil i k hodnotovému omezení přípustnosti opravného prostředku, kdy uvedl, že taková úprava nepředstavuje denegatio iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic (srov. usnesení sp. zn. II.ÚS 2538/09 ).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu